Vědomý strach versus nevědomý strach. Strach je buď vnímaný, nebo zasutý někam, kamsi do sklepa, do podvědomí. Odtud se právě vrací (ala byl vyhnán dveřmi a vrátil se oknem) avšak zamaskovaný do čehosi jiného, co klame tělem, odvádí pozornost od sebe. Vrací se pokoutně, nečekán, v tu "nejméně vhodnou" dobu. Vrací se posílen. A přebírá kontrolu....
Převádět nevědomý strach na vědomně prožívaný strach... objevovat ukrytý nevědomý strach... To je proces Z V Ě D O M Ň O V Á N Í Strachu. A symbolicky řečeno právě tohle je pohlédnutí svému strachu do očí. Ty můžeš operovat jiným podobenstvím. Pohlédnutím do očí pravdě.
Pokud tedy chceme pohlédnout do očí Pravdě, musíme zakopnout o svůj vlastní strach. Neboť je to on, kdo tomu všemu brání. A ne náhodou je v Bibli Ježíšův výrok: Já jsem Pravda.
Zvědomňování strachu je tedy proces, kdy trénujeme svoji schopnost MILOVAT. Bytí a konání v lásce není naučená básnička. Je to dobrodružství na celý život. Nejsou to diplomy a razítka na vysvědčení.
Takže, kde není dostatek Lásky,nastupuje strach. A tak se zeptám na tvoji otázku:A jinak - existuje podle tebe něco za čím není ukryt strach? protiotázkou: Existuje podle tebe něco, za čím není ukryt nedostatek Lásky? Nedostatek naší chopnosti milovat? Milovat lépe, než-li doposud? Jinými slovy, lásky je všude dost, lepší to už ani být nemůže a svět je toho zářným příkladem?
Protože jsi se mne zeptal a potrhnul to a taky protože není slušné na otázku odpovídat protiotázkou... Ti odpovídám ala IN MY OPINION. Tady na tomto trenažéru, na planetě Zemi, v hmotné inkarnaci mezi vyděšenými stády a sebezáchovně se chovájícími impérii...ROZHODNĚ NE.Alespoň to tak vypadá. A pokud něco není prezentace strachu, je to samotná láska. Je to esence našeho bytí. Naše podstata. Budhisté tomu říkají Budhovství, guruové a šamané: naše Božství, křesťané bez křípění zubů vezmou snad na milost pojem Boží jiskra. |