Muži ničemu nevládnou a nic neřídí. Jsou to jenom všechno děti, neřkuli hračky, seslané sem pro rozkoš žen, rozkoš neukojitelnou a o to výsostnější. Muži ve svých představách ženy ovládají, ale ve skutečnosti je ženy pohlcují, maří jejich vládu, rozpouštějí jejich moc a nakonec si od nich berou mnohem víc, než jsou muži ochotni dát. Muži naivně věří tomu, že ženy jsou zranitelné a že této zranitelnosti je třeba buď využít, nebo ji ochraňovat, a ženy se zatím tolerantně a s láskou či pohrdáním smějí nekonečně, dětské zranitelnosti mužů, jejich křehkosti, rozbitnosti, která se tolik blíží trvalé ztrátě sebevlády, tomu neustálému zhroucení, tomuto vakuu vtělenému do silné schránky. Právě to je nepochybně důvod, proč ženy tak zřídkakdy zabíjejí. Trpí mnohem víc, ale vždy mají poslední slovo.
Jonathan Littell, Laskavé Bohyně, 2006
|
Registrace nového uživatele 
