Tohle se mi objevilo na FB od nějaké Moniky Čírtkové (neznám, nevím o koho jde), ale ohledně té tiskovky mám naprosto stejný názor:
Tiskovka
Podívala jsem se na tu "tiskovou konferenci" z Bílého domu, lze-li to tak nazvat, a předkládám k věci několik poznámek.
1) Vyjádřili se už asi všichni, hodně rychle, a není překvapivé, že stanoviska se zásadně liší v závislosti na tom, zda dotyčný podporuje Ukrajinu ("Trump Zelenského ponížil, přepadl") nebo USA ("Zelenský se neumí chovat a není uctivý"). Mimochodem, je zajímavé, jak nám z toho vypadlo Rusko, protože nemyslím, že mezi podporu Donalda Trumpa a podporu Ruska lze klást rovnítko.
2) Je skutečně třeba pustit si to celé. Záznam má padesát minut a z toho prvních čtyřicet se odehrává v mezích přijatelné zdvořilosti. Opravdu se to pokazí ve 40. minutě a musím říci, že první vážnou chybu učinil podle mne prezident Zelenský, který se s dotazem přímo obrátil na viceprezidenta J.D.Vance. Do té doby to vypadalo (pokud mohu soudit, na takové záznamy se často nedívám) víceméně jako tiskovka, možná jen v neobvyklém formátu či prostředí. Státníci odpovídali na dotazy novinářů (nevím ovšem přesně, kdo jednotlivé dotazy pokládal). První vykročení z tohoto formátu učinil na záznamu právě ukrajinský prezident, který vstoupil do přímého dialogu s J.D.Vancem a od toho okamžiku dosavadní vzájemná jakž-takž zdvořilost vyprchala.
3) Připadá mi, že celý ukrajinský konflikt působí na Donalda Trumpa jako otravná moucha, která létá kolem a které se chce zbavit. Osobní antipatie mezi ním a prezidentem Zelenským jsou evidentní, což nic nemění na tom, že jako prezidenti svých zemí se mají přemoci. Myslím, že právě tyto antipatie hodně přispěly k tomu, že nucená zdvořilost nevydržela a na povrch vytryskly emoce. Musím dát za pravdu komentátorům, kteří poukazují na to, že nelze v Oválné pracovně skákat prezidentovi Spojených států do řeči a před očima celého světa mu tímto způsobem odporovat, zejména tak nelze činit v situaci, kdy od něj něco žádáte.
4) To, co se odehrálo, mohlo být sice nepříjemné, ale stále jen jednání mezi státníky, kteří řeší nějaký závažný problém. Průšvih se z toho stal, protože u toho byly kamery. Je něco jiného pohádat se za zavřenými dveřmi a pohádat se před očima novinářů, občanů, spojenců i protivníků. Tohle vstoupí do dějin diplomacie jako příklad, jak se to nemá dělat.
5) Povšimněme si prosím nebetyčného rozdílu oproti posledním čtyřem letům v Bílém domě: zatímco Joe Biden maximálně pronesl s pomocí čtecího zařízení několik ospalých vět a stěží našel cestu ze sálu, tento prezident je schopen vést dialog zároveň s prezidentem jiné země i s novináři, pohotově reagovat a nebojí se jít do konfliktu. Tento obrovský kontrast jen násobí šok, do kterého se evropští spojenci Ukrajiny dostávají.
A ne, nemyslím, že by Kamala Harris byla lepší. Opakovala by stále stejné fráze a nebyla by žádného skutečného jednání schopná, jen by u toho vypadala trochu živěji než Joe.
6) Samozřejmě, Zelenský má v mnohém pravdu. Není spravedlivé mu vyčítat, že hazarduje se třetí válkou, tohle on skutečně nezačal. Je také třeba si uvědomit, že Rusko není spolehlivý partner, který dodržuje všechny dohody. Ale - má pravdu sebevědomý Trump, který říká, že dohody s ním Putin dodrží? Myslím, že ano.
7) Z rozhovoru velmi výmluvně vyplývá, jak nás dohání nedostatečně definované cíle. Evropa stále trvá na tom, že mír znamená vítězství, tj. celkové stažení Ruska z Ukrajiny, což je ale reálně vojensky nedosažitelné (bez masového nasazení západních armád, takže reálně nedosažitelné). Amerika uvažuje jinak. Ukrajinský prezident prostě dost rychle nepřepnul z evropské rétoriky do té současné americké.
8 ) Z tohoto důvodu je spíše než o míru mnohem vhodnější hovořit o příměří. Nemluvme o míru, ten je v nedohlednu. Hovořme o příměří, klidu zbraní, ukončení umírání a utrpení. To je teď mnohem, mnohem přiléhavější a také dosažitelnější.
9) Myslím, že přišel vhodný čas, aby Zelenský předal funkci prezidenta někomu jinému. Zachoval se velice statečně v okamžiku, kdy byla jeho země napadena. Neutekl a provedl Ukrajinu třemi roky války. Za to zaslouží, ať si o něm a jeho politice myslíme cokoliv, velký obdiv. Ale teď je konflikt jinde než na začátku a k jeho ukončení bude zřejmě třeba jiná osobnost než on.
10) Módní poznámka: jistě, na schůzky v Bílém domě se chodí v obleku. Ale ukrajinský prezident dal hned na začátku války najevo, že do jejího skončení v obleku chodit nebude. Patří to k jeho image, nijak mne to neuráží. Pokud to komukoliv v Bílém domě vadilo, měl to taktně přejít, je to marginálie, která nemá být komentována.
***
Je to zvláštní. Všechno špatně, taková hádka v přímém přenosu, rozkol vztahů... ale navzdory tomu všemu mám dojem, že zatímco dosud se svět jaderné eskalaci přibližoval, teď se jí vzdaluje. |