Já jsem se před nějakým rokem vypravil taky do místa, kam jsem jezdil za babičkou a myslím, že se to nemá. Babička bydlela daleko od nás a naším Moskvičem tam jízda trvala několik hodin. A tak jsem babičku viděl jen několikrát do roka. Bydlela v takovém velkém domě, v klidné ulici, před domem byla velká třešeň. V tom domě bylo tolik zajímavých věcí a zákoutí, co jsem od jinud neznal. Lítačky, telefon, zajímavá půda, balkon, zátiší s vínem, kde se dalo večer posedět, v patře byly dva pokoje, kde jsem spával a kde měla šicí stroj, protože byla skvělá švadlena. Často mi ušila perfektní oblečení, včetně dokonalých zimních bund. Za domem vedla trať a v noci byly slyšet vlaky. Babička měla dvě kola, z toho jedno s přehazovačkou. ale chtěla mi půjčovat jen to starší bez přehazovačky. Měla andulku a pak i pejska. Občas jsem jí psal dopisy. Babička špatně chodila a někdy (hlavně když jsem tam byl sám na prázdninách) jsem ji zlobil. Jednou mi zabavila skobičák, co jsem si tam vyrobil a já si ho šel večer vylovit z popelnice.
No a tak jsme s ženou jeli na svatební cestu a jeli okolo, tak jsem se tam chtěl zastavit. Babička dávno nežije a dům je už léta prodaný, ani nevím komu. Přijeli jsme před dům a já jen koukal. Třešeň už je dávno pokácená, na domě byly nová plastová okna a na nich nalepené barevné obrázky pro děti. Dneska už bude určitě i zateplený. Vím, že kdybych tam zazvonil a řekl jim, že jsem v tom domě prožil nejedny prázdniny, tak mě myslím pozvou dál. Ale já jsem si najednou uvědomil, že všechno tam bude úplně jinak, změněné a bude to i jinak vonět. Že tam vůbec nebudou ty tajemné vrzající lítačky a kaktusy na schodišti, co jsem do nich padl, když jsem se tam honil se sestrou a pak dva dni vybíral z nohou bodlinky. Že tam nebude ten starý bílý telefon, kam jsem potají volal aspoň na přesný čas. Že na půdě dávno nebudou stohy časopisů Vlasta, které když jsem všechny přebral, tak v nich občas byly různé plánky a návody na všemožné vynálezy a modýlky pro malé kluky. A tak jsem si uvědomil, že nelze vstoupit do téže řeky a že si svoje vzpomínky na babičku nechci nijak kazit a chci si nechat v hlavě všechno tak jak bylo. A tak jsem nastartoval, zařadil a nechal za sebou tu rodinu, co tam prožívá zase svoje příběhy, ale ty moje příběhy, vzpomínky a dobrodružství jsem si schoval a zase odvezl netknuté a nezměněné.
|
Registrace nového uživatele 
