A že já vlastně pindám, že se nervuju...
Když jsou v Andy galeje ,
tak nejlepší je makat jako šroub.
Nemluvit a nemyslet
a nechat Růžu v klidu vychladnout.
Ono se to vsákne
a zejtra bude klid.
A tohleto snad zmáknem
a zase jako dřív si budem žít... zas žít.
Když jsou v Andy galeje,
tak pokaždý mě drží nad vodou.
představa až skončí to,
a v důchodu já rozjedu svou show.
Tyhle naše scény,
už lidi z domu znaj,
a u všech je to stejný ,
teď peklo a pak ráj.
Nic se neděje,
ted' jsou galeje,
ale za pár dnů už to v suchu je
a jsem zas svůj... jen svůj.
jen ty moje nervy... abych se té důchodové show dožil... dneska jsem měl (opět) dojem, že mi buď prdne cévka, nebo skončím v šaškecu...
|