Na těch společně psaných recenzích byl důležitý fakt, že jsme kvůli tomu všichni poslouchali stejné album, a pak o něm sdělovali dojmy. Sobě i druhým. Sdílení zážitku je sice až sekundární, poslech je primární, ale v součtu se to umocňuje.
Poslouchat z nás umí každý, nějak, po svém. V tom jsme taky privilegovaní. S tím psaním jde o jinou problematiku, já zas neumím psát krátké recenze, protože mám k tomuto literárnímu útvaru jistý postoj, který se snažím naplňovat během psaní. Z toho plyne, že mi to déle trvá.
Ale fakt si myslím, že není cílem, abychom v co nejkratším čase napsali co nejvíc recenzí. Recenzní dostihy popírají nutnost si muziku poslechnout důkladně a stejně důkladně se vypsat ze zážitků, co přinesla. |
Registrace nového uživatele 
