The Beatles - The Beatles – 1968
Jestliže byla moje recenze na Magical Mystery Tour krátká, pak tahle bude ještě kratší. Vůbec to ale neznamená, že bych se albu nevěnoval, poslouchal jsem ho v uplynulém týdnu velice pozorně, a velice často, myslím, že asi šestkrát.
Pravda je, že jsem dlouho znal jen tři písničky, které byly na tom modrém výběru, tedy Back In The U.S.S.R., Ob-La-Di, Ob-La-Da a While My Guitar Gently Weeps, a celé dvojalbum jsem poprvé slyšel až na CD, někdy v roce 1990, a určitě ho znám nejkratší dobu ze všech desek The Beatles. Když jsem tedy album minulý týden poslouchal poprvé a podruhé, napadaly mě ponejvíce takové myšlenky, jako, že je velice vyzrálé, hodně jiné, než jakékoliv předchozí nahrávky, a takové dospělé. A velice rozmanité, určitě nejpestřejší, jaké kdy natočili. Taky na mě působilo velice sevřeně, a velice kapelově – vlastně se dá říci, že jak jsem nebyl překvapen tvrzením Harrisona o tom, že se mu nelíbil přístup kapely k nahrávání Seržanta, kdy toho dohromady moc nenahráli, zatímco Rubber Soul a Revolver si užil, tak tady jsem překvapen byl. Až mě napadají takové filozofické úvahy o tom, jak jsou informace někdy mocné, a někdy nemocné, a dokáží působit na názory člověka, hehe.
Naštěstí já se ovlivňovat moc nenechám, a moje názory na všechny desky The Beatles jsou už dlouhé roky stejné, možná jen s opravdu nepatrnými rozdíly. O tom, že v kapele byly problémy díky neustálé přítomnosti Yoko Ono při nahrávání, jsem věděl, já jsem přesvědčen, že ona byla ten hlavní důvod, proč se rozpadli. Co jsem ale nevěděl, je fakt, že zhruba jen v polovině skladeb hraje celá kapela dohromady, a že dokonce Ringo dal padáka poté, co ho Paul kritizoval, že hraje zprdele, hehe, a tak třeba v Back In The U.S.S.R. nebo v Dear Prudence hraje na bicí právě Paul. Nicméně tyhle informace nic nezměnily na tom, co si o albu myslím.
Nebudu psát o jednotlivých skladbách, protože prostě mám pocit, že je to zbytečné. Můžu totiž napsat, že třeba hned úvodní Back In The U.S.S.R. je fantastická vypalovačka, že While My Guitar Gently Weeps je nejkrásnější písnička, jakou kdy Harrison složil, že celá první strana je jedna bomba za druhou, že při Blackbird se mi chce plakat, že Yer Blues je naprosto úžasné, a vlastně jediné pravé blues, jaké kdy kapela nahrála (a ani mě nepřekvapilo, že je to vlastně živá nahrávka), nebo že na celém dvojalbu není jediné slabé místo, kromě naprosté zhuleniny a zbytečnosti Revolution 9, kterou kdyby si odpustili, mohli ode mě mít plnou palbu. Zajímavostí (pro mě, nikoho jiného to asi zajímat nebude, hehe) je, že kdykoliv slyším Revolution 1, mám takové zvláštní pocity, že je s tou písničkou něco špatně, protože jí mám zafixovanou jako Revolution , kterou jsem znal dlouho předtím, a slyšel snad tisíckrát – tahle rychlejší verze se mi líbí víc.
Byl jsem asi na sedmi pionýrských táborech, chyba určitě byla, že vždy na letních, The Beatles vyrazili na jeden jediný – jarní - a výsledek je, přes všechny ty rozporuplné, až podivné a nepochopitelné informace, fantastický. Prostě byli naprosto evidentně na vrcholu svých tvůrčích sil. A to bude ještě jeden vrchol následovat.
4,5/5
|
Registrace nového uživatele 
