Idiot
V salónu u madam Jepančinové
komorná všem hostům nabízí pralinky.
Tóny se vznášejí v rovině snové,
tlumeně zaznívá předehra od Glinky.
Poledne odbilo, zbývá jen hodina
než začnou v přípitcích pozvedat číše
k oslavě návratu knížete Myškina,
potom ho usadí do křesla z plyše.
Střezte se pohlédnout knížeti do očí.
Nevinným pohledem vnikne vám do duše,
hlava se návalem krve snad rozskočí
a srdce jako kůň divoce rozkluše.
V znalosti povah mu není rovno,
Rogožin z té vaší dočista šílí,
nešťastná Nastasjo Filipovno.
Kam probůh běžíte, počkejte chvíli!
Stále jsou na světě šéfkonstruktéři,
co se vám motají do života.
Až příště zaklepe u vašich dveří,
shoďte ho ze schodů, idiota. |