Tak jsem dneska sjel všechna alba FNM a jako jejich nepochybně největší znalec v tomto klubu mohu vynést závěrečné, nezpochybnitelné hodnocení, hehe.
První dvě alba s Mosleym (jenž mi vždycky připomínal Listera z Red Dwarf) jsem opět tak trochu přetrpěl - tenhle post-punk jsem zkrátka nikdy moc nedával. Debut We Care A Lot z roku 1985 je až roztomile amatérský, ale už tu jsou občas slyšet náznaky budoucího směřování kapely (hlavně v titulní "hitovce"). Druhé album Introduce Yourself je slyšitelně mnohem lepší po muzikantské stránce, i když mě tu občas právě dost irituje Mosleyho skřehotání. Nakonec je dobře, že tu smažku vyrazili, protože Mike Patton byl pro skupinu doslova požehnáním. The Real Thing je zkrátka a prostě bomba a zlepšení po všech stránkách nepřeslechne ani hlušec měřící DR. Tohle album podle mě patří do svaté trojice nejlepších alb FNM, které ovlivnily spoustu jiných hudebníků a skupin. Druhým z oné dvojice je experimentální Angel Dust, které určitě potřebuje víc než jeden poslech a díky svému žánrovému záběru (přeci jen The Real Thing proti tomu působí jako rockmetalová monokultura) zapříčinil odchod červenobrýlatého Jima Martina, který se úplně neztotožnil s hudebním pokrokem a novátorstvím ostatních členů. Osobně za úplný vrchol považuju geniální (a kultovní!) King For A Day... Fool For A Lifetime, které je opět lahůdkovým žánrovým mixem, tentokrát vypilovaným k naprosté dokonalosti. Tohle album patří mezi desky, které bych si vzal s sebou na pustý ostrov. Následující Album Of The Year (skvělý název) s Masarykem (je známo, že hoši z FNM Česko milujou) už je pro mě malinko kvalitativní sestup, kde se pořád ale nachází několik skvělých věcí. Sol Invictus jsem teď slyšel po hrozně dlouhé době a kromě Motherfuckera (což byl singl) jsem si to vůbec nepamatoval a taky jsem hned zjistil proč - protože to není nijak zvlášť oslnivé album. Alespoň tedy splnilo svojí historickou úlohu, že se kluci ušatí zase po mnoha letech dali dohromady. Konec hlášení. |
Registrace nového uživatele 
