počkejte, prosim...
Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu!
Kurvaže!!
Co si vy všichni, do prdele, myslíte??
"Chci se s Tebou milovat. Jsi krásná.."
Kolikrát už jsem tohleto slyšela!!
A co tim je myšleno??
Snad
rád bych šel s Tebou...-
na oběd,
na ples,
do opery,
na kreslení,
objímat Tě,
poznávat,
spolu se smát,
toulat se,
jít si zaplavat??
Ne, jde jenom o mrdání nakonec
vždycky-
je mi to jasný..
"Můžeš mi aspoň pomoct??"
"Nechci nic poslouchat."
Když se mnou v klidu nevydrží,
je čim dál tim těžší
necítit napětí
při pouhym objetí
"Co když zas bude chtít pak se mnou spát?"
S rukama bojovat, nenechat se znásilnit..
Kam zmizely všechny ty
přátelský dotyky??
Má mě tu nakonec ještě někdo
rád?
Já už nechci,
aby mnou byl někdo fascinovanej.
(jenom Ty a vim,
že to se mi asi už nesplní
ve všech těch ohledech...)
Mam se snad začít chovat
jako jeptiška?
Tělesných kontaktů se vzdát?
Čim touhu vzbuzuju?
Proč, mimo bolesti,
skoro nic necítim?
Vědomí, prosim Tě,
poraď, ať pochopim,
proč tohleto prožívam
a čím nastolit zvrat.
Dam si na záda cedulku:
"Toužim po přátelskym objetí.
Po pocitu bezpečí- jak návrat domů.
Táhni pryč, jestli chceš
se mnou hned spát." |