Michaela Košťálová: Skryté soukromí Karla IV.
Petrklíč 2015
Další skvost nakladatelství Petrklíč a autorky.
Tato kniha je připomenutím pestrého života velkého Čecha Karla IV., od jehož narození uplyne 700 let v roce 1916. Ups.
Nejdřív tu o Sněhurce - v tiráži je uvedená odpovědná redaktorka. Což nebránilo tomu, aby se už na s. 13 stal z Karla IV. Karel VI.
Taky jsem nepochopila, proč jsou některá jména a slova psána kurzívou a některá ne.
s. 17
„Tomuto Janovi (...) se narodil (...) syn jménem Václav...,“ vzpomíná Karel IV. ve svém životopise, ale záhy navazuje datací, kdy se narodil jeho bratr Otakar a syn Jan.
Vita Karoli Quarti, s. 27
Tomuto Janovi, českému králi, se narodil v Praze z královny Elišky prvorozený syn jménem Václav léta Páně tisícího třístého šestnáctého, dne 14. května o páté hodině ranní. Později se mu narodil druhý syn jménem Otakar, ale v chlapeckém věku zemřel. Posléze zplodil ještě třetího syna jménem Jan.
s. 25
k zatčení Jindřicha z Lipé, manžela její nevlastní matky Elišky Rejčky.
s. 30 zatčením manžela Elišky Rejčky Jindřicha z Lipé Eliškou Přemyslovnou, která tak učinila z pozice královny.
Jindřich z Lipé a Eliška Rejčka IMHO manželé nebyli.
Jinak ta formulace není šťastná, Eliška Přemyslovna těžko vzala okovy a šla si pro Jindřicha.
Za úvodem je podepsána autorka), za doslovem PhDr. Michaela Košťálová, a některé věty z úvodu i doslovu jsou použity i v textu. Pořád opakuje, že je historička současného umění, a jak na tuto myšlenku (srovnat Karla IV. a TGM ) přišla, jak jí to rozmlouvali, ale ona si prosadila svou. Ale zjevně o Karlovi IV. nic moc neví a ke všemu pokud hledá ve zdrojích, tak hledá špatně a pak si plete bratra se synem, manžela s milencem atd. Ano, neměla v podstatě žádné ambice. Tak proč to proboha psala? Možná podle hesla - Lepší špatná knížka než žádná?
s. 27
Matkou Karla IV., a proto nejvýznamnější manželkou a ženou Jana Lucemburského nemohla být samozřejmě jiná žena nežli Eliška Přemyslovna. Ať mi pan otec promine, ale byl střízliv?
Mnoho vět je krkolomných :-( Ale díky madam Vaňkové jsem si nemusela kreslit graf.
s. 28
teta Kunhuta Přemyslovna, ke které měla mnohonásobně blíž nežli ke své pozůstalé nevlastní matce Elišce Rejčce, druhé manželce zesnulého Václava II., již nikdy nepřijala za matku a ani Eliška Rejčka ji za dceru.
s. 28
O situaci na dvoře zesnulého Václava II. se doslova přetahoval její bratr Václav III. s Jindřichem Korutanským a Rudolfem Habsburským, tj. manželi jejích sester.
Jindřich Korutanský byl manželem její sestry Anny.
Která sestra byla manželkou Rudolfa Habsburského? Eliška Rejčka? No tak.
s. 38
Bylo to manželství sice oproti dnešním zvyklostem relativně krátké... Skoro 25 let je relativně krátké manželství?
s. 42
Smrt si měla mladého Karla nalézt prostřednictvím jedu podaného ve snídani. Celý čin se měl přitom uskutečnit hned zrána...
No, snídaně většinou bývá ráno.
s. 57
avšak tento pravý cíl jej stále ještě čekal. Byl jím samozřejmě císařský titul, o který se aktivně ucházel už od roku 1352.
s. 58
Je však známo, že se o nejvyšší z korun pokoušel mnohem dříve, a to už před rokem 1350.
Neodporuje si to?
s. 65
Karel IV. a ženy - to je velká kapitola, o níž by mohla být napsaná samostatná kniha. A taky že byla. (František Kavka: Čtyři ženy Karla IV.)
Oblíbené sousloví - „dcera otce XY“. Pokud je někdo dcerou XY, tak to obvykle bývá otec.
s. 73
Rozhodně není bez zajímavosti, že se v životě krále Karla IV. střídala nejen řada žen, ale především žen se stále stejnými jmény. Skoro jako kdyby šlo o nějakou prapodivnou hříčku přírody, hříčku osudu. V tomto směru vybočovala pouze Karlova manželka Blanka z Valois. Dvě následující Anny vystřídala nakonec manželka čtvrtá s křestním jménem Alžběta. Bylo to sice nové jméno, byť znovu začínající písmenem „A“, ale v Karlově rodině nebylo nikterak originální. Alžběta se totiž jmenovala už Karlova dcera, již měl se svou třetí manželkou Annou. Anna je fakt na středověk ojedinělé jméno. Slušně řečeno - autorka slyší trávu růst.
s. 78
Na otázku, o jakých, jsme však dodnes nenašli přiléhavou odpověď. Možná proto, že Karel IV. žádné milenky neměl...
O tom je autorka naprosto přesvědčená, stejně jako TGM žil Karel IV. cudným životem a nehřešil slovem, ani skutkem.
Na s. 79 se pohoršuje nad pisálky a badateli, které zajímá jen kdo s kým a kde, kolik manželek, dětí atd. A sama dělá to samé. A neohroženě pokračuje dál - s. 79,80
Karel IV. byl sice stejný člověk z masa a kosti, jako je každý z nás, ale spekulovat o podobných věcech bylo zkrátka považováno za nepřípustné a upřímně řečeno, jako skutečně nevhodné se oprávněně jeví i dnes, kdy je po podobných informacích nadstandardní poptávka. Na s. 81 přichází dokonce s odvážnou teorií, že chudák Karel IV. štvaný čtyřmi manželkami a snahou počít syna, neměl chuť ani sílu laškovat v jiných pelíšcích a ulevilo se mu, když splnil doma. Už jsem jen čekala, že bude chodit na půdu vyhlížet čápa.
s. 98 Jednu z takových výstav v kapli na Dobytčím trhu v Praze (dnes Karlovo náměstí) navštívilo v roce 1369 sto tisíc příchozích,“ potvrzuje v jedné ze svých statí Jiří Žalman, pracovník Ministerstva kultury České republiky.
Jak přesně to počítali?
V roce 1378 měla Praha 40 000 obyvatel...
Došlo i na horoskopy :-( Podle autorky je astrologie jako pomocná věda nezanedbatelným pomocníkem, kterého materialistická věda zbytečně a neoprávněně podceňuje.
Dělat zpětně horoskopy slavných lidí je fakt těžké. 
Když už byla v těch pavědách, pustila se i do jména - Karel je něco jako král. Ale neměla by se zaměřit i na jméno Václav?
Nemůžu na jedné straně odsuzovat hloupé coby-kdyby a na straně druhé ho chválit jako jedinečnou možnost svobodného zamyšlení.
Nechápu, proč některé věci cituje víckrát na více místech.
Je opravdu nutné třikrát opakovat, kdo je autorem titulu Otec vlasti?
Opravdu si nejsem jistá, jestli si autorka dělá srandu nebo prostě jen není soudná.
s. 164
Karel IV. kontra TGM / Království kontra republika
Krásná kapitola, o které si sice čtenář může myslet, že je svým mimořádně velkolepým pojetím neúměrně ikonická a v důsledku toho banální, možná těžce proveditelná či snad obsahově neslučitelná, ovšam opak je pravda. A na to jí stačilo necelých DVANÁCT stran?
s. 164
A ač přitom chceme, či nikoliv, vše ostatní je až na drobné výjimky (doba Rudolfa II. Habsburského, doba postmoderních a některých jiných drobných časových anomálií napříč celou naší historií) jen převážně historie Čech jak provinčního kraje náležícího k rakousko-uherské koruně. Vždyť kolik českých generací se jen narodilo, vyrostlo a zemřelo ve vědomí (pro ně zcela samozřejmém), že Čechy - pozdější Československo a Česká republika - nejsou samostatný celek, království či později republika.
Přemysl Otakar II. a Václav II. byli jenom drobná anomálie? Když už chce pronášet vzletné věty, tak ať přemýšlí. Rakousko-Uhersko vzniklo až v roce 1867 a trvalo do roku 1918, to máme 51 let, takže těch generací zas tolik nebylo. „Habsburská koruna“ sice není taky přesný termín, ale IMHO by byl vhodnější.
s. 167
Další významnou podobností je u obou již výše zmíněná podoba fyzická. Oba byli vysocí a hubení. Taky měli hnědé oči a hnědé vlasy. A jejich manželky se narodily ve stejný rok (Blanka z Valois 1316, Charlotta Masaryková 1850).
s. 170
Samozřejmě že vzájemná fyziognomická podobnost obou mužů byla opravdu jen letmá. Pravda však je, že i takovéto detaily oba muže spojovaly, přestože jejich hlavní spojnicí byla samozřejmě předně práce pro naše království, pro náš národ.
A možná, že by to ani Pepa nebyl.
A když už byla v tom, tak Václava IV. a Jana Masaryka taky leccos pojilo. Karel IV. a TGM byli diametrálně odlišní a přece tak podobní. Takže toto plácání o ničem vedlo k závěru na s. 175:
V důsledku všeho uvedeného - a nejen toho - si proto troufám říci, že porovnání jejich osobností a odkazů není bláhové, tím méně násilné a podivné. Právě naopak. Je nejen fascinující, ale také velice přínosné.
Zjevně jsem četla nějakou jinou knížku.
Závěrem nepronesla nesmrtelná slova jako „Budoucnost patří aluminiu“, ale shrnula to: s. 183
Cílem mé knihy nebyly nové, velké objevy z Karlova života, nýbrž poodhalení některých dosud nevyřešených otázek...
Jakých? Nepoodhalila vůbec nic, kromě toho, že nevěří na manželství stejně starých partnerů a že má doma vzácnou přešlechtěnou kočku. Splácala dohromady kousky z vydaných knih, rozhlasových pořadů a webových stránek - a to ještě s chybami. Líp by to zvládl i žáček základní školy.
Abych se držela autorčina sebevědomí - Možná by někdo mohl napsat knihu, která srovná alchymii a jaderný výzkum. Sice to není k ničemu, ale „jako podnět to má velký badatelský potenciál“ (s. 183).
Vymyslela jsem motto pro nakladatelství Petrklíč: „Dejte mi google a pohnu zeměkoulí.“
s. 43 a panovník by skončit zle
s. 49 Beatrix Bourbonskou český lid, který nosil ve svém srdci oblíbenou poslední Přemyslovnu Elišku, Beatrix nikdy nepřijal a zřejmě o tom ani jinak zvlášť neuvažoval.
s. 52 Neštěstí, které Karlovo pomohlo k vytouženému a domácí šlechtě k obávanému cíli...
s. 86 schopost být |
Registrace nového uživatele 
