Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Modrá je dobrá
zelená je lepší

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Nelze jinak než... [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje pingu.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46


...si to zapsat

Můj nejoblíbenější spisovatel William Saroyan se v jedné knize zamýšlí:

"Hodně se cituje, hodně se traduje. Vypráví se mnoho nejrůznějších příběhů,
sepisují se dějiny, podávají se zprávy, uvádějí vysvětlení,
ale řekl vůbec někdy někdo něco?"


Pokud vás něco při četbě natolik upoutává, že si to zapisujete jako já, budu ráda, když se o to podělíte.
Vypisování při četbě je mojí dlouholetou posedlostí a zajímá mě, jestli tímto syndromem trpí ještě někdo jiný.


       
Hranice jsou neomezené - nemusí se jednat jen o zápisky z literárních děl, mohou to být jakékoli oblíbené výroky.
Když budete mít chuť nebo nutnost svůj výběr nějak okomentovat a zdůvodnit, budu jen ráda.

Dávejte sem vše, co vás někdy rozesmálo, dojalo, ohromilo, okouzlilo, rozplakalo, rozčílilo...
nebo vás to prostě jen zaujalo.

Teď mě napadlo, že to ani nemusí být výroky slovní, ale i obrazové nebo zvukové.
Můžete tu odkázat na oblíbené výtvarné počiny nebo hudební lásky, které vám někdy "něco" sdělily...
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 237 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 30.3.2012 00:37  2836
Citáty pro mě, co jsem teď objevila- nedá mi to nepodělit se. :o)

"zivot je nekdy plny bolesti,rad bych ti pomohl,ale nemam jak.
zkus se venovat necemu co te bavi,aby jsi nacerpala silu a nebud na sebe tak prisna.
res jenom to co mas pred nosem-vyser se na nejaky techniky,ezoteriku a podobny veci a najdi pro sebe cestu.a ikdyz ji nevidis-nekdy je potreba udelat prvni krok a verit,ikdyz je pred tebou jen tma,vzdy se nakonec ukaze cesta.
je to tvuj zivot,ver si a zkus vykrocit do neznama,zkus se otevrit moznosti,ze vse bude fajn a otevrit se novym moznostem.)a nezapomen dychat.)"

"Mozna,kdyz se dostatecne do hloubky uvolnis do toho,co jsi napsala,zjistis,ze to,po cem touzis,uz davno mas.
Vsechny ty myslenky,pocity,lidi atd.ktere vnimas jako jednotlive stripky kolem sebe,s celou rozmanitosti a neuchopitelnosti,to vse tvori dohromady jedno celistve zrcadlo.
A pokud si dovolis prijmout vse,co prave ted kolem sebe vnimas jako zrcadlo,skutecne to rozpoznat jako sama sebe,objevi se pred tebou jedna hluboka,neomezena realita.
A pokud ji skutecne uznas jako zrcadlo sebe sama,zjistis,ze ty jsi touto jedinou hluboku realitou a ze to,co jsi vnimala jako sama sebe,jako ja,bylo pouze jednim stripkem teto reality."

"ono to chce cas
netlac na sebe,cim vic se s duverou uvolnis,tim vic s lehkosti se vse muze dit.
nekdy,kdy nejak zijeme treba dvacet let,tak nemuzem chtit,aby se to zmenilo za par dni.
nejaky proces muze trvat klidne nekolik let,proste se ucis ze sveho zivota a hledas optimalni reseni.
vcera v tom,co jsme si psali,bylo zhustenych hodne moc informaci,ktere bych normalne asi uvolnovsal hodne po kouskach a ne naraz-to je vyhoda i nevyhoda internetove komunikace.
takze to ber jako inspiraci a klidne se k tomu v klidu vracej a zkus si to prozkoumat.na vsechno je dostatek casu,nemas kam spechat.)"

"z toho co pises si myslim,ze si vedes dobre.)

anyway-to ze ten pocit se treba ani nemusi zakladat na pravde muze byt klidne pravda-ale tobe muze byt uplne jedno,jestli si to ti lidi mysli nebo ne,jestli je to jenom tvoje predstva,jestli je to pravda nebo ne.
pravda je to,ze v ten okamzik citis strach z neprijeti,ze samoty?...nebo neco jineho

dulezity si je uvedomit,co se v tobe v ten okamzik deje a nepoprit to,nedat to pod koberec,nerict si-to neni skutecny,odejit od toho...ale uvedomit si,ze v ten okamzik se neco deje,co se deje,kde se to deje a plne se tomu otevrit

uvedomit si,jak se citis v tvem tele,kde ses ztazena,uvedomit si tu emoci,co tam je
a je jedno jestli tim ses,nebo nejses,jestli to prichazi zevnitr,z tve minulosti-hlavni je,ze v ten okamzik to tam je-a ted co s tim?.)
Bud s tim muzes plne zustat,neresit co,proc,jak,ale proste byt s tou bolesti,
plne ji prozit a uvedomit si jeji koren
-to uvedomeni prijde ruku v ruce s prijetim te bolesti.
A nebo na to muzes jit z druhyho konce a rict si fajn,ja preci nejsem ta bolest-kdo tedy jsem,co se tady deje,kdo to citi atd.
obe dve ty cesty vedou do stejnyho bodu
ze se budes snazit neverit te myslence je fajn,ale jde o to,jestli to neco meni na tvem strachu ci pocitu co zazivas.
to ze te napada,znamena,ze tam je ta tendence,zes prozila neco,co pokazdy kdyz se objevi neco podobnyho,v tobe zacne rezonovat.
a to,ze si budes rikat,ze to neni pravda,na tom nic nezmeni-naopak to muze vest k popreni reality,takove jaka v dany okamzik je a oddalit se od prijeti te situace.
Ty vlastne neco citis.neco,co se ti nelibi,ale abys to necitila,to popres,reknes si-nebudu tomu verit,neni to tak.
Ale pokud to tak neni-proc by ses citila neprijemne a chtela by ses citit jinak?
CHtit byt nezavisla je super.
A tato touha muze vychazet z tve duse a muze byt kvalitou,kterou se mas naucit.

Trik je v tom,ze vetsinou nase nejvetsi dary jsou ukryte v nasich nejvetsich pruserech.
Takze tato touha muze byt zaroven zpusobena,zes kdyz jsi treba nekomu verila,nekomu na kom jsi byla zavisla(nebo ani nebyla,treba jsi ho proste jenom mela rada),te neprijal a dejme tomu opustil(jenom tak polemizuji.)
A ty jsi si rekla-od ted uz nikdy nebudu nikomu verit a budu co nejvic samostatna,abych se nemusela dostat do stejne situace,kdy nekoho zacnu mit blizko a on me zradi.
A je to v poradku.Nase dary a touhy duse se musime nejak naucit rozpoznat a nekdy se to deje skrze nas zivot zpusobem,ze se chceme od neceho vymezit,ze prozijeme neco a hledame reseni.
Postupne to jde rozuzlovat,kdy zari ma skutecna touha duse po svobode a kdy se chci vyhnout bolesti a tim i kousku reality..

Kazdopadne ted to pisu hodne obecne,na to abych ti mohl treba poradit nejak konkretneji bych te musel vic znat,musel bych s tebou byt a v klidu si pokecat.))
A omlouvam se za gramatiku..noc.))"

margot margot 27.2.2012 01:35  2835
Kåre Holt – Kdo dřív Mladý Roald Amundsen hraje karty se Smrtí. Je mu pětadvacet a je kormidelníkem na lodi Belgica. Výprava, kterou vede baron Adrien de Gerlache, má prozkoumat vody kolem jižního pólu. Podle módy své doby nosí kormidelník tenký knír a pěstěnou kozí bradku. Jeho vysoké čelo je pokryto hojnějším vlasovým porostem, než známe z pozdějších dob. Kajuta je malá, neuklizená a je v ní těžký vzduch. Loď zamrzla v ledu. Venku rachotí ledové kry. Stavějí se kolmo, jiné kry je lámou na kusy, drtí na kaši, stlačují do moře a mačkají na boky lodi, takže přepadají na palubu. Loď i muže obklopuje temnota. Věčná temnota. Roald sedí na kraji lůžka a hraje karty se Smrtí. Mladý vědec Danco dostal kurděje a brzy zemře. Tvář má žlutou. V šeru kajuty svítí jeho rudnoucí oči. Křičí: „Hraj se mnou karty! Brzy umřu!“

Každá výprava, která se vydává do neznámých končin, potřebuje peníze. Jeho teda také. Nemá ještě jméno, avšak i jako světoznámý badatel musí jít cestou žebráka. Muž v botách nepropouštějících vodu si otře tuk z prstů, osuší se pečlivě starými novinami, přistřihne si velkými nůžkami vousy a zjistí, že si musí vyměnit kalhoty. Uchýlí se za několik beden a vymění si zároveň tvář. Když si bere tuhý límec, udělá na něm mastnou skvrnu. Jako praktickému muži se mu však podaří obrátit zatracený límec naruby. A stane se pokornou, napůl podlézavou osobou, nalézá patolízalská slova, v předklonu vchází do těžkých dveří, v předklonu odchází. Lichotí zámožným, když jim naznačuje, že peníze jsou důkazem mravní síly. Při odchodu si v průjezdu odplivuje. Ztratí něco ze své duše.
Začne v něm růst chladné pohrdání lidmi. V peněžní tísni žije až do konce života, a aby tento nedostatek zakryl, nosí tuhý límec.
Když líčí svobodu u majáku na ostrově Faerder, je šťastný člověk. A tu – výjimečně – nalézá pravá slova pro pravé city. Na útěku před peněžními nesnázemi, chráněn rozbouřeným mořem a fjordem, s několika muži, kteří s ním rádi a poslušně jdou vstříc dobrodružství – teď se cítí šťasten.
V umění přezimovat je mistr. Jeho vztah k ledové pustině je stejný jako vztah věřícího ke krucifixu. Strach ze smrti nezná. Nebo možná zná příliš dobře. Chladně však tento problém promýšlí. Ví, že strach ze smrti je výzva k boji. Zvětšuje riziko neúspěchu, proto musí být překonán. Když mluví o smrti, málokdy používá velkých slov. Před posledním nepřítelem – nebo přítelem – vnucuje svému chudému jazyku poslušnost.
Malá osobní neštěstí jeho obtíže ještě zvětšují. Malá, nebo velká? Zlomená ruka není nic strašného, avšak na ledě, bez lékaře, s tuhnoucím ramenem, tam je zapotřebí mít k trénování paže železnou vůli. Každý den, každou noc ji musí dostat trochu výš. A led se láme, led se kupí, unavení muži chrápou, posloucháš říhání překyselených žaludků, kolem sebe máš nevrlé tváře, nic se neděje, dny jsou jako šedivé zmrzlé brambory, všechny příběhy byly už pověděny, všechny vtipy druhých zestárly, vyčichly – a paže bolí. Zkus ji pak zvednout trochu výš než včera.

Tušíme, že je teď, ke konci svého života, zlomeným člověkem. Zkrušila jej fyzická námaha, bouře nad jihopolární pevninou a bezmezná ctižádost, které potřeboval, aby mohl udělat to, co udělal a čeho nikdo jiný nebyl schopen. Stojí před námi nahý, s poskvrněnou ctí. Tuší tvrdý soud dějin.
V tom je však na omylu.
Jeho génius nás mrazí, jeho lidskost není hluboká. Zaplatil však cenu vítězství a vyhrál. Nebo prohrál. Setkáváme se s ním jako s mužem, který vládne svému srdci, který zamlčel své plány dostat se první na místo, kde před ním nikdo nebyl a kde nikdo neměl co dělat Je velký ve svém osamocení. Poražený Roald je bratrem každého z nás.

Nevíme, co plánoval. Můžeme však tušit, že se svým stářím nepočítal. Je mu teď šestapadesát let. Přinutil své tělo k maximálnímu výkonu jako nikdo jiný. I on má jen jedno srdce. Ať je velké, nebo ne, má osvětlit hádanku, na niž nikdy nedostaneme odpověď. Sláva je věc, která snadno zajde. Má-li se udržet při životě, musí se pořád obnovovat. Poslední nátěr, velkým, ušlechtilým stylem – a pak odejít? Smrt může být dobrou reklamou.
Umírá a dělá poslední tah.
Myslel na Scotta, když umíral?
rooz Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 26.2.2012 13:51  2834
Haruki Murakami - Kafka na pobřeží"Jím pomalu a dívám se při tom oknem do ulice. Nádražím prochází velká spousta lidí. Mají na sobě nejrůznější oblečení, v rukou zavazadla, spěchají sem tam, nejspíš každý míří za nějakým svým cílem. Chvíli se na ně tak dívám. Pak mě z čista jasna napadne, jaké to asi bude za sto let.
Ode dneška za sto let tu už nejspíš všichni ti lidé (včetně mě) dávno nebudou. Bude z nás prach a popel. Jak o tom tak přemýšlím, přijde mi to čím dál víc zvláštní. Všechno mi naráz začíná připadat jako nějaká prázdná iluze. Stačí, aby se do toho trochu opřel vítr, a všechno se rozletí kdovíkam. Podívám se do svých rozevřených dlaní. Na co se vlastně teď takhle dřu a plahočím? Proč musím žít takovouhle mizérii?
Nakonec zavrtím hlavou a přestanu se dívat ve."

"Naše srdce žijí shonem každodennosti a většina toho, co je skutečně důležité, odchází z našeho vědomí jako vyhaslé hvězdy. O tak příliš mnoha věcech musíme den co den uvažovat, tak příliš mnoho nových poznatků si musíme osvojovat. Nové směry, nové znalosti, novou techniku, nová slova... Současně ale existují věci, které zapomenuty nebudou, byť by uplynulo jakkoli mnoho času a byť by se dělo cokoliv. Jsou vzpomínky, na které čas nemá vliv. Existují věci, které si neseme v sobě jako kameny svorníky, které završují a drží pohromadě klenbu pod nimi."
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 9.2.2012 20:07  2833
http://www.prahamestoliteratury.cz/aktuality/24-prozradte-sva-literarni-tajemstvi/
rooz Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 15.1.2012 13:27  2832
Samotáři"Ale určitě je tahle země pekně zkurvená.
No tak to každopádně. Ostatně jako jakákoliv jiná země."

"Rozchod.? Když se s někym rozejdete, tak u toho člověka necháte kus duše. A ta bolest tady, to je jak vám ta duše chybí. Jak bloudí, jak je u někoho jinýho. Ona se vám pak vrátí, ale to trvá dlouho. Někdy ty kousky duší vidim na lidech jako takový malý modrý světýlka. Kousky duší lidí, který vás měli rádi a už nemaj."

"Tady je to super ne.
Tobě se to tady zdá super?
No jasně, ne?
Počkej, v celym vesmíru je 42 civilizací a my sme na posledním místě.
Čim se... čim se to měří?
Morálná vyspělost."
ubi Ubi 3_33_33 - 2640 15.1.2012 09:40  2831
Lothar-Günther Buchheim - PonorkaChci se do oběda ještě trochu rozhlédnout po ponorce a projdu centrálou dopředu.
Kromě poddůstojníků, kteří mají kóje zde, sídlí ostatní členové osádky - včetně velitele a důstojníků - v přední části lodi. Velitel má kóji za zeleným závěsem hned za přední přepážkou centrály - pár skříněk na stěně a stropě a maličký psací stolek, spíš psací desku, to je všechno. I velitel má co dělat, aby se tam vešel. Uzavřené komůrky po obou stranách chodby, obvyklé na parnících, tu nejsou. Velitelův ,,pokoj“ je nejblíž centrály. Koutek hydroakustika a radiocentrálu má hned naproti.
Potom přijde - dál vpředu - důstojnická jídelna, kde zároveň sídlí první strojní důstojník, jeho zástupce - druhý strojní a první a druhý strážní důstojník.
Matrace, na níž bude velitel s prvním důstojníkem sedět při jídle, je vlastně důstojníkovou kójí. Lůžko nad ní, přes den zvednuté, je kójí druhého strážního důstojníka. Kóje prvního strážního a druhého strážního důstojníka na protější stěně jsou výhodné, protože se přes den nemusejí odklízet: první strážní a druhý strojní důstojník se na ně ve volném čase můžou natáhnout.
Stůl přišroubovaný k podlaze je z chodby vysunutý doleva. Je zařízený pro čtyři lidi: pro velitele, prvního strojního a oba strážní důstojníky. U jídla nás však bude šest. Zástupce prvního strojního je pátý. A já šestý.
Ve vedlejší místnosti šikovatelů, která je od důstojnické jídelny oddělená jen skříňkami, sídlí vrchní kormidelník Kriechbaum, oba vrchní strojníci Johann a Franz a loďmistr Behrmann.
Pod prkny podlahy je umístěn první akumulátor, který je spolu s druhým akumulátorem pod místností poddůstojníků zdrojem energie pro plavbu pod hladinou.
Příď je od jídelny šikovatelů oddělená přepážkou, která je tlakuvzdorná. Přestože se podobá jeskyni, lze ji ještě nejspíš označit za místnost. Přesně vzato je to kombinovaná dílna a skladiště torpéd a zároveň bojový prostor. Jeho přesný název proto také zní ,,přídní torpédový prostor“. Žije tam většina osádky. Na každé straně je po šesti kójích, vždy dvě nad sebou. Spí v nich námořníci,
,,lordi“, ale také obsluha torpéd, radisté a strojníci.
Strojníci mají kóje po dvou, protože chodí na šestihodinové směny. Ostatní, kteří drží hlídky po čtyřech hodinách, se střídají vždy tři na dvou kójích. Nikdo nemá kóji sám pro sebe. Když jeden vstane, protože začíná jeho hlídka, lehne si do jeho pelechu ten, který se právě vrátil. A přesto je kójí nedostatek. Od stropu se kolébají ještě čtyři závěsná lůžka.
Kdo není na hlídce, je tady stále vyrušován: když se podává jídlo, musejí všichni vstát.
Horní kóje je třeba zvednout a dolní vyklidit, aby si na ni lordi mohli sednout. Když se ve čtyřech hlavních ,,štelují“ torpéda, změní se tato místnost ve strojovnu. Kóje se musejí sklopit a závěsná lůžka odsunout.
Pod zvednutými podlahami jsou umístěna rezervní torpéda pro příďové torpédomety. Dokud nejsou podruhé nabité, není na přídi k hnutí. Pro námořníky tedy znamená každé vystřelené torpédo větší možnost pohybu. Alespoň jednu výhodu však tento prostor má: nikdo tudy neprochází.
Teď to tady ještě vypadá jako ve zpustošeném skladišti: kožené uniformy, záchranné přístroje, svetry, pytle s bramborami, konvice na čaj, kýbly, rozmotaná lana, bochníky chleba . . .
Nedovedu si představit, že tohle všechno má někam zmizet, aby tu zbylo místo pro jedenadvacet námořníků a mechanika torpéd, který jako jediný poddůstojník žije tady, přímo na svém pracovišti.
Vypadá to, že všechno, pro co nenašli místo, naházeli do této části lodi.
Když tam vejdu, loďmistr právě prohání dva námořníky: ,,Hoďte sebou, tu bednu se salátem mezi torpéda! Zatracený svinstvo! Salát! Nejsme přece zelinářství!“ Loďmistr mi stísněný prostor v ponorce předvádí jako zvláštní atrakci. Chová se, jako by to byla jeho zásluha.
,,Jedno jde tady vždycky na účet druhýho,“ řekne. ,,Vemte si třeba záchody: jsou tady dva, ale do jednoho musíme naskládat proviant. Takže to znamená: víc místa pro jídlo, ale míň na sraní.“
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 18.12.2011 03:25  2830
Ivan Martin Jirous – DagmarceVíš vždyť víš
oči vyplakat
dovede si každý

Jenom
něha a láska
jsou navždy
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 18.12.2011 03:16  2829
Stephen CoveyVětšina stresu nepochází z toho, že toho máme moc. Největší stres vzniká ze všeho započatého a přitom nedokončeného.
kittyj 3.12.2011 23:51  2828
Charles Bukowski - Let Notlet not the people be your
foundation
not the young girls,
not the old girls,
not the young men,
not the old men,
not those in-between,
not any of these,
let not the people be your
foundation

rather
build on sand
build on landfills,
build over cesspools,
build over graveyards,
build even over water,
but don’t build on the
people

they are the bad bet,
the worst bet you can make.

build it elsewhere,
anywhere else,
anywhere
but on the people
the headless, heartless
mass
mucking up the
centuries
the days,
the nights,
the towns, the cities, the
nations,
the earth,
the stratosphere,
mucking up the
light,
mucking up
all chance,
here,
totally mucking
it up
then
now
tomorrow.

anything,
compared to the people,
is a foundation worth
searching for.

anything.
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 6.11.2011 03:10  2827
Vladimír Holan – Poslední Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
... ...
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.

Ale já...
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 6.11.2011 03:02  2826
Daniel Pennac – Jako románČas na čtení

Ano, ale odkud mám tu hodinu čtení denně vzít z denního rozvrhu? Ubrat kamarádům? Televizi? Dopravě? Večerům v rodinném kruhu? Úkolům?
Kde najít čas na čtení?
Vážný problém.
Který žádným problémem není.
Jakmile vyvstane otázka času na čtení, znamená to, že není chuť. Neboť podíváme-li se na to blíž, čas číst nemá nikdy nikdo. Ani malí, ani mládež, ani velcí. Život je neustálou překážkou čtení.
"Číst? To bych rád, ale to víte, práce, děti, dům, nemám prostě čas..."
"Jak vám závidím, že máte čas číst!"
Ale jak to, že tamhleta, která chodí do práce, chodí na nákupy, vychovává děti, řídí auto, miluje tři muže, chodí k zubaři a příští týden se stěhuje, si najde na čtení čas, a tenhle cudný svobodný mládenec ne?
Čas na čtení je vždy čas kradený. (Ostatně stejně jako čas na psaní nebo na milování.)
Ukradený z čeho?
Řekněme, že z povinnosti žít.
To je nejspíš důvod, proč největší knihovnou na světě je metro - onen okoralý symbol výše zmíněné povinnosti.
Čas na čtení stejně jako čas na lásku rozšiřuje čas na žití.
Kdybychom měli na lásku pohlížet z hlediska svého časového rozvrhu, kdo by se jí odvážil? Kdo má čas na to být zamilovaný? Kdo však kdy viděl zamilovaného, který si neudělá čas na milování?
Nikdy jsem neměl čas na čtení, ale nic mi nikdy nemohlo zabránit, abych dočetl román, který se mi líbí.
Čtení nesouvisí s organizováním společenského času, čtení je stejně jako láska způsobem bytí.
Otázkou není, zda mám či nemám čas číst (čas, který mi ostatně nikdo nedá), nýbrž zda si dopřeju nebo odepřu potěšení být čtenářem.
domi Domi When things go wrong don´t go with them 24.10.2011 11:38  2825
Jacques PepinThere is no greater love then the love of cooking. One always cooks for another.
rooz Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 5.9.2011 21:37  2824
King Stephen - Nezbytné věciAle ložnice byla prázdná, zrovna tak jako kuchyň i obývací pokoj. Polštáře i přikrývky ležely na podlaze jako vlastně skoro vždy; Lester byl jedním z těch mládenců, kteří jsou natolik nabití energií a duchem svatým, že nejsou schopni každé ráno prostě se jen posadit a vstát z postele; do dne se vřítí, dychtící ho ne pouze uvítat, nýbrž napadnout ho, srazit na kolena a donutit ho kašlat krev.
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 5.9.2011 17:14  2823
Blog zabývající se úryvky literárních dělhttp://lecafevoltaire.blogspot.com/

"Literární vlna v literárním časoprostoru. Nechte se fascinovat a fascinujte další! Na e-mail cabaretvoltaire@email.cz posílejte úryvky z literatury všeho druhu, které nemusíte shledávat přímo fascinujícími, ale třeba jste si jen řekli "tohle je vážně dobrý...""
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 21.7.2011 14:19  2822
"I want to go back to the day we firt met."

Nevím, z koho je to citát, ale vyvolává ve mě zajímavé asociace.

[ 237 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt