Vědomě nevědomý strach používáš termín. Strach je tedy buď vě-do-mý....(jsi si ho vědom). A nebo nevědomý: ty sám si ho vědom nejsi, okolí ho vidí a reaguje na něj, zatímco ty před ním utíkáš do popření...vzhledem k okamžiku tady a teď...
Musíš (samozřejmě nemusíš, ale můžeš...) se tedy rozhodnout, na které straně tenisového hřiště onen strach je a bude. Jaký postoj vůči němu zaujmeš. Budeš před ním utíkat pozorností kamkoliv jinam... (tedy říkat mu vrať se do sklepa, ať o tobě nevim..., nechci tě znát, nechci o tobě vědět...) a nebo zaujmeš rozhodný postoj: "když už tady jsi, tak se ukaž, ať tě poznám. Jakou zprávu o mém nitru mi přinášíš? Co se mám dovědět?...." Toto rozhodování se o tom, jaký bude můj vlastní přístup (chci vidět víc, poznávat, přebírat zodpovědnost za sebe, učit se s vědomím toho, že to bude i místy nepříjemné a bolestivé) versus vypadni a nepruď plus hledání trestání viníků ala jak to, že se mi takovéto životní situace neustále ze všech stran vrací?!!! Toto rozhodování se sama za sebe lze s jistou představivostí a symbolikou označit jako: pohlédnutí svému strachu do očí je to proces, neboť na začátku jsi namotivován od takovéto situace utéct.
|