Byl jsem včera na Flamengo Reunion Session. Bylo to super. Hráli (a zpívali) to s úctou k původní nahrávce a tomu, co ji dělá tak skvělou, ale nebyla to ani žádná sterilní kopie. Kromě Kuřete a převzatých věcí, které historicky hrálo Flamengo, hrají i Týden v elektrickém městě a Každou chvíli, což jsem byl moc rád, protože to jsou obě skvělé písničky. Kulhánek je bůh. Saxofonista/flétnista Secký byl výborný – kde bylo potřeba, hrál to velice věrně albu, ale ne nutně doslova. Zelenka taky standardně spolehlivý, i když jsem si říkal, že by mohl být i výraznější a tak nějak se do toho „autenticky šedesátkově“ opřít, hehe. Ale měl tam i opravdu výrazné momenty, třeba v Pár století. Fořt byl výborný v těch kytarových riffech a vyhrávkách podle desky. Samozřejmě strhující sólista a improvizátor to není, ale na tom ta hudba nestála a nestojí. No a asi nejnadšenější jsem byl z Holečka. Nejenom, že hrál skvěle, ale především i skvěle zpíval. Líp jsem ho snad zpívat neslyšel, ani naposled s Andrštem asi v roce 2020. A to i v případě coverů - když hráli Colosseum, tak to bylo opravdu skoro jako Farlowe. |