Lucifer's Friend - Banquet
Tuhle kapelu jsem taky znal jenom podle jména. Poslechl jsem si i věci z jiných alb a je teda fakt, že každé je asi úplně jiné. Banquet je ve stylu evropského zpívaného jazzrocku první poloviny 70. let, ale s nezvykle bohatými orchestrálními aranžemi a sbory. Jestli mi to tou mohutností něco připomíná, tak americké Dreams a Novou syntézu 2. Ale přijde mi, že Lucifer's Friend se ta fúze samotná povedla líp než Blue Effectu. Jakkoli mám Novou syntézu 2 moc rád, tak u Lucifer's Friend mi to přijde takové přirozenější, i když třeba první věc je podobně různorodá suita jako titulní skladba zmíněného alba. Skladatelsky to má úplně jinou atmosféru, něco mi sedí, něco je na můj vkus příliš hard-rockové. Je to trochu moc hektické, ale ne tak, aby mi to vadilo. Na to, co všechno do té desky nacpali, to až překvapivě dobře drží pohromadě.
Spanish Galleon využívá hodně španělských/latinských motivů, což mám rád. Začátek je hodně santanovský. Instrumentálně výborné, zpěv výborný, připomíná mi křížence mezi Chrisem Farlowem (Colosseum) a Mikem Starrsem (Colosseum II). Jenom ten refrén je skoro estrádní. Tímhle zvláštním střihem mi to připomnělo desky kapely Emergency, která působila v Německu ve stejnou dobu a vznikla ze zbytků Matadors. Prostřední instrumentální část je klasický flamenko postup. Úžasný sopránsaxofon. Takhle krásně třeba u nás v jazzrocku snad nikdo nehrál, ani Kubík v Bohemii. Závěrečná část začínající bicími je taky super a taky mi připomíná Santanu, ale až tak z poloviny 70. let. Výborná věc.
Thus Spoke Oberon má vynikající ten instrumentální prostředek, tentokrát s jazzovým pianem a plným orchestrem. Samotná písnička na začátku a na konci není špatná, ale samostatně by mě v té aranži asi nebavila.
High Flying Lady - Goodbye je v podstatě tuctový hard-rock'n'roll, ale fakt výborně zahraný a zazpívaný (v jednu chvíli na konci to zní skoro jako pan Rostlina) a se skvělou energickou aranží.
Sorrow je skvělá, podobně jako Spanish Galleon střídá různé nálady. Začíná nádhernou basou, která je ovšem skvělá celých dvanáct minut. Samotná písnička je super a připomíná mi hodně ty Dreams. Kytarové sólo je na můj vkus moc blábolivé. Ty meditativní pasáže mají podobně krásnou atmosféru jako Epilog od Jazz Q. Závěr je strhující. Hodně se mi líbí výrazný triangl, je to takové nevšední.
Dirty Old Town na závěrečné uklidnění funguje výborně. Má výbornou melodii sloky, která začíná hodně beatlesovsko-csnyovsky. K tomu mi trochu nesedí ten zemitý jazz/bluesový refrén. Ne že by byl špatný, ale je to na mě překombinované. Ten rychlý konec je naopak výborný.
Opravdu skvělá deska, což se potvrdilo i při poměrně velkých odstupech mezi cca pěti poslechy. Nevím, jestli mají ještě nějaké jiné podobné album, ale to se asi dozvím z hodnocení ostatních a z diskuse.
4,5/5 |
Registrace nového uživatele 
