píšu sračky
zpívaj ptáci
píšu sračky
posloucham poezii
a nedam Ti je číst
nebojim se,
že mý srdce vykrvácí,
jen tupejch píchnutí
bolení slov
a divnejch tušení,
který se plní
na krátký počkání
uzavíráš se
mi
nezbejvá,
než činit to samý
nečekat se snažim
od začátku
a kde je konec, kdoví
skrývá se
v každym okamžiku
nový začátek
kdo ví,
toho nebolí,
kdo ví,
toho bolest nebolí
zpívat všem očím,
že ničí
povrchnost
a to je dobrý,
přestože bolí
vracet se
dovnitř,
že každý tam zůstává,
přestože odchází,
kdo dostal se
dovnitř
je navždycky schovaný
a při tom může být
kdekoliv, s kým touží
být
přes bolest
se dostat k poznání,
že ne sám,
ve veliký jeskyni,
že ne sám
a opuštěný
chci Ti jen říct,
že neni, co chtít
mlčim
a slova mi derou se na jazyk
mysl hledá Tvý pohledy,
Tvý tělo a slova, pocity, doteky
vim, že všechno pomíjí
a tohle teď neni
teď je teď
a tady
nechci Ti říct,
že učim se
(aby Tě nenapadlo, že nejsem dokonalá)
jen tak být
ve svých snech
ve snech
že snažim se nesnažit se
toužit
neříkat nic slovy,
hlavou,
protože ta je hloupá
a jenom odříkává klišé,
co se kdesi naučila
našeptává
a podporuje zmatek,
že neni pak co říct,
přestože srdce mluví
stále
jasně
jen utišit se
poslechnout šššššššššš.... uklidňující,
já vim, proč ho mam tak ráda,
anebo vlastně...
cítim
a to stačí,
protože všechno je dobrý,
anebo stejný
bez hodnocení
je
bytí
nálepky tolik,
tolik tíží
brání
ve výhledu
ven
se rozletět
vědět,
že není kudy, odkud a kam,
vždyť letím
po celou tu dobu
tmavou celu
jen ve své mysli
mám
teď
změnim svý myšlenky
a místo negace,
co na jazyk se tolik dere,
povím pravdu k potěšení:
jsme milovaní
stále spolu
svobodni
radostí,
jež beze slov
je |
Registrace nového uživatele 
