Koutek temné poezie - diskusní klub na Lopuchu

Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív Lopuchu

Lopuch.cz

Což takhle
dát si Lopuch?

Lopuch.cz

Klub Koutek temné poezie [ŽP: 12 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje Šéf Lopuchu.

Archiv

čas ten zastaviť sa nedá
pondelok utorok streda
ráno obed večer
noci dni minúty
a tok času hučí
tečie tečie tečie

čo bolo neplatí
len nové záplaty
na kúsku ničoho
neskoro neskoro

let vpred mení sa v pád
raj na såz údolie
radosť šťastie na strach
a čas začal bolieť
netečie nehučí neletí
bolí bolí bolí
naveky

...po delší době změna...trocha poezie od SARIN...

Nastavení klubu

Nastavení práv

Homepage

Anketa

Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 364 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 11.5.2009 18:40	3044
	nashBeránka chtěl přeci nakreslit Malý princ.. .-) (což mě přivádí k zamýšlení se nad růžemi a liškami)


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 11.5.2009 18:20	3043
	Butterfly Píše se slzou v pravém oku Koukla jsem do Archivu, cos sem psala a už chápu víc, proč ji tak vidíš. .-) (díky)


	10.5.2009 16:05	3042
	Tygrickakrásná, opravdu překrásná.. =)


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 8.5.2009 00:32	3041
	povídala bych kamenům, kdyby mě slyšely... povídam kamenům, když nikdo není voní nejlíp neobjímají, ale neříkají nemiluji a neodchází, neodchází.. můžu je jen sama zahodit- do řeky třeba a je jasný, že musim chodit já za nima, protože oni sami nemůžu a jsou jsou tu vždycky pořád někde nějakej se válí a čeká, až ho zdvihnu do ruky, ke rtům přiložím jenom nevadí, že jsou tvrdý, že studí přitisknout se ke zdi je někdy to nejlepší, co se dá udělat splynout s ní aspoň na chvíli bílá jak stěna přilákat, přilákat na pár chvil barevné motýly třeba se zahřeju na slunci proč by ne já, když obyčejná zeď třeba přilákam na chvíli a nebudu se bránit zeď se nemůže bránit jen nechat po sobě psát nic víc vylít barvu (c)hladivou červenými tahy štětce nechat se pokrýt a vnímat vnímat jen hladkost rukou a zvuk bubínků, na který hrajou, na který hrajou v přestávce při kreslení smích všude kolem a nemůžu odejít, neutečou mi protože stejně musim zůstat na místě jen být a oni se vrátí všechno se vrátí anebo přijde někdo jinej jsem jaká jsem a tak je to v pořádku zeď spojená se zemí


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 5.5.2009 22:27	3039
	Lea:-) Dík, ale tak- co jinýho, že jo.. .-) Já si nestěžuju.


	Lea ...viď mě, ciť mě... 5.5.2009 22:17	3038
	Tygřička...ty to zvládneš, držím palce...


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 4.5.2009 18:40	3037
	Tohlecto jsem vytvořila včera v noci- ani jsem nečekala, jak moc se mi poté změní nálada. Přišlo mi to až dost soukromý, ale třeba pomůže i někomu jinýmu: že nemá cenu mluvit nemá cenu psát nemá cenu bejt upřímná- leda tak k sobě a to už nevim jak bez nápadů pocity prožívam, co neodcházej nikdy ne úplně já už nevim, jak to prožít víc a neubližovat si snažim se neubližovat si, vědomě ale jak jak si vystačit jak sama (k) sobě dveře otevřít a zůstat tam jak vylízt jinak, než skrz jednu náruč, kde stejně zůstanu viset napůl a pak mě to zase vcucne ven je zima dusivá a taky se ani neobejmu slova nepomáhaj mý slova nepomáhaj jak vlastní dotyky prostě to nefunguje já to zvládnu musim to zvládnout aspoň věty s obsahem milých úst zkoušim, ale co až ty oči z mysli zmizí, měly by fungovat mý vlastní nohy snad jednou budou tančit bez opory něžné bez berlí jenom já já až to slovo bude znít krásně celistvě budu... jsem! jsem svá


	Vanda To je ten - hnusný punk 3.5.2009 13:38	3035
	Tygricka [3034]: Chodívala, dlouho nechodila a teď zas sem tam mrknu :)


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 3.5.2009 13:35	3034
	VandaÓ. :-) (a já měla zato, že sem nechodíš. .-)) Já si řikala, co tu teď studuješ.. :-P Díky za informaci. :o)


	Vanda To je ten - hnusný punk 3.5.2009 13:33	3033
	Tygricka [3032]: tohle se dotklo i mě :)


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 3.5.2009 07:38	3032
	chci vědět, kam chodíš, hodiny činím se k radosti nejen svý, ale kohokoliv.... třeba i pro jedno slovo Tvý, pohled, myšlenku, nespim s otázkou, kde a s kým asi spíš a hlavně, co cítíš- o čem sníš... pro možnost vyvolat úsměv na rtech Tvých mohlo by bolet vědomí slov, jež znějí ozvěnou nemiluješ nemiluješ nemiluješ mě (a jedno je přitom, zda právě teď jinou), však co to znamená, když můžu potěšit někdy kapkou vody být pro žíznivá ústa, jež touží pít jiskrou pro dřevo vyschlý jedno, jak velkou a jak moc dovnitř hoří, noříme se, pijeme, topíme vzájemně (i porosení lehké k pookřátí stačí) a přitom každý v sobě sám s touhou chvíli aspoň nebýt a být jen, být jen, být jen, být!!! jedno, co když píšu, stává se dvojím a nechce se, nechce říkat mi "bolím", když za okny modrý nebe, zelený stromy, ptačí zpěv v uších, s vědomím, že všechno je tak, jak zrovna má být kdekoliv jsem kdekoliv jsme jedno, co uvnitř, jak právě a s kým všichni jsme jedním v hloubce to vím


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 3.5.2009 05:30	3029
	píšu sračky zpívaj ptáci píšu sračky posloucham poezii a nedam Ti je číst nebojim se, že mý srdce vykrvácí, jen tupejch píchnutí bolení slov a divnejch tušení, který se plní na krátký počkání uzavíráš se mi nezbejvá, než činit to samý nečekat se snažim od začátku a kde je konec, kdoví skrývá se v každym okamžiku nový začátek kdo ví, toho nebolí, kdo ví, toho bolest nebolí zpívat všem očím, že ničí povrchnost a to je dobrý, přestože bolí vracet se dovnitř, že každý tam zůstává, přestože odchází, kdo dostal se dovnitř je navždycky schovaný a při tom může být kdekoliv, s kým touží být přes bolest se dostat k poznání, že ne sám, ve veliký jeskyni, že ne sám a opuštěný chci Ti jen říct, že neni, co chtít mlčim a slova mi derou se na jazyk mysl hledá Tvý pohledy, Tvý tělo a slova, pocity, doteky vim, že všechno pomíjí a tohle teď neni teď je teď a tady nechci Ti říct, že učim se (aby Tě nenapadlo, že nejsem dokonalá) jen tak být ve svých snech ve snech že snažim se nesnažit se toužit neříkat nic slovy, hlavou, protože ta je hloupá a jenom odříkává klišé, co se kdesi naučila našeptává a podporuje zmatek, že neni pak co říct, přestože srdce mluví stále jasně jen utišit se poslechnout šššššššššš.... uklidňující, já vim, proč ho mam tak ráda, anebo vlastně... cítim a to stačí, protože všechno je dobrý, anebo stejný bez hodnocení je bytí nálepky tolik, tolik tíží brání ve výhledu ven se rozletět vědět, že není kudy, odkud a kam, vždyť letím po celou tu dobu tmavou celu jen ve své mysli mám teď změnim svý myšlenky a místo negace, co na jazyk se tolik dere, povím pravdu k potěšení: jsme milovaní stále spolu svobodni radostí, jež beze slov je


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 29.4.2009 23:42	3028
	Lea: píšu do sešitu. .-) (nesedim u počítače pokaždý, když mě to přepadne) A dávam sem vybraný. Nicméně děkuju. .o) Pochvala vždycky potěší. Mira: hmm.., působivý docela.... (až na "smích", "smích") Oba: nějak se zas dojímam- nad vašimi působivými obrazy. (šipky k mejm vlastním asociacím) Dobře mi tak, nemam sem lízt před spaním (i když je asi celkem jedno, kdy to čtu :-)) Díky.


	Mira Optimista se učí anglicky - pesimista rusky a realista střílet... 29.4.2009 23:27	3027
	Představuji si rána s Tebou, ty představy jsou ultrakrátký, hned surově zkopal hajzl realista, toho, který věří na pohádky. Představuji si život s Tebou, dny smíchu, noci plné lásky, realista se svíjí v křeči smíchu, v koutě pláče ten, který věří na pohádky. Vím, přišel jsem pozdě, máš svůj život, přítele, kdyby se tak čas chtěl aspoň chvilku plazit zpátky, o zeď zkrvavenou realista tluče hlavou, tomu, který věří na pohádky. Dělá mi radost každá smska, e-mail, úsměv Tvůj, když potkáme se v práci, užívám si představ, že snad na mě občas myslíš, vždyť ten pohádkovej už brzo vykrvácí. Pravda, co by jsi na mě viděla? Pitomce, šaška, co čas nad verši ztrácí, realista si uhlazuje sako, ten, který věřil na pohádky, zvrací. Tenhle život je fakt zákeřná mrcha, dobře už bylo, raději bych nežil, V louži krve realista pošťuchuje nohou, torzo toho, jenž na pohádky věřil.


	Lea ...viď mě, ciť mě... 29.4.2009 23:26	3026
	Tygřičko jen piš i sem, myslím, že již víckrát ti bylo řečeno, že je to dobré... Pro Janis Joplin a její skvělý hlas Pro dávné lásky na plátně, které nestárne Pro nekonečnost smrti a nekonečnost umírání Pro lovce štěstí i jejich vrahy Pro plačící saxofon a klid pana X Pro slepené vlasy potem nervozity Pro jednoho blázna který myslel, že je sám Pro upatlané svědomí a nevyřčené myšlenky Pro bílou hůl slepce kterou krademe ve svém spánku Pro toho pravého, na kterého čekáme a který možná nepřijde Pro své komplexy se kterými už se asi rodíme Pro malou holčičku která plakala, když jí vzali panenku Pro ty, kteří umí plakat i když není nic k pláči Pro nový otazník visící na skobě příštího dne Pro všechno co mě napadne bych chtěla umět zpívat blues.

[ 364 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


(c) 2001-2011 Lopuch.cz Kontakt