OliasJá jsem byl samozřejmě velký intelektuál. Poměrně záhy jsem pochopil, že Dáda Patrasová, Kelly Family, DJ Bobo, 2 Unlimited, New Kids On The Block a jiní interpreti zaměřující se na ty děti, co podle tebe "rozumí" hudbě, jsou na hovno. Poslouchal jsem nejvíc Beatles (supraphonské desky, později kazety), Pink Floyd a Dire Straits (kazety, co měl táta v autě - taky Rolling Stones a Animals). Na videu jsem měl z televize nahraný Help, Yellow Submarine, Woodstock a Tommy a to jsem si pouštěl dost často. Dokonce i u filmu Osobní strážce, co měla nahraný máma, jsem ocenil, že Whitney Houston pěkně zpívá. S nástupem puberty jsem pak přešel na Santanu (to začal výběr na CD, co koupil táta) a začal víc poslouchat i jazzrock (supraphonské vydání Return To Forever), Mišíka (první deska Etc) a Rolling Stones. Mezi mými vrstevníky byly dvě hlavní cesty. Většina si nechala navždy určit hudební vkus českými rádii, takže časem poslouchali jen to, co tam hrálo, ať už to byly zástupy všemožných sraček, nebo kvalitnější hudba typu Lucie. Pár intelektuálů znalo ještě třeba Buty. No a druhá skupina se zastavila u metalu, grunge a takového toho zjemnělého devadesátkového punku a zastydla u toho víceméně dodnes. Z toho mě bavila jenom Nirvana a dokázal jsem ocenit Red Hot Chilli Peppers. V antikvariátech jsem si kupoval československé rockové a jazzrockové desky, které mnohdy tou dobou ještě nevyšly na CD. Objevoval jsem art-rock a díky tomu jsem se nakonec před takovými patnácti (?) lety dostal i sem. Pak už to šlo všechno mnohem rychleji. Nevím, proč by ti mě mělo být líto na základě toho, že považuju Madonnu 80. let za průměrný, nezajímavý pop. Jo, vzpomínám si na jednoho spolužáka, co jí měl rád skoro stejně jako později Britney Spears. To je příklad jednoho z těch milionů fanoušků, kteří umí ocenit hudební kvalitu kroucení zadkem u tyče... |