Mám další důkaz, jak vzpomínky hrají velkou roli. Právě mi dohrálo album Black And Blue, zatím absolutně nejlepší. Tak mě napadlo, podívat se na nějaká hodnocení. A dočetl jsem se, že bylo od svého vydání na jaře roku 1976 hudební kritikou vláčeno jako podprůměrné, že je nepovedené a nevyrovnané.
No, jak už jsem psal, bylo to jedno z mých prvních, západních, které jsem někdy v patnácti slyšel. A jak se zdá, bude se mi líbit vždycky, ať si říká kdo chce, co chce. |