chci vědět, kam chodíš,
hodiny činím se
k radosti nejen svý,
ale kohokoliv....
třeba i pro jedno
slovo Tvý, pohled, myšlenku,
nespim
s otázkou, kde
a s kým asi spíš
a hlavně, co cítíš-
o čem sníš...
pro možnost
vyvolat úsměv
na rtech Tvých
mohlo by bolet
vědomí
slov, jež znějí ozvěnou
nemiluješ
nemiluješ
nemiluješ
mě
(a jedno je přitom,
zda právě teď jinou),
však co to znamená,
když můžu potěšit
někdy
kapkou vody být
pro žíznivá ústa,
jež touží pít
jiskrou
pro dřevo vyschlý
jedno, jak velkou
a jak moc dovnitř hoří,
noříme se, pijeme, topíme vzájemně
(i porosení lehké k pookřátí stačí)
a přitom každý v sobě sám
s touhou chvíli aspoň nebýt
a být jen,
být jen,
být jen,
být!!!
jedno, co když píšu,
stává se dvojím
a nechce se, nechce
říkat mi "bolím",
když za okny
modrý nebe,
zelený stromy,
ptačí zpěv v uších,
s vědomím,
že všechno je tak,
jak zrovna má být
kdekoliv jsem
kdekoliv jsme
jedno, co uvnitř,
jak právě
a s kým
všichni jsme jedním
v hloubce
to vím |