Love What You've Done With The Place – 2011
Před odchodem do rachoty a zítřejší zkouškou s naší legendární kapelou – jmenujeme se teda jak, hehe? - jsem si poslechl další nahrávku mojí už velmi oblíbené kapely.
King of the Stars
Na úvod trocha kytarového pidlikání a hezkých motivů na nějaký syntezátor. V čase 2:22 poprvé zazní (asi) refrén, a je to moc pěkné (činel jízdy se mi třeba líbí) a ne poprvé mi hudba připomíná Dream Theater. Zpěv je za mě v pohodě, na jakési hranici, hehe. Ve druhém refrénu krásné vyhrávky na kytaru, v polovině pak veliká změna – elektrické piano + drsný kytarový riff, opět mi připomínající Dream Theater. Hammondy v pozadí jsou úžasné. 6:30 – moc pěkná kombinace tvrdé kytary a elektrického piana, ale jen pár taktů, žádná dlouhá onanie, což je pro mě znak/důkaz geniality. Pak zase ty motivy z úvodu, kdy (taky ne poprvé) jsem si pro změnu vzpomněl na Spock´s Beard, protože klávesy u Presto Ballet často znějí, jako by na ně hrál mistr Ryo Okumoto. Místo očekávaného třetího refrénu potom moc pěkný konec s pidlikáním a syntezátorem a opakovaným vokálem do fade outu. Nádherná skladba.
The Clock
Nějaký syntezátor, pak elektrické piano (asi), následuje mellotron (opět připomínající – jak jinak, hehe – King Crimson) a je to fakt bomba, super pasáž, úplné blaho pro moje ucha. Znovu jakési trylkování na syntezátor, pak Hammondy, přidá se basa a bubny a je to veliká krása, radostná, veselá muzika, trochu Yes, ve zpěvu pak Deep Purple, i ta kytara je taková Blackmoreovská. V čase 3:20 poprvé zazní refrén, ve kterém je skvělá basa, no a ten zpěv se prostě do té muziky hodí, i když by mě měl asi srát, hehe. Kolem 5:30 nádherná pasáž s Hammondy a kytarou, pak třetí refrén (ta basa!!!) a v poslední minutě parádní gradace s nádhernými Hammondy, kde to zní jako Yes. Opakuju – ty klávesy mě u Presto Ballet skutečně strašně baví.
A Distant Heart
Trochu zklidníme ve třetí skladbě, zase tak trochu ve stylu Yes. Opět pidlikání, do toho trylky na syntezátor, pak nastoupí zbytek kapely. V mezihře pro změnu pidlikání + trylky, hehe. Super basa, musím zjistit, kdo na ní hraje, předpokládám, že sestava bude vzhledem k roku vydání stejná, jako na předchozím albu. Ve třetí minutě zazní poměrně nečekaně a nezvykle kytarové sólo, při kterém jsem si uvědomil, že ač je Kurdt Vanderhoof především kytarista, tak hudba Presto Ballet je postavená hlavně na klávesách. Sólo je moc pěkné, takové teskné. Až při třetím, posledním refrénu jsem si uvědomil, že je na sedm dob, na konci pak nádherné trylky na minimoog (nevím, jak jinak tomu mám říkat, hehe) do fade outu. Po třech skladbách jsem skutečně velice nadšen, a přiznám se, že až zaskočen, jak moc se mi ta muzika líbí.
Deep, Dark, Blue
Tahle písnička je (pro mě) zatím nejslabší, ale neříkám, že se mi nelíbí – je zajímavá tím pomalým, takovým škobrtavým tempem, ve zpěvu na sedm dob. Nejvíc mě baví pěkné refrény a už několikrát jsem si uvědomil, proč se mi některé skladby/pasáže moc nelíbí – protože mi připomínají Supertramp, hehe.
Looking Glass
Radostný – a skvělý – úvod opět ve stylu Spock´s Beard. Znovu výborná kombinace kytarového beglajtu a Hammondů. Znovu výborná basa. Tahle skladba mi místy (a taky ne poprvé) připomíná Whitesnake. Vynikající instrumentální pasáž na 6 + 7 dob, chcete – li, tak na 13, hehe. A v čase 3:30 nádherně zaburácí varhany – úžasná, strhující (a i jednoduchá se mi chce napsat) písnička, jen čtyři a půl minuty, žádné zbytečné onanie, prostě paráda.
The Faith Healer
Poměrně nezvyklá skladba, řekl bych. Nejprve temné zvuky na nějaký syntezátor, pak temné kytarové riffy ve stylu Black Sabbath. V refrénu mi na mysl přišli taky Iron Maiden. Uprostřed krátká instrumentální pasáž s minimoogem, asi. Jo, tahle písnička je opravdu hodně jiná, než ostatní, skoro jakoby vyčnívá, líbí se mi, nicméně není tak dobrá nebaví mě tak moc, jako ostatní.
Mě se tedy muzika na téhle desce strašně líbí. Uvědomuju si, že Presto Ballet poměrně často opakují ve své hudbě jistou šablonu, ale nevadí mi to, a její poslech mi přináší velikou radost – a to je pro mě ze všeho nejdůležitější. A i zvukově je to skutečně balzám pro uši, hlavně tedy ty klávesy – jo, sestava je, jak jsem zjistil, stejná, kromě bubeníka, jehož jméno (Jeffrey McCormack) taky slyším poprvé. Za ty dvě (pro mě) slabší skladby nedám plnou palbu, ale hodně jsem o ní přemýšlel, hehe.
9/10 |