tak... snad inspiruju...
něčím... jako zrcadlo
jako odraz
jsem odraz
hraju si
na kosti
na chrastění
jenom se scvrknout
ať je v co se rozvít
z poupěte
z čeho
"kde najít slunce,
které dá ti sílu zářit...?
ve vlastní vroucí krvi,
jak se neopařit??"
ani tohle už na mě tak nefunguje,
tak co už...!
možná kdybys zas přijel....,
ale nechoď
nechoď radši
bojim se,
co kdyby ne...
aspoň bolest
se mi nedávno
povedla
hurá!!!
slyšíš???
mít radost
čistá
být
na konci všeho je být
a sem přidam třešňovej květ
jen tak
pro radost
pro potěšení
vzpomínky utni
duhu na okně starou
seškrábat,
či ponechat?
tvořit něco novýho
a starý věci vyházet??
ale.....
kam se pak vracet?
vracet se??
ale však on se najde domov
všude
vyházet zátěže
a z padáku koukat na svět
z výšky
vyházet nepotřebný knížky!!
a stránky honit po ulicích,
divit se, že nenavazujou
na sebe brečet
živý bytosti
neupalovat,
jen jak je rozpoznat
od mrtvý hmoty
jenom ty světýlka...
prej
září
jsme každej jinej
jenom pár kapek na polštáři
vlasů
do vlasů duši si vetkni
zářivou, jak slunce, či měsíc
všechno záleží jen na vnímání
tak moc je to jednoduchý
jenom cítit
zmrzlinu
ať je pro tebe vším,
do doby, než roztaje,
než rozpustí se
v ústech tvých |