Sem taky mý pocity- poezie v próze- je snad něco lepšího? (snad poezie života)
Pro něj, pro něj a pro něj. (dohromady a zvlášť a přitom jednomu- jednomu, co prozařuje všemi, jen odstíny jsou po průniku různé- obliny a hrany... Každý zvíře voní jinak...- zvíře v každym.. Odjakživa jsem měla ráda zvířata- dávají volnost- odleskem sebe i mně.)
Dva- jsme pořád dva, ať se děje cokoliv, já a on, já a oni, já a někdo, já a píseň, já a papír, já a ... já.
A radost, že jsem si našla zas ty stránky a pár celých písní tam- a vim, že i kdybych ho někomu moc ráda ukázala, jestli bude koncert a jestli na něj půjdu..., tak..- sama. I kdybys Ty nepřišel, protože... jsme spjati těmi písněmi- když je slyšim, byť třebas ob- roky..- vidim Tě. A tohle nejde podvíst s někym jinym- protože podvod ani není možný.
Já...... a něco.
Já....... a
Cítím od včerejška- mám zase čich- na čistý prádlo, různě vonící, na pórek na rukách, na vlčí tričko..
Na asociace.. barevnejch střepů mezi dvěma míhajících se odlesky- házeli jsme si prasátka a štěstí je přítomnost- vědomí jednoho. (mezi dvěma)
Píseň doznívá.. cink. Cink. Ozvěnou a znova??
|
Registrace nového uživatele 
