Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Zelený je lopuch,
fotbal to je hra...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 65511 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pepanovacek PepaNovacek 25.5.2025 13:48  86022
Echolyn – Singles – 2013
O tomhle „albu“ jsem do 2. května vůbec nevěděl, a za ty tři týdny ho slyšel snad dvacetkrát. A jak už to tak s Echolyn mám, stoupalo s každým dalším poslechem, a velice brzy se pro mě stalo naprosto plnohodnotnou nahrávkou, podobně jako When The Sweet Turns Sour.

15 days
Naprosto fantastická skladba, při poslechu jsem si říkal, že jedna z nejlepších, jaké kapela natočila. Určitě jedna z nejtvrdších. Znovu je úžasné, s jakým nadhledem a naprostou přirozeností si Echolyn hrají s rytmy – většina skladby je na jedenáct dob, občas „normálně“ na čtyři a mezihry jsou na sedm. Skvělé jsou klávesy, nejen zvukově – Chris si evidentně libuje v jakýchsi archaických nástrojích, zde nějaké varhany a elektrické piano. Nepřekvapivě pak úžasné vícehlasy v refrénech. Pro mě naprostá lahůdka.

Accumulated Blur
9. března jsem poprvé slyšel poslední album Echolyn, a v podstatě se dá říci, že do tohoto data jsem kapelu neznal, i když jsem ji v minulosti už dvakrát zkoušel – v roce 2020 a 2022. Za ty dva a půl měsíce trávím cca 90% svého „poslechového“ času pouze s jejich úchvatnou hudbou. A mám radost, že už celkem dobře dokážu rozpoznat rukopis i vokály jednotlivých členů. Takže zatímco první skladbu složil Ray Weston, tuhle Brett Kull – je pomalá, zasněná, klidná, oba mistři se tady střídají v sólových partech, a je to překrásná písnička. Výborný saxofon.

Another Stone
Jestliže jsou první dvě skladby prostě úžasné, pak nevím, co napsat o třetí. Nemůžu zkrátka stále uvěřit, že je něco tak nádherného možné. Složit, nacvičit, nahrát, nazpívat. Opět tvrdší píseň, opět skutečně neuvěřitelně přirozené hraní s rytmy – tady ve zpěvu na devět dob, v tom (asi) hlavním hudebním motivu na deset a v poslední minutě pak „normálně“, tedy na čtyři. Instrumentálně i pěvecky absolutní světová špička, fakt mě při poslechu téhle skladby napadlo, že Echolyn jsou nejlepší kapelou všech dob.

Crows Fly By
Tady pro změnu je skoro celá skladba na sedm dob. A jako u těch složitých (většinou lichých) rytmů působí kapela naprosto přirozeně a nenásilně, tak tady ve druhé části můžeme slyšet něco podobného – žádná křeč nebo vata v téhle lehce psychedelické pasáži, která připomíná trochu Pink Floyd a trochu víc King Crimson. Pro mě další lahůdka.

Moments With No Sound
Překvapivě skladba, kterou napsal Ray Weston, pokud tedy lze věřit informacím na stránkách kapely, hehe. Já bych tipoval spíš Bretta. Pár taktů tady je na šest dob, jinak ale je celá písnička na pět – a upřímně, kdo si všimne, že hraje kapela v lichém rytmu? Nikdo, protože je to prostě úplně přirozené a nenásilné. V úvodu, než se přidá slide kytara a zbytek kapely, je krásně slyšet, že Ray je naprosto fantastický zpěvák. A stejně jako u předchozích čtyř skladeb si říkám, že tohle je úplně plnohodnotné album.

This Is How We Left It
Vypadá to, že většinu tohoto „alba“ je práce Ray Westona. Zpívá skutečně překrásně. Zase lichý rytmus – na pět dob. A i poslední skladba je skvělá, jedna pasáž mi připomíná The Beatles z doby Revolveru, při saxofonu si potom vždycky vzpomenu na Tomáše Brandejse, s nímž jsem hrál v kapele Abigail.

Jsem moc rád, že tyhle singly existují, a že jsme se dohodli psát i o nich. Superlativy už mi pomalu docházejí, nicméně musím napsat, že těchto šest skladeb nejsou žádné „zbytky“ nebo dokonce slabší, nepovedené věci, ale opakuju znovu, že pro mě naprosto rovnocenné s tím, co kapela vydala na řadových albech. Řekl bych, že tahle pětičlenná sestava - tedy Brett Kull, Ray Weston, Christopher Buzby, Tom Hyatt a Paul Ramsey – byla v této době asi na vrcholu, a trochu mě mrzí, že poslední dva jmenovaní nehrají na Time Silent Radio. Všichni jsou instrumentalisté světové extratřídy, vokály jsou pak skoro jako z jiné galaxie. Hudba – a o tu jde v první řadě – je skutečně překrásná a všechno je takové vymazlené a vypiplané k dokonalosti, do posledního detailu. Opět mám pocit, že píšu o nejlepším albu Echolyn.

10/10
pepanovacek PepaNovacek 23.5.2025 17:36  86021
Hlásím dneska tři poslechy Echolyn - Singles 2013, jeden poslech I Heard You Listening a jeden Time Silent Radio. Vypadá to se mnou čím dál hůř, momentálně jsem skoro přesvědčen, že Echolyn je nejlepší kapela posledních deseti, dvaceti, třiceti a čtyřiceti let, a kdo ví, jak to bude pokračovat, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 23.5.2025 09:06  86020
Kdyby to někoho, hoho:Rakousko/Německo
pepanovacek PepaNovacek 22.5.2025 17:29  86019
Ano, dvojka se i mně zdála lepší. A taky trochu víc artrocková.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 22.5.2025 17:10  86018
Tribe of Names (VALDEZ) - Evolver (2022)Tak som si to vypočul z Bandcampu 2 krát a je to ešte lepšie, ako "This". Ukázala sa tu sila vokálu Simona Godfreya aj jeho bohatšia gitarová hra. A ani Tom Hyatt sa na albume nestráca ...
pepanovacek PepaNovacek 22.5.2025 09:05  86017
Miro, díky, i já si poslechl. Pěkné. A ano, jednodušší hudba. Líbilo, takže zkusím i to druhé album.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 20.5.2025 23:41  86016
VALDEZ - This (2017)Zo zvedavosti som si stiahol prvý album kapely, ktorú založil britský gitarista, spevák Simon GODFREY (ex-TINYFISH), pôvodne z Londýna, ktorý sa v r.2014 presťahoval do Philadelphie a spolu s Thomasom HYATTom z ECHOLYN a ďalšími dvoma vo Philadelphii známymi muzikantami vytvorili miestnu supergroup. (Ja som TINYFISH kedysi hodne počúval). Je to celkom príjemný "prog rock", ktorý mi samozrejme hodne pripomína pôvodný Tinyfish (kvôli vokálu Simona Godfreya), ale keďže doprovodné vokály spieva aj Hyatt aj klávesák, tak vidno, že sa snažili aspoň trochu preniesť niečo aj z Echolyn (samozrejme zďaleka nie rovnocenne). Oproti Echolyn je to však o hodne jednoduhšia hudba. Ale ako informácia je to obohacujúce (a vysvetľuje čiastočne, prečo nie je Tom Hyatt na novom dvojalbume Echolyn) ...

https://www.progarchives.com/artist.asp?id=10143
pepanovacek PepaNovacek 20.5.2025 22:58  86015
Marku, to není - zaplaťpánbůh - moje penzum, hehe. Ale je. To. Žalostně málo. Už se fakt těším do důchodu, kdy toho času bude víc. Ještě dva roky, hehe.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 20.5.2025 22:52  86014
Pepo, to je žalostně málo. Co tvoje penzum 35 alb denně?
pepanovacek PepaNovacek 20.5.2025 22:50  86013
Dneska po týdenním půstu a po rachotě několikrát Echolyn - Singles - 2013 - jednou Yuka & Chronoship - Ribbon Butterfly - 2025 a několikrát Echolyn - I Heard You Listening - 2015.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 20.5.2025 12:56  86012
Takže po dohode s Pepom, obaja píšeme najbližšie komentáre ku neoficiálnemu šesť skladbovému, čiste elektronicky "vydanému" albumu Echolyn - Singles (2013). Aktuálne sa to týla aj Štěpána ...

1. ECHOLYN - Echolyn (1991)
2. ECHOLYN - Suffocating the Bloom (1992)
3. ECHOLYN - As the World (1995)
4. ECHOLYN - When the Sweet Turns Sour (1996)
5. ECHOLYN - Cowboy Poems Free (2000)
6. ECHOLYN - Mei (2002)
7. ECHOLYN - The End Is Beautiful (2005)
8. ECHOLYN - Echolyn (Window) (2012)
9. ECHOLYN - Singles (2013)
10.. ECHOLYN - I Heard You Listening (2015)
11. ECHOLYN - Time Silent Radio II (2025)
11. ECHOLYN - Time Silent Radio VII (2025)
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 19.5.2025 21:48  86011
Krása, hoši. Děkuji za skvělé počtení.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 19.5.2025 19:09  86010
ECHOLYN - Echolyn (2012)

Po siedmych rokoch a zároveň po období, keď sa celkom utlmila koncertná aktivita kapely Echolyn vyšiel konečne album, ktorý sa oficiálne volá proste „Echolyn“, ale z dôvodu rozlíšenia s prvým albumom pätice sa neoficiálne nazýva „The Window“ (resp. „The Window Album“, alebo samotnou skupinou „Windowpane“ ).

V polovici júna / června 2012 teda prišiel na svetlo sveta osem skladbový dvojalbum (2CD / 2LP) v trvaní skoro 71 minút. Celý ho nahrala klasická päťčlenná zostava Echolyn, s hosťujúcou štvorčlennou smyčcovou sekciou, saxofónom a občas i ďalšími, externými sprievodnými vokalistami.

Hneď prológ je tá najväčšia bomba na albume - vyše šestnásť minútový epos „Island“ je mimoriadne obľúbený track zo zlatého fondu hudobných pokladov Echolyn. Inštrumentálny trojminútový víchor na začiatku pokračuje jasným rukopisom kapely v speve (Ray Weston), bohatých kolektívnych vokálnych harmóniách, s bublajúcou basgitarou Toma Hyata, razantnými gitarovými riffmi Bretta Kulla, komplikovanými kaskádami bicích Paula Ramseya a celé to prekrývajú charakteristické (a predsa špecifické) klávesové čary a kudrlinky Chrisa Buzbyho. Skladba stále graduje, až do jedenástej minúty a potom sa plynule a spontánne presunie do mierne melancholickej záverečnej časti (ale opäť s fragmentom gradácie hlavného motívu). Dokonalá nádhera a radosť z Hudby je bezbrehá ... A tu hneď napíšem, že najsmutnejším faktom je, že keďže kapela od roku 2009 vôbec oficiálne nekoncertuje, neexistuje žiaden dokument (aspoň o ňom teda neviem), kde Echolyn hrajú túto suitu naživo ...

„Headright“ je ako kontrast kratučká, trojminútová veselá a bezstarostná skladbička. Krásne harmónie, rýchly rytmus, veľmi milé ...

„Locust to Bethlehem“ je evidentne blues a malý náznak country, s úžasnou smyčcovou vložkou v strednej pasáži. Text je o nejakej nostalgii za domovom. Zase niečo špecifické ...

„Some Memorial“ je takmer 12 minútová, druhá najsilnejšia kompozícia na albume. Verše, týkajúce sa smrti a vyčlenenia zo spoločnosti sú v podaní Raya Westona veľmi sugestívne, vokálne harmónie sú tradične dokonalé a nenútené, nálady sa tu celkom intenzívne menia. Inštrumentalita je tu decentnejšia a účelová, vokálne formy a nálady sú tu predsa len prvoradé. Je to výborné, Brett Kull tu skvele sekunduje v speve Ray Westonovi, no Ray je úžasne dominantný a dokazuje, že je jedným z najlepších a najvýraznejších spevákov v aktuálnom ... progresívnom ... sofistikovanom rocku ... na svete ...

„Past Gravity“ - začína pomaly a pokojne s klavírom a vokálmi a končí energickejším rockovým zvukom. Od melanchólie a blues sa kompozícia presunie k výraznejšej nástojčivosti a na záver zase dominuje primárne Ray Weston (ale Brett Kull sa tiež nestráca, ako spevák).

„When Sunday Spills“ je zase silne o výraznom texte (domáce násilie, partnerské hádky, drogy, alkohol). Celá skladba je vlastne v inštrumentálnom opare a obale týchto tém (decentný klavír aj gitara), Weston, ako hlavný spevák s textovým posolstvom, Kull skvele doplňujúci parťák. Záver je viac dynamický, dramatický a doplnený o zvuk hádky, korešpondujúcej s textom ...

„(Speaking In) Lampblack“ je skoro jedenásť minútová kompozícia, tretia najdlhšia na albume. Melanchólia, smútok, na podklade dominuje Buzbyho klavír, pridávajú sa bohaté smyčce, dominantné verše spieva spočiatku Brett Kull. V tejto skladbe je cítiť inšpiráciu a obdiv ku pomalším songom od Electric Light Orchestra. Postupne sa skladba rozbuduje do výrazne symfonickej podoby. Veľmi pekné ...

Záverečná „The Cardinal and I“ je nepochybne krásna aj keď som ju vždy vnímal, ako trochu prekvapujúcu na záver albumu. Ale zvykol som si. Inštrumentalita (dokonalá) je tu vlastne podkladom, dominujúcou zložkou sú zase spev Raya Westona, Bretta Kulla a najmä harmonizácia vokálov celej kapely (aj hostí), ktorej sa u Echolyn nikdy nemôžem prežrať ...

A keďže predošlý album dostal odo mňa plnú paľbu, v tomto prípade už niet čo riešiť ...




10 / 10
pepanovacek PepaNovacek 19.5.2025 19:01  86009
Echolyn – Windowpane – 2012
Island
Za poslední dva měsíce jsem slyšel tohle album minimálně desetkrát, a s každým dalším poslechem rostlo a rostlo. Moc jsem se těšil, až si ho konečně poslechnu na sluchátka, protože jsem očekával velikou radost a nadšení, a to hned z úvodní dlouhé kompozice. Vím dobře, jakými slovy končilo moje hodnocení The End Is Beautiful, a věřte mi, že bych už skutečně docela rád napsal něco „negativního“ o hudbě Echolyn, ale zatím Vás (i sebe) „bohužel“ zklamu, hehe. Island je (momentálně) další vrchol kapely, naprostá dokonalost a krása, a po prvním poslechu na sluchátka jsem nebyl schopen napsat ani slovo, protože zkrátka nevím, jak tu nádheru popsat. Nezbývá mi nic jiného, než skladbu poslouchat opakovaně a po částech, pokud o ní mám něco smysluplného a konkrétního sdělit.

Prvních pár taktů zahraje samotná kytara, poměrně tvrdé riffy. Pak se rozjede stěžejní rytmus, který je takřka v celé skladbě, tzn. na 11 dob – resp. 6 + 5. Ta první část je skutečně naprosto strhující, střídají se tvrdé a jakoby „rozevláté“ pasáže, místy se stop – timy. Ano, nemůžu neslyšet třeba fantastické bubny - Paul Ramsey je úžasný bubeník, pro mě srovnatelný třeba s Philem Collinsem, kterého mi tady trochu připomíná. Slyším taky nějaké smyčce, výborné varhany, kytaru a po zhruba třech a půl minutách, kdy končí ten úvod, je skvělá baskytara. Na druhou stranu ale vzpomínám, co napsal Štěpán o tom, že ho často nenapadne analyzovat jednotlivé nástroje a vokály, protože hudba Echolyn působí opravdu velice organicky. Jestliže mě první tři minuty doslova ohromily, tak vězte, že skladba pokračuje dál na stejné úrovni, dokonce bych řekl, že ještě o něco vyšší. Od času 3:20 začíná tedy zpívaná část s již zmiňovanou fantastickou baskytarou, v refrénech se ozvou klasické překrásné vícehlasy, a celá pasáž se zopakuje. Poté (6:50) zní Echolyn trochu jako Dream Theater – jen pár taktů – a pak (7:20) zpomalí a zde mi připomínají Yes, asi to dělá hodně ta slide kytara. Krásný zpěv, pod ním klavír, vokály, nějaký syntezátor, to celé v třídobém rytmu. Kolem desáté minuty slyším kazoo – pokud to tedy není syntezátor. O něco později je pár taktů prostor pro bicí nástroje – skoro sólo – a v několika taktech návrat k tomu rytmu na 11 dob. Poté zase zklidnění s klavírem a blížíme se k závěru. Jsem opravdu dojatý, protože tohle je pro mě hudba s velkým „H“. Vokály v Fill my eyes with your yesterdays and beyond. a závěrečné strhující finále, končící dlouhým fade outem – jak říkám, nemám slov, tohle je naprostá dokonalost. Vidět a slyšet to naživo – a zemřít. Pro mě zatím zcela jednoznačně absolutní vrchol Echolyn.

Headright
Echolyn jsou geniální i v tom, že po tom úvodním, šestnáctiminutovém „masakru“ zařadili tuhle jednodušší, krátkou písničku – asi z obav o zdraví posluchačů, kteří by další hudební nářez nemuseli přežít, hehe. Ovšem i na ploše tří minut jsou krásné vokály a v závěru parádní gradace. A výborná basa.

Locust To Bethlehem
Pomalá, pěkná písnička, trochu kántry, trochu Led Zeppelin. V polovině mezihra se smyčci.

Some Memorial
Druhá dlouhá skladba. Pomalá, trochu (na Echolyn překvapivě) bluesová. Opět mě fascinuje, jak si kapela hraje s rytmy – naprosto přirozeně, nenásilně, střídají se tady takty na šest a na pět dob. A lahůdka je pak pro mě pasáž zhruba od osmé minuty, kdy hrají na 8+5, to se mi moc líbí. Krásné, až dojemné místa, kde se zpívá … No wonder our eyes were shut through it all.. A taky mě baví ten (hlavní) hudební motiv, který hrají varhany a pak se k nim přidá kytara.

Past Gravity
I zde slyším jisté blusový feeling. V téhle skladbě se mi moc líbí, jak dokáží Echolyn hrát úsporně (ve slokách) a na druhou stranu to pak fantasticky rozbalit. Krásná písnička.

When Sunday Spills
Nádherná skladba. Strašně moc nápadů během pár minut – jiní by z toho udělali celé album. Třeba v Things got ugly. Ugly got so violent. - jen zpěv – a ten klavír tam je naprosto famózní!!! Jeden z vrcholů alba, zejména díky tomu úžasnému a strhujícímu závěru - při Don't give another day, don't give another! běhá mráz po zádech – a do toho ještě gradace s kytarovým sólem.

(Speaking In) Lampblack
Tohle je zřejmě nejjednodušší, nejměkčí, nejsladší (díky těm smyčcům), nejméně zajímavá, a (vůbec se mi to slovo v souvislosti s Echolyn nechce používat) nejslabší skladba na albu. Přesto výborná.

The Cardinal And I
A na závěr bomba. Vynikající a jako vždy u Echolyn naprosto přirozené spojení zpívaných, jednodušších pasáží s těmi „složitými“, zde v úvodu a na konci – v parádním sedmidobém rytmu. Při tom úžasném hlavním motivu mě opět napadají myšlenky o organickém celku – nepoznám totiž, kdy hraje kytara, kdy syntezátor, kdy společně – nepoznám a nemám potřebu to zjišťovat. Skvělé je (krátké) tvrdé kytarové sólo v úvodu. Pouštěl jsem si tuhle skladbu několikrát za sebou a uvědomil si, že s každým dalším poslechem bych mohl připsat další a další věci, které jsem objevil. Opravdu mě fascinuje to spojení, kdy uprostřed se jedná o „normální“ písničku, ve které na úvod a na závěr zazní ty fantastické melodie na sedm dob. Na konci pak vše úžasně graduje, hlavně pak při Dissolve like daylight, tady Echolyn zní jako staří Genesis.

Při opakovaných posleších tohoto alba jsem se jen utvrdil v tom, že Echolyn nemají v podstatě žádnou slabinu, a každá další deska je vlastně lepší, než ta předchozí. Tady na ploše sedmdesáti minut není jediná slabá skladba, a to nejlepší nám kapela naservírovala hned v úvodu – Island je opravdu naprostá lahůdka, jedna z vrcholných kompozic, nejen od Echolyn – pro mě je srovnatelná s čímkoliv.

10/10
pepanovacek PepaNovacek 19.5.2025 16:59  86008
Marku, nevím, jestli jsem ten živák Unitopia slyšel, možná jsem ho přehlédl.

[ 65511 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt