Tool – Undertow
První plnohodnotné album. Celkem jednotné aranže a zvuk, obojí výborné, dynamické, nepřeřvané. Je to tvrdost, která nezní jako směšná rádobydrsná sračka, ale jako uvěřitelná energie. Hudebně je to především temné, ale připadá mi to v podstatě hlavně hodně grungeové, včetně té chytlavosti. Nemá to nic moc společného s jinými typy amerického tvrdého rocku. Je to skutečně spíš alternativa. Poprvé jsem se víc zaměřil na texty, ale je to těžké. Mají asi víc rovin. V základu to působí, že to je o znásilnění, drogách, náboženství apod. Ale taky to může být přeneseně o psychice, psychologii, životní filosofii. Vlastně mě tenhle typ textů nikdy moc nezajímal, ale musím uznat, že k hudbě Tool si neumím představit nic úplně banálního. Líbí se mi, že Maynard nehýří pestrobarevnými pseudopoetickými kudrlinkami a spíš tím textem, i jeho rytmem podtrhuje temnou, nasranou, místy beznadějnou atmosféru alba. Považuju ho za vynikajícího, charismatického zpěváka s úžasným citem pro melodie a frázování. Jeho zpěv v kontextu skladeb působí přirozeně, technicky i emotivně přesvědčivě, ale i velice promyšleně. Je úžasně propojen s nástroji a samozřejmě výrazně rytmickou hudbou, ve které nic nedrhne a nejsou v ní žádné divné nebo nucené přechody, změny či vsuvky. Tři instrumentalisté jsou skvěle sehraní, nikde neupadají do žádného monotónního vzorce, často jeden nebo dva trochu vystoupí, ale nikdo nepřehrává. Mají to prostě promakané. Přestože na dalších albech už není, Paul D’Amour je výborný baskytarista. Danny Carey hraje velmi lehce, na většině desky vůbec nijak ortodoxně metalově. Adam Jones je vynalézavý, má krásný zvuk a když už začne vršit více stop kytar, což není vůbec pravidlem, tak je to všechno přehledné a muzikální. Celkově je hudba Tool na tomto albu kombinací lehkosti a tvrdosti (Led Zeppelin, hehe), vlna energie, na které se veze Maynard vyřvávající se ze všeho možného.
Intolerance je výborný atmosférický song s neuroticko-nasraným zpěvem. Jsou tam náznaky toho, co je pro Tool charakteristické, taková pomalu se nabalující hudební lavina tvořená úžasným propletencem bicích, basy a kytary. Po dvou a půl minutách super kytarový riff. Skvělá energie v celé skladbě. Ale to platí pro celé album.
Prison Sex má další skvělý, chytlavý riff a zase je to jízda s jak jsem se dočetl osobním a nikoli prvoplánově nechutným textem. Ta hudba mi připadá až nepatřičně pohodová. Po třech minutách výborná instrumentální vsuvka a výborně dynamická gradace až do poslední zpívané části. Výborné.
Sober zní o poznání temněji díky tomu pomalu se valícímu rytmu. Mám tenhle typ riffu rád a tady je využit skvěle. Energie, dynamika, výborný refrén, hypnotický zpěv. Těžko se o tom píše, je to relativně jednoduchý nápad, ale perfektně domyšlený a podaný. Hudebně velmi silný song a asi „hitovka“ tohoto alba.
Bottom mi připadá spíš jako nějaká starší věc, ale je taky super. Výborný je zase ten pomalý prostředek. Nic komplikovaného, ale skvělá atmosféra.
Crawl Away je frustrovaný song asi o rozchodu, ovšem včetně nože. Je zajímavý tím, že je to jeden z mála songů, kde mi nevadí metalová rychlomíchačka, která se na jednom místě objeví. Taky silná věc.
Swamp Song je zase nenávistná litanie, pro mě asi malinko slabší místo alba, ačkoli prostředek svou atmosférou opět trochu předznamenává jejich vrcholy.
S Undertow se zase vrátíme mezi vrcholy alba. Krásná vynalézavá kytara a celkově zase ďábelská jízda. Text vypadá jako o drogách, ale může to být i cokoli jiného. Líbí se mi, jak Maynard tu euforii zpívá jako by byl úplně mimo a jak se to zpomaluje až řízeně rozpadá a zase zrychluje. Výborný song.
4° v lehce orientálním stylu album trochu ozvláštňuje. Opět jízda. Nečekaný moment je bridge „Take it up, take it up higher“, který mi přijde, že je v nějaké jiné tónině, jako by nezapadal do zbytku skladby (a zní to wilsonovsky, hehe). No a ten refrén před kytarovým sólem, to je síla, ačkoli to vlastně nezní nijak tvrdě. Tool jsou mistři efektivních aranží.
Flood má v kontextu alba netypický dlouhý a temný úvod, je to takový ten zhulenecký pomalý metal. No a pak se to přelomí do dalšího výborného songu s výraznými rytmickými motivy. Vynikající závěr alba.
No, potom je na albu ještě šestnáctiminutová protináboženská zhulenina Disgustipated, kterou jsem si teda poslechl, ale normálně ji vynechávám. Nějak jsem ji nikdy nebral jako plnohodnotnou součást alba, tak ani nevím, zda bych kvůli ní upravoval hodnocení.
O hudbě Tool se mi docela těžko píše, protože působí neskutečně přirozeně, nenuceně, plynule, ale zároveň je často hodně komplexní. Je to takový organismus, zvlášť na tomhle albu. Z Undertow není ani lehké vybrat vyložené bomby. Každá skladba má něco do sebe. Na druhou stranu to nejsou ani úplné superbomby jako na některých pozdějších deskách, možná Sober, Intolerance, Undertow.
4,5/5 |
Registrace nového uživatele 
