ČervenJak jsem se tak rozepsal ve vzpomínkách na totáč, tak se mi tak nějak vybavilo tohle období, kdy jsem chodíval do školy. Nějak to na mě dýchlo. Ten červen jsem miloval. Morálka byla taková uvolněnější (bez ohledu na to, zda známky byly už napsány, či ne), prázdniny za dveřmi. Do školy jsem chodil jen na lehko v tričku a ve svetříku. Mimochodem, býval jsem stabilně pozadu v dobrý nápisech, samozřejmě o Sandokanovi na hrudi se mi ani nezdálo. Jen dva ve třídě s tím mohl machrovat v družině. Naši nikdy nic takového neměli možnost sehnat. Dodneška se to se mnou táhne. :-)) Odpoledne se chodilo s družinou na procházky do blízkého hájku. Tam jsme se pravidelně rozdělili na rusy a němce a bitvy vypukaly. Sesbíraly se vhodné klacky, imitující zbraně (ty extra kusy dovedně uschovány z minulého dne) a šlo se válčit. Dodnes od té doby nosím kapesník v levé kapse, protože v pravé byl plnej kdejaké špíny a kůry, od "pistole" co se nosila v pravé kapse. Zůstalo mi to tak dodnes. :-) V těch vyšších třídách už se devčatům začalo pod tričky rýsovat něco mnohem zajímavějšího, než byl jakýkoli potisk triček a tak zajímavě se jim to při chůzi pohybovalo. :-) Tak mě napadá, že i to tzv. "Makané domino" vypukalo v pubertálních třídách právě touhle dobou. Na konci roku se realizovalo velké fotografování před školou, zalepovaly se izolačkou učebnice, odevzdávaly se a fasovaly nové na příští rok. Nemůžu si pomoct, ty učebnice byly zajímavé nejvíc touhle dobou, pak už to člověk otevíral jen v případě nutnosti. Samozřejmě na konci šesté třídy byla nedočkavě očekávaná učebnice přírodopisu se svojí slavnou pasáží počínaje stranou 117 (nebo 114 teď už přesně nevím :-) ). Nevím jak pro ostatní, pro mě ty obrázky byly zklamáním. A tak jsme těch posledních čtrnáct dnů nějak dochodili, já se do školy poměrně těšil, protože se mohl ve škole dělat bordel a s prospěchem jsem neměl problém, prostě s morálkou to šlo z kopce. Co mě štvalo, tak se musely sbírat léčivé byliny. U nás to byly hlavně kopřivy - listy. To jsem nesnášel. Nechával jsem to na poslední chvíli a pak sháněl kopřivy a sušil to v troubě. Norma byla tvrdá. 1.třída 100g, druhá 200g až od páté třídy navrh, drsného půlkila suchejch listů. Kdo ví, co z toho pak dělali. Kdo neodevzdal, nedostal vysvědčení. Dodneška se mi vybaví, jak sedím v kuchyni, suším v troubě kopřivy a hltám komiksy z ABC speciál, co vyšlo těsně před prázdninama. Pořád cítím tu vůni. No a pak se jednoho dne ráno utrhla na zahradě nějaká ta květinka pro paní učitelku, do ruky se vzala obálka na vysvědčení (protože na pololetí se vysvědčení skládat nesmělo, že se na to bude ještě psát, tak se neslo ve folii) a vyrazilo se do školy jen na chvilku. Pak byl projev pana ředitele, že nemáme dělat o prázdninách po vsi bordel (že se na to stejně přijde), že nemáme skákat uřícení do vody, šahat na spadlé dráty a hrát si se sirkama. Některým se daly knížky za prospěch a sběr, byl i rok, kdy jel jeden do Artěku, no a šli jsme domů. Pak nastala ta otázka, co s takovým kvantem volného času a to září bylo tak hrooozně daleko. Jo to byly doby, těch posledních čtrnáct dnů školy bych si dal zas. :-)) Z fleku, jakoukoli třídu ze základky. Uff to to na mě dýchlo, tak dlouhé jsem to nečekal. :-)) |