Uriah Heep - Look At Yourself – 1971
Look At Yourself
Po Gypsy je tohle druhá skladba Uriah Heep, která je výborná a moc se mi líbí, takřka bez výhrad. Tvrdá, agresivní, plná energie, skvělé Hammomdy a vokály, celkově úplně jiný level, než většina hudby na předchozích dvou albech.
I Wanna Be Free
I druhá písnička je skvělá, skoro až jsem ohromen, jak kapela zní mnohem, mnohem lépe, všechno je tady o tolik lepší – hudba, zvuk, prostě se mi to zatím moc líbí.
July Morning
Ale jo, oceňuju snahu o dlouhou kompozici, nicméně mám trochu podobné pocity, jako u Salisbury, že se to prostě nepovedlo úplně dobře, cítím tady takovou úpornou snahu, působí to na mě moc natahovaně, uměle, násilně, nepřirozeně. A uvědomuju si opět, že mi nesedí David Byron s tím svým jakoby operním projevem – a i proto jsem asi byl tak odvázaný z úvodní skladby, kde zpívá Ken Hensley. Ale oproti Salisbury mnohem lepší.
Tears In My Eyes
Tak zatím je to jasné – tři krátké vynikající skladby a jeden průměrný pokus o dlouhou – sofistikovanou, hehe – kompozicí.
Shadows Of Grief
A i tahle skladba mi potvrzuje moje předešlé bláboly. Zbytečně dlouhé.
What Should Be Done
První pomalá písnička. Balada? Trochu srdceryvná, ale pěkná. Nevadí mi tady ani ten Byronův vokál, protože zpívá tak nějak víc přirozeně, civilně a netlačí na pilu. Pěkné, pohodové. Ta kytara na konci (asi s kvákadlem) se mi moc líbí. Spokojenost.
Love Machine
No, a loučíme se s opět krátkou (dokonce nejkratší) skladbou – a opět výbornou.
Jak jsem byl při poslechu prvních dvou desek dost nemile překvapený, tak Look At Yourself mi udělalo velikou radost. Rozdíl je podle mého až propastný. Moc se mi líbí skoro ve všech skladbách baskytara, taky bubny jsou tady velice dobré – nevěděl jsem, že se zpočátku tak často střídali bubeníci, ani, že Paul Newton hraje na basu pouze na prvních třech albech. No a musím zmínit i fakt, že autorem v podstatě veškeré hudby je Ken Hensley – taky jsem zjistil až dnes. Výborná deska.
8/10 |