Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Komu se nelení,
tomu se zelení.

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
8.-14.1.2024: Cynic - Ascension Codes - 2021 (Jitka)
15.-21.1.2024: Ota Petřina - Super-robot - 1978 (Pepa)
22.-28.1.2024: Supertramp - Even In The Quietest Moments - 1977 (Ivan)
29.-4.2.2024: Linda Perhacs - Parallelograms - 1970 (Štěpán)
5.2.-11.2.2024: Brother Ape - A Rare Moment Of Insight - 2010 (Miro)
12.2.- 18.2.2024: Jouis - Dojo - 2014 (Honza)
19.2.- 25.2.2024: Kevin Gilbert – The Shaming Of The True - 2000 (Dan)
26.2.- 3.3.2024: Sparks – Lil' Beethoven - 2002 (Petr)
4.3.- 10.3.2024: Jakszyk, Fripp and Collins – A Scarcity Of Miracles - 2011 (Jitka)
11.3.- 17.3.2024: Dux – Vladimír Padrůněk In Memoriam - 1986 (Pepa)
18.3.- 24.3.2024: 10cc – The Original Soundtrack - 1975 (Ivan)
25.3.- 31.3.2024: Lucifer's Friend – Banquet - 1974 (Štěpán)
1.4.- 7.4.2024: Persona Grata – Reaching Places High Above - 2013 (Miro)
8.4.- 14.4.2024: Return To Forever – Where Have I Known You Before - 1974 (Honza)
15.4.- 21.4.2024: Mr.Bungle – California - 1999 (Dan)
AC/DC - Back In Black - 1980 (Pepa)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 62349 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pepanovacek PepaNovacek 6.10.2022 18:13 - Oblíbené kluby (11:01) 74874
Mayak1Všichni samozřejmě vynikající.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 6.10.2022 18:11  74873
Pepa... Neil Peart, Bill Bruford, Terry Bozzio ...
pepanovacek PepaNovacek 6.10.2022 18:07 - Oblíbené kluby (11:01) 74872
Percy To jsem si myslel celých čtyřicet let, že John Bonham je pro mě absolutní jednička. Teď si ale nejsem už tak stoprocentně jistý.
percy_ Percy_ 6.10.2022 18:03  74871
PepaDiky. :-) Pro me nejspis uz prvni misto zustane obsazene jedinym clovekem.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 6.10.2022 18:03  74870
ŠtěpánTaky moc pěkně, díky. Nursery Cryme jsem taktéž dlouho přehlížel a přišel mu zcela na chuť až o dost později. Vlastně bych ještě před týdnem řekl, že tomu nedám maximální hodnocení, ale poslední poslech mi velmi sednul a už mi ani tolik nevadil Harold.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 6.10.2022 18:02  74869
Sam... inak poľská scéna, celkove prog-rocková, prog-metalová, post-rocková i post-metalová o tom by tu bola debata na nekonečnú dobu, okolo mňa je malá komunita, s ktorou sme za vyše 25 rokov boli na kvantum koncertov z celého širokého spektra, ktoré je v Poľsku tak bohaté, že písať o tom je "trest pre prsty na klávesnici" ...
Poľská scéna je sto-násobne širšia a variabilnejšia, ako celá československá dokopy ...
pepanovacek PepaNovacek 6.10.2022 17:59 - Oblíbené kluby (11:01) 74868
stevŠtěpáne, v prvním odstavci jsem byl skoro naměkko, hehe, z Tebe i z Jirky, jak krásně jste to napsali. Mám velkou radost z Tvého popisu Collinsovy hry. Oba jste se shodli, že album u Vás vyrostlo, u mě taky, ale to není překvapivé, to Trespass, ten mi vyrazil dech.

No, pak sis to trochu u mě pohnojil, hehe. Ale myslím, že Ti moc dobře rozumím.

A zajímavé je, že skoro pro všechny je Harold The Barrel nejslabší věc na desce. Pro mě tedy ne.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 6.10.2022 17:53  74867
Millenium - The Cinema Show ... všetky albumy kapely som hodne počúval a na podzim 2015 som bol na vyše 2 -hodinovom koncerte v Krakowe, z ktorého je archivované toto DVD ...


http://www.progarchives.com/album.asp?id=51621
pepanovacek PepaNovacek 6.10.2022 17:53 - Oblíbené kluby (11:01) 74866
Percy Jirko, paráda, takovým strhujícím způsobem jsi tu desku popsal. Shoda je téměř dokonalá, i s tím Collinsem, kterému bych možná dneska už dal číslo jedna.
stev stev 6.10.2022 17:38  74865
SamK Areně, též jsem rád za příznivce a znalce. Já jsem ve své době byl (a asi i zůstal) zřejmě největším fanouškem Areny v Česku (možná i v Československu, hehe), jak počtem piv vypitými s jejími členy v různých koutech Evropy, tak počtem nastudovaných skladeb. Jinak věci jako Blind Ego a Solar mě taktéž neoslovily. Co se týče dalších příbuzných projektů, třeba Pendragon s Nolanem mi nikdy moc nesedli. Raději mám třeba Shadowland s Nolanem (který tam i zpívá) a tehdy skvělým Karlem Groomem na kytaru, zejm. první dvě alba. I Strangers on the Train, kde je kromě Nolana a Grooma i Tracy Hitchgins, jedna z mála zpěvaček v progu, která na mě silně působí. Hodně taková grotesktní, stísněná hudba, ale něčím přitažlivá. IQ mám rád hlavně od Subterranea až po Road of Bones. Na to poslední jsem nějak nenašel rozpoložení. IQ jsou hodně zajímaví, specifičtí. Ale není to top tak jako Arena. A jak jsi zmiňoval Millenium, slyšel jsem asi kdysi dávno, ale nepamatuju, zkusím osvěžit, případně objevit.
stev stev 6.10.2022 17:31  74864
Nursery... koukám hned v nadpisu mám překlep. Kromě toho že "překlep" je i samotný "cryme". Název je vlastně sám o sobě víceúrovňovou hříčkou (na nursery rhyme - dětskou říkanku a zároveň i na jistý slang..).
percy_ Percy_ 6.10.2022 17:26  74863
MarekDiky, jsem rad, ze sis cteni uzil. :-)
stev stev 6.10.2022 17:22  74862
Nusrery CrymePrvní album Genesis v klasické sestavě, které jsem dlouho lehce (zjišťuji že zřejmě i 'neprávem') opomíjel. Nejprve bych se zastavil u dvou Nováčků (ani jeden z nich není Pepa). Zaprvé, Phil Collins – jedinečný talent na bicí, jak technicky tak hlavně muzikálností. Připomíná mi třeba Andyho Warda z Camel na Mirage, nevídanou dynamickou šíří a smyslem pro detail v každém breaku, úderu, rytmu. Je asi ještě techničtější, v tom mi evokuje Naradu Waldena v Mahavishnu (můj převelice oblíbený Visions of the Emerald Beyond). Ve vytváření impozantních bubenických smrští. Ano, je v bicích slyšet jazz/fusion (ale zdaleka nejen to). Není divu, že se Collins později ubral i touto cestou (s Brand X). Collins si zde ale při vší virtuozitě zachovává i soudnost, jistou skromnost chcete li podřízenost hudbě, kterou fusion bubeníci často postrádají. Bez přínosu v jeho oddělení by tak náročná muzika měla jen málo šancí na plnohodnotné vyznění. Steve Hackett v této fázi má ještě to nejlepší daleko před sebou (i když v Genesis neměl nikdy moc prostoru plně se projevit a to nejlepší od něj přišlo až po jeho odchodu). Přestože je jedním z mých nejoblíbenějších kytaristů a sólových interpret vůbec, musím přiznat, že Phillips na Trespass se mi líbil v jistém ohledu více. Hlavně měl jinou roli. Phillips určoval směr, kdežto Hackett je spíše jakýmsi doplňkem, “kořením” jak psal Percy. Phillips dělal hlavní skicy, kdežto Hackett většinou už přichází k převážně hotovému dílu, a domalovává štětcem různé vychytávky. Zde jich je naštěstí dost a stojí většinou za to. Hackett i v dané roli přivedl k Genesis nový osobitý styl a i podobně jako u bicích, úplně novou úroveň preciznosti daného nástroje.

The Musical Box je dle mě asi posluchačsky nejnáročnější delší věc, co kdy udělali. Vybavuju si z knihy o Genesis (ano, z té ‘Legendy’), jíž jsem kdysi před asi 20 lety četl, jak měli problém nasnímat Gabrielův hlas v důsledku jeho teatrálního projevu. Ten tu asi málokoho nechá chladného, těžko jej vnímat neutrálně. Podobně jako třeba u Hamilla. Muzika je tu vyprávění do značné míry podřízena. Na jednu stranu Genesis tímto vytvářejí absolutně novátorský přístup nejen ke škatulce progu, ale i k muzice jako takové. Na druhou stranu mě tento způsob vyjádření, či spíš jeho konečný výsledek, i přes nespornou kvalitu a schopnosti, není natolik blízký, abych skladbu mohl zařadit mezi to nejlepší. Co se týče “pastorální“ polohy Genesis, u Trespass mne pohlcuje o něco více než zdejší jemné věci - Absent Friends a Harlequin. U druhé mi chvíli trvalo přijmout Collinse hraničího až s 'kníkáním'. Harlequin mě ale asi díky realitě, jejímž středobodem je často má mrňavá dcerka, jistým dětinským způsobem učarovala – což mi mimo jiné opět jen dokazuje enormní rozsah vyjádření tehdejších Genesis. Jo, někdy to je prostě jen o tom, jak se daná hudba trefí do životních kolejí.

Hogweed srší úchvatnými, invenčními nápady a změnami. Ty sekané rytmy, krkolomné bridže a závěrečná majestátní zlověstnost, to je něco. Jen ve mě opět nezanechávají absolutní dojem ve svém celku – podobně jako u The Musical Box. Potenciál je ale i zde ohromný. Seven Stones je po těch šílenostech v Hogweedovi a Musical Box nečekaně pevná a zklidňující, leč výstavně vygradovaná. Jediným vyloženě slabším místem je pro mne Harold the Barrel. Kromě zajímavé rytmiky tento jejich humoreskní styl není mým oblíbeným, působí plytce, lacině. Vrcholem alba, který mne naopak bere bezvýhradně, je The Fountain of Salmacis – smršť hudebních idejí, nadpozemské souhry, celkové konzistentní struktury a dynamiky. Třeba ty znenadání zběsnivší se bicí spolu s klávesami z nichž dale vyvěrá grandiózní instrumentace. Při Hackettově závěrečné typicky kňučící kytaře se dostavuje genesisovsky zvláštní nostalgie, ze které srdce spolehlivě taje do dálav časoprostoru.

Jednoznačně je to po všech stránkách profesionálnější album než Trespass, třeba perfektní užití melotronů ve výstavbě skladeb, dotažení kytar… ale je vždy lepší, krásnější..? Kde na mě pocitově Trespass působí pozitivně, nadějně, jde do hloubky, Nursery Cryme umí naopak být agresivní až nervózní, postupně se odhalují více známky gabrielovské 'hudební klaustrofobie', v jemných polohách je možná o něco mělčí. Celkově je ale nakonec výš. Musím uznat, že vyrostlo díky posledním poslechům až nečekaně.
4/5, 7.5/10

keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 6.10.2022 16:54  74861
Jirko, co ti mám na to říct? Díky za parádní počtení u odpolední kávy.
percy_ Percy_ 6.10.2022 15:40  74860
Genesis - Nursery Cryme (1971)Nursery Cryme jest prvním albem, se kterým jsem se od Genesis setkal. Vlastně jsem neslyšel album jako takové, ale jistý záznam z Belgie, který všichni určitě znáte, takže ho ani nebudu linkovat. Táta to měl od někoho nahrané na videokazetě, kde bylo něco od Zeppelínů, po čemž jsem šel původně. Na Genesis jsem narazil náhodou (ačkoliv jak všichni víme, náhody neexistují, hehe) a ani jsem nevěděl, že o nějaké Genesis jde. Prozradil mi to s mávnutím ruky táta. "Jó, to jsou Genesis, ještě s mladym Gabrielem." Koukal jsem na to s otevřenou pusou. Gabriela jsem znal, i když jen okrajově. Vybavil se mi ujetý klip ke skladbě Sledgehammer, hehe. Ale tady mu bylo lehce přes dvacet a měl dlouhý vlasy. A najednou koukám na titulek, že za bicíma sedí jistý Phil Collins. Za bicíma, hehe! Není plešatej a nezpívá přeslazený písničky, nad kterýma jsem křivil nos, kdykoliv na mě nějaká vystrčila svůj úlisný obličej. A že to v té době bylo dost často! Naopak skvěle bubnuje. Tenkrát jsem to k těm Zeppelínům ještě přetočil. Napodruhé jsem se ale jal prozkoumat Genesis. Už v té době jsem vnímal, že jde o partu podivných týpků. Ač měli všichni dlouhé vlasy a vypadali jako rockové hvězdy, vyzařovala z nich zároveň zvláštní aura nerdů tu z matfyzu (Banks), tu z filozofické fakulty (na židli sedící zarostlý Hackett s typickými brýlemi přemoudřelých intelektuálů té doby). Gabriel - ten byl navíc už tenkrát neskutečně expresivní a plný nespoutané tvořivé energie. Byl toho plnej, však mu invence vydržela ještě pořádně dlouho potom. Collins mi jako jediný tento dojem narušuje, hehe. Bylo ale jasné, že jde o velmi přemýšlivou kapelu. Svou fantasy atmosférou mě okamžitě strhli. Ve spojení s úžasně podivným vizuálem přebalu alba (jedná se s velkým náskokem o můj nejoblíbenější přebal všech dob) vytvořili dílo natolik unikátní, až si mě na čas zcela podmanilo a rozhodl jsem se, že si o nich zjistím víc.

Mezi Trespassem a Nursery Cryme došlo ke dvěma personálním změnám. Kvůli fatálním problémům s koncertní trémou odchází kytarista Anthony Phillips. Jelikož jsem sám velký trémista, moc dobře vím, jak ho to muselo ničit. Když se ho po letech v jednom rozhovoru ptali, jestli svého odchodu lituje, odpověděl, že v podstatě nemá čeho, jelikož jednoduše neměl na výběr a musel to udělat. Že ho to ale dodnes mrzí, je zcela evidentní. Co se mě týče, považuji ho stále za nedílnou součást Genesis a jeho odkaz v nich žil dál, zde na Nursery Cryme se dokonce na některých skladbách podílel i autorsky. Na jeho místo přichází zamlklý introvertní asociál Steve Hackett, hehe, který v mnoha ohledech navazuje na Phillipsův odkaz, přináší však i svoje vlastní kouzlo a hudebně k Genesis zapadá jako dávno ztracený bratr, jehož návrat byl předpovězen nějakou kdysi vyřčenou věštbou. Něco takového by přesně zapadalo k duchu Nursery Cryme, hehe. Zjevně byl však zcela rozdílnou osobností, než Phillips, a jeho příchod měl zásadní vliv na rovnováhu sil v kapele. Phillips byl považován za pomyslného vedoucího kapely, která se po jeho odchodu zcela vážně zaobírala myšlenkou, jestli má bez něj ještě smysl pokračovat. Hackett byl však i se svou kytarou odsunut někam do kouta silnějšími vůlemi Bankse či Gabriela, kde se mu podle mě nějakou dobu líbilo, jelikož to ladilo s jeho uzavřenou povahou, během let však došlo k postupnému obratu, který vyústil až v jeho odchod, o tom ale někdy jindy.

K druhé obměně došlo na postu paličáka, na který po vydařeném konkurzu usedl Phil Collins. John Mayhew byl kapelou odejit, jelikož prý nezvládal držet krok s tím, jak se ve svých schopnostech rozvíjeli. Všechno musel nadřít a nedovedl pružně reagovat na nápady ostatních členů. Gabriel prý už ze samotného posezu poznal, že Collins bude vědět, co dělá. Taky prý na kapelu udělalo dojem, že si zahrál s Georgem Harrisonem na jeho debutním albu All Things Must Pass. Genesis měli Beatles ve velké oblibě. Phil se jim ale asi zapomněl zmínit, že jeho kongo se na desku nedostalo a z nahrávacích sessionů byl vyhozen, hehe. Asi nemusím dodávat, jak důležitá pro kapelu tato výměna byla. Odešel jeden přinejlepším průměrný bubeník a za něj dorazil jeden z nejlepších své doby. Pro mě osobně je Collins určitě v TOP3 žebříčku. Hned na druhém místě, hehe.

Tematicky album částečně navazuje na svého předchůdce. Je to v podstatě takové album podivuhodných příběhů. Zároveň však přináší o mnoho temnější vyznění. Ta tam je občasná zasněnost Trespassu. Někdy si říkám, jakou měrou k tomu přispěl příchod Steva Hacketta, jehož kytara tuto zlověstnou atmosféru nepojmenovatelným způsobem dokresluje. Je to takový zvláštní mix viktoriánské Anglie a sci-fi. Jsou to vzpomínky na jakousi alternativní realitu v dávné minulosti. Najdeme tu i odkazy na řeckou mytologii, tedy materiál o mnoho starší. Hudebně kapela zdokonaluje techniky, které předvedla již na předchozím albu, čímž však nelze říci, že by deska zněla nějak podobně, to v žádném případě. Skladatelsky je zde ale znát výrazný pokrok a album působí o něco vyspěleji, než Trespass. O hráčských dovednostech (zejména na bubenickém postu) ani nemluvě. Musím se přiznat, že v úplném začátku jsem si z něj oblíbil pouze tři skladby (určitě si tipnete, které to jsou) a zbytek považoval za jakousi vatu. Až časem jsem svůj pohled přehodnotil.

The Musical Box, nebo tedy Hrací skříňka, sahá svým původem do období s Phillipsem, který je zároveň uveden jako spoluautor hudby. Za text je v tomto případě zodpovědný Gabriel. Musím říct, že se jedná o zvláštní volbu hned na úvod alba. Jedná se o nejdelší a též nejkomplexnější kousek na desce. Kapela se nejspíš hned na začátku chtěla ukázat. Příběh pojednává o dvou dětech (Cynthia a Henry) kdesi na venkově viktoriánské Anglie. V něm Cynthia urazí hlavu Henrymu kroketovou palicí, hehe. Viz přebal desky. Pak ale najde Henryho hrací skříňku, která po otevření začné hrát starou dětskou říkanku s názvem "Old King Cole". Zároveň se objevuje Henryho duch, který však velmi rychle stárne a jelikož prožívá ve zrychlené formě všechny své sexuální touhy, pokouší se Cynthii přesvědčit k sexuálnímu styku. Hehe. Rámus však zaslechne ošetřovatelka, objeví je a hází po Henrym jeho hrací skříňku, čímž ničí nejen ji, ale i jeho. No je to asi nejšílenější příběh, jaký nám Genesis kdy nabídli, hehe. Hudebně vynikající, plný zvratů a náhlých změn. S typickým brnkáním na dvanáctky, Hackettovým přizvukováním, Gabrielovou flétnou, která s kytarou vytváří v začátcích působivé harmonie. No nádhera, hoši. Pak ta burácející pasáž, ve které se probouzí i Banksovy klávesy. Ten je jinak v Hrací skříňce lehce stranou. Je hodně znát, že se nejedná o jeho skladbu, i když svoje momenty si v těch dynamicky silnějších pasážích vytvořil také. Nejradši mám finále, to je dokonalost sama. Hackett v této skladbě vůbec exceluje a ukazuje, jak skvělou volbou se pro Genesis stal.

For Absent Friends je taková příjemná brnkačka, zpívaná Collinsem. K jeho hlasu jsem si musel velmi dlouho hledat cestu. Jako autoři jsou uvedeni Hackett s Collinsem.

The Return of the Giant Hogweed nebo též Návrat obřího bolševníku, hehe, je další fantasy příběh z viktoriánské Anglie. Bolševník byl nalezen anglickým badatelem kde jinde, než v Rusku, hehe. Za textem nestojí opět nikdo jiný, než sám Gabriel. Bolševník je převezen do Anglie a v závěru se mstí lidské rase za své uvěznění. Geniální skladba. Nejradši ji mám od začátku takové té klavírní pasáže, to se Banksovi neskutečně povedlo. Důležitý tu je též Hackett, bez kterého by to prostě nebylo ono. No a samotné finále je prostě strhující. I díky skvělému Collinsovi.

Seven Stones je nádherná píseň, jejíž význam mi však poněkud uniká. Jde o jakýsi příběh starého pána. Poprvé zde slyšíme mellotron jakožto dominantní nástroj. Miluju to. Jedna z mých nejoblíbenějších skladem na albu, i když jí rozumově příliš nechápu.

Harold the Barrel je typicky gabrielovská skákačka. Dlouho jsem jí nemohl přijít na chuť. Ale dnes už je všechno jinak. Zbožňuju ten moment, kdy píseň přejde na konci do toho klidného klavíru...krása.

Harlequin je druhou a poslední skladbou, pod kterou je podepsán i Anthony Phillips. Napsal ji spolu s Rutherfordem, který je autorem i textu. A vlastně je to i docela znát - jasně rozpoznávám Phillipsův rukopis. Krásná jemná záležitost.

Pokud byste čekali na závěr něco méně významného, nějaký oddych či kreativní krizi, The Fountain of Salmacis vás musela překvapit. Působivý příběh o nymfě Salmacis a její fontáně, zamilované do poloboha Hermafrodita, tedy syna Herma a Afrodity. Už úvodní Banksův motiv a pod ním se střídající kytarové akordy působí přímo magicky. Za mě naprostá nádhera, až do samého finále, kde duše Salmacis a Hermafrodita (který z toho ale nadšený nebyl, hehe) splynou v jednu.


Teda hoši. Zase jsem to hodnocení nějak napálil, hehe. Příště se musím už trochu krotit. Každopádně, Nursery Cryme je naprostý skvost. Problém je v tom, že to samé můžu říct o každém albu Genesis až do konce 70. let, hehe. Takže se už nemůžu dočkat na další nášup. Ze začátku jsem si nebyl jistý, jestli se do toho budu schopen dostat, jelikož teď nemám zrovna takové to Genesis období, ale jen se jehla dotkla desky, hned to přišlo. Narozdíl od Trespassu vlastním Nursery Cryme ve slušné kvalitě, i když je to "jen" německá produkce. Přímo při poslechu mě též napadlo, že zde Hackett dostal docela dost prostoru. Jako by šlo o jakousi zdvořilost, jak přivítat nového člena. Ještě že tak! Možná se tak nemusí na první poslech zdát, ale jeho hra album neskutečně ovlivnila. To jen takový můj dojem na závěr.

5/5

[ 62349 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt