Genesis – Nursery Cryme (1971)
Složení kapely se stabilizovalo a přineslo svůj první výsledek, který měl být počátkem dlouhotrvajících bohatých let.
The Musical Box
Posaďte se, dámy a pánové a slyšte příběh ze staré dobré Anglie. Misteriozní historku skupina dokázala svou jedinečnou hudbou dramaticky podat a Peter Gabriel neskutečně zazpívat. A že bylo i na co koukat v koncertních provedeních této skladby, dosvědčují videa na jůtůbu z této doby. Zvuky z úvodu – nedovedu rozlišit, zda je to klavír nebo kytara – spolu s počínajícím vokálem navozují viktoriánskou atmosféru. Podivuhodný příběh je vyprávěný úspornými slovy a v závěru mistrně vygradovaný. Muziku si ani netroufám nějak popisovat nebo rozebírat. Udržuje po celou dobu napětí a tajemno. Vždycky žasnu, když slyším: “And Clock, tik-tock, on the mantelpiece.“ Člověk se stále musí divit, kde se to v těch mladých hudebnících bralo. I když se přitlačí na pilu, i když se ztiší a slizký Starý Old King Cole vylézá z hrací skříňky, posluchač má stále plné uši hudební dokonalosti a mysl plnou představ těch nejbizarnějších obrazů. Napadají mě slova jako geniální, jedinečné. Bomba.
For Absent Friends
Nádherná křehoučká skladba, která ještě vyniká po skončení té předchozí desetiminutové hrubosti až morbidnosti. Skoro překvapí, jak dvacetiletí chlapci pokorně zpívají o stáří a kostele a těch, co tu již nejsou. Dominantní Hackettovo vybrnkávání, určitě zdvojené či ztrojené spolu s klavírem. Moc hezké.
The Return of the Giant Hogweed
Před více než třiceti lety zdobilo můj tehdejší byt skoro půlmetrové usušené okolíkové květenství bolševníku. Nursery Cryme jsem znal, ale zřejmě ještě netušil, že na desce je dramatická skladba o této rostlině. Opět musím konstatovat, že je neuvěřitelné, jak se s tím kapela popasovala. Složila hutnou dramatickou skladbu s vtipným textem propojeným s historií. Za ty sekané pasáže ve sloce spolu s drsným zpěvem by se nemusela stydět žádná hard rocková kapela. Ale chlapcům od Genesis šlo o víc. Ve skladbě je hodně pozoruhodných míst – změny tempa, hamondy, varhany, příběh je posouván dál, nedá se vypíchnout jednotlivost. Obzvláště se mi líbí závěrečná část skladby Dance of the Giant Hogweed, to je vskutku nářez. Smekám klobouk.
Seven Stones
Skladba se muže zdát jako méně výrazná, ale nenechme se zmást. Je v ní vše to dobré a krásné, co chlapci tehdy uměli. Už od pomalého začátku hudby a započetí vyprávění příběhu. Vypíchl bych tady asi sbory skupiny a Banksovy varhany. Ale celé je to krásné.
Harold the Barell
Tahle věc je moje nejméně oblíbená na albu. Po těch plnotučných nádherách je to vždycky na můj vkus moc velký kvapík. Přijde mi jako by najednou bylo po skladbě.
Harlequin
Kratší věc s akustickou kytarou v první části a potom úsporným přidáváním dalších nástrojů do rychlého konce. Krátké a hutné.
The Fountain of Salmacis
A na závěr desky jsme zase v oblasti bájí a mysteriózna. Úžasné jsou ty hudební vlny od začátku a po celou skladbu, které navozují atmosféru vody nebo jezera, kde se celý příběh odehrává. A zase muzika je tak krásná, že se ostýchám cokoli napsat. I tady mě napadá, že je tu hudebně všechno, co tam patří a na svém místě, byť jako nemuzikant to nedovedu nějak uspokojivě vysvětlit. Vedou mě k tomu jen pocity, které ve mně ta muzika vyvolává. Ta hudba je majestátní a slavnostní.
Natočením Nursery Cryme vzniklo další dokonalé dílo Genesis, které zanechalo hlubokou brázdu v historii art rocku jako takového. A nejlepší je, že není ještě všem dnům konec.
5/5
|
Registrace nového uživatele 
