Pocity mě kolíbají
vnímám, v kterou právě stranu
lodička má naklání se,
sedím v ní a hledám sílu-
sílu, která pohání ji
na hřbety vln a
dolů zpět
energie kolísají-
sladká láska
v hrudi med
milující pocit
chvilku
zpívám,
blik a náhle
tma
Uvnitř sedím
tlak a nic
přerušené spojení
někdo zapálil pár svic
přílivy síly
vzdouvající
ve mně cosi
tvarujou klubko
energie
pulzující, jiskřivý
hledá oheň,
mezi stíny-
oheň,
který probouzí
je
Hledá oheň,
který živí,
který jak domov
obejme
Oheň, který nepopálí,
který je uvnitř
zahřeje
Ten,
co má v sobě
křídla modrá
potoků horských
naděje
tajemný je
les vil a elfů
klidu zeleného
a vášně nezměrné
...
pozná se tak, že
zkrátka je
v rovnováze
síla
vyrovnávání
vah
černá je barva,
bílá...
pohání mě
(a kdo jsem?)
dál
jen určit směr
a tušit,
kam...
Věřit,
že všechno není
prach. |