Alexander Stainforth: Lady Jane – osudem prokletá
Daranus 2008
Je mi líto, ale jedna kočka prostě nestačí.
Nemohla jsem se zbavit dojmu, že si dítě tak v páté třídě přečetlo knížky madam Körnerové, Barbary Cartlandové, podívalo se na Princeznu se zlatou hvězdou na čele, Pytlákovu schovanku a Saturnina a rozhodlo se napsat českou Dynastii Morlandů. A výsledek je... jaký je.
Upozornění – nebudu nic psát bíle, takže vám možná i něco prozradím a další část je opravdu jenom pro silné nervy... nebo pro lehké masochisty.
Autor sice od prvního vydání první část poněkud pozměnil, ale furt je to málo. První díl jsem trochu odflákla, ten jsem tu popisovala už dvakrát, takže tentokrát jenom stručně.
s. 12,13
“Dobré ráno,“ řekl a chladně ji políbil. (...)
„Mluvila jsi s Jane?“ (...)
„Ne, proč se ptáš. Zase už provedla nějakou...“ Její slova ho dokonale vrátila do přítomnosti.
„Celý den proplakala, Lauren. A jsem si jistý, že kvůli tobě.“
Tak a už tady jsem ztratila orientaci, kdy se to tak odehrává.
Jane prchá z domova, hnána touhou zjistit, kdo je její matka (v zimě, to bych jí nebrala, když se jí chce) – ale kde vzala penízky?
A to dilema chůvy: “Říct jí pravdu? Nechat ji pohlédnout do minulosti – a zničit jí tak život, nebo ji poslat na jistou smrt do zimy?
No co byste řekli? „Chůva“ byla charakter, takže b) je správně.
Teď prozradím něco z konce knížky. Tak se pěkně soustřeďte: str. 7, 8 - šlechtic zachrání svou těhotnou milenku z ledové vody a odnese ji k sobě na zámeček. Téměř celou cestu ji hrabě musel nést,neboť na jeho koně spadl strom a on zvíře jediným výstřelem ušetřil trápení. ... kde dívka porodí. Když uslyšel křik narozeného dítěte, okamžitě vtrhl dovnitř. Tu noc všichni pochopili, co se mezi ním a dívkou odehrálo. Následující měsíc lord Fielding s manželkou přesídlili na svůj zámek poblíž Londýna a již nikdy se v tomto kraji neobjevili.
s. 11
Ani nepostřehla, že si vedle ní přisedla chůva Sarah, která ji spatřila, jak utíká po schodišti. (...) Chůva dívku objala. Měla ji ráda jsou svou vlastní dceru, starala se o ni od jejího narození a neopouštěla ji ani na okamžik.
takže když se pak dozvíte, že Sarah je vlastně její matkou... přinejmenším bych očekávala, že autor vysvětlí, jak a proč si ji manželka nevěrníka nechala u sebe. A když se navíc tato matka, která s klidným srdcem nechá odejít dceru do zimy, jen se 3 šatičkami a dobrou radou, pokusí zabít matku jejího vyvoleného, protože jí jde jen o její dobro... Zvláštní. Přinejmenším.
str. 33
Měla pocit, že už ji opět všichni muži nestoudně pozorují. Nebylo divu, byla tak mladá, krásná, okouzlující... Škoda, že si to ve svém věku neuvědomovala a nezačala se podle toho chovat.
Vysoký muž s mastnými vlasy a špinavou tváří jí zatarasil cestu. Lekla se. Střetla se s jeho očima a začala tušit, co po ní chce. ;-)
Nechci ze sebe dělat odborníka na život ve věznicích... tedy na anglickou kuchyni v zimě roku 1602, ale přece jen pečené skopové, brambory, ZELENINOVÉ SALÁTY... Nějaký nápad, kde zjistit běžný jídelníček šlechty v tomto období? Běžně se mluví o omáčkách z ovoce a tak, ale zeleninové saláty? Fakt by mě to zajímalo.
A milenka jménem Suellin (podobnost jistě čistě náhodná), která skončí jako Viktorka... roztomilé.
Hrdina Jane zachránil v hospodě před chlípným Lotharem (Str. 65 obtěžoval ji tam Lothar, však ho dobře znáš) .
Proč MARKÝZ předpokládá, že jeho urozený přítel zná nějakého Lothara? Který btw markýze oslovil dost důvěrně: str. 34“Ty malej hajzle!“ ?
str. 73 (Dopis od matky...tedy macešky)
Nechtěla na zámku Sarah. Psala, že ji vyhodí bez ohledu na manželovy námitky.
Ale str. 80 Sarah:
“Tvůj otec mě dal hlídat (...) byla jsem pod zámkem.“
ale str. 81
Bylo těžké uprchnout. Podařilo se mi vypáčit v noci zámek. No prosím.
A sledujte tok autorových myšlenek. Str. 92
Stará paní však byla laskavá a moudrá žena a k Jane si okamžitě našla cestu.
V únoru náhle zemřela.
str. 127
Jak předpokládal, služebnictvo za sebou sice zamklo, ale špatně zavřelo. Dveře bušily v prudkých nárazech větru do rámu. Zašel tedy do pracovny, odkud vzal svazek klíčů, a vracel se ke dveřím.
Pořád žiju v iluzi jednoho velkého kovového kruhu, na kterém nosí klíče hospodyně nebo paní domu. Tuhle představu bych byla možná ochotná opustit, ale že by za sebou služebnictvo samo zamykalo, když jde domů na víkend? (No jo, na víkend, to vám vysvětlím pak). A další scéna jistě jen náhodou připomíná Uprchlíky madam Körnerové.
Když v náruči nesete dívku, která strávila dost velkou dobu v bouřce (stéká z ní voda (...) cáry šatů měla úplně promočené), není potom těžké předstírat, že lezu z postele s mokrým flekem na hrudníčku?
str. 132
Déšť jim zhášel louče a oni je celí vzteklí opět rozžínali.
Mokré louče? A to přibližně jak a čím? Od dalších, kterým déšť nevadil? Sirkami?
str. 134
...ale neusmál se na ni. Byla nahá, mohla by si to špatně vysvětlit. až tak?
str. 135
“Vaši sloužící o mně vědí?“
„Zatím ne. Dnes mají volno a naštěstí pro vás jsem je včera pustil o několik hodin dříve domů. Jinak bychom nezabránili klepům.
Hele, je to spravedlivý, že ušmudlaný sluha v Anglii na začátku 17. století nemusí v pondělí do práce a umytá, neprůstřelným make-upem naimpregnovaná knihovnice musí? Přepište dějiny!
Jo, a markýzovi stačí jen půl hodiny, aby vlastnoručně připravil pro svého nezvaného – ale sexy – hosta snídani. Teda připravil, naskládal jídlo na tác, ale stejně.
str. 141,142
Christian vyskočil. Prudce smetl tác s jídlem ze stolu a zuřivě se na Elizabeth podíval. (...) ...a pozoroval jídlo rozházené po zemi. Vajíčkům se nic nestalo, ani chlebu a sušenému masu, ale nemohl jí přece nabízet jídlo ze země.
To ta vajíčka musela být důkladně uvařena. Jen zkuste hodit vařené vajíčko na zem, minimálně se nakřápne, ne?
A na str. 144 se konečně dozvíme, proč se hrdinově rodině dějí všechna ta příkoří...
Král, který výškou nebyl tak impozantní jako Christian, se protáhl a posadil se vedle něho. Tolik si přál se ho dotknout, ale neodvážil se. Cítil k němu mnohem víc než k ostatním mladým mužům, kteří chtěli udělat u dvora kariéru. Christian pro něj byl ten pravý, ale zatím ho nemohl mít jen pro sebe. A nechtěl ho také svou láskou zaskočit...
s. 148
„Takže mi nezbývá nic jiného, než celý život prchat.“
„Celý život ne, Elisabeth. Měla byste emigrovat. Začít někde žít od začátku, pod jiným jménem.“
Inu, dobrá rada nad zlato.
Na konci druhého dílu je hrdina trochu rozpolcený, protože ho Jane, která nebyla mrtvá, jak si někdo naivně myslel (zvlášť, když se kniha jmenuje Lady Jane, tak by asi nebylo rozumné ji zabít, když chystáte další díly, že) opouští s doktorem, se kterým chce léčit duševně choré v Londýně... ale na druhou stranu... dostal skvělé štěně!;-)
Autor ani nevysvětluje, jak reagoval Ch na popravu pravé E a jestli o tom s králem, posedlým chtíčem, vůbec hovořil.
Myšlenkové veletoče lady Jane... decentně řečeno – Angelika a všechny hrdinky madam Smallové jsou jen břídilky okresního formátu. Od nenávidím Ch- opustím Ch – 2 dny – miluju Ch, ale nikdy bych s ním kvůli jizvám už nehupla do pelechu – koho bych tak svedla, abych se dostala na svobodu, tj.b abych se dostala Ch do pelíšku – páni, ten kapitán stráží je ale zatraceně SEXY!
A nemohla jsem se zbavit dojmu, ŽE FURT SNĚŽÍ.
Na konci jsou hrdinové uvězněni v zámečku /nebo čem/, pod metry sněhu a jídlo ubývá... Ale ne jen tak samo od sebe, jedna ze služebných se zachovala jako teta Kateřina ze Saturnina, a jídlo si ulila. Ale naštěstí všechno dobře dopadne (no dobře, jedna sebevražda a pár mrtvých hlady, ale nakonec – co je to proti věčnosti?), za pár dní země rozmrzne (i když pochybuju, že by se hladoví vesničané obtěžovali pohřbívat nějakého cizího chlapíka. PS. Nepoznali svého skoro pána?), zatímco v lese zůstalo pěkně zmrzlé jelení maso.
Str. 280,281
Thomas mohl svým kolenům skutečně věřit. Jak zvěstoval, stalo se. Během následujících dvou dnů se prudce oteplilo, sníh začal tát. Zdálo se, že nastanou lepší časy.
Jakmile sníh roztál a půda byla měkká, pohřbili své mrtvé. (...)
„Půjdeme,“ vyzvala otce Jane, když se oblékla na cestu do vsi. Museli zkontrolovat, co všechno zlé počasí přineslo. Nebo spíš odneslo. Ohrady pro zvířata, pole, domy... Na první pohled se zdálo, že vše je zničené a nepřežil ani živáček. Opak byl pravdou. Jakmile lidé vrchnost zahlédli, s nadějí vycházeli z domů. Thomas je nepoznával. Byli nemocní, vyhublí a v očích se jim skrývala smrt... /a kopali hroby/>...Vydali se sem, teď už nemohli couvnout. Lidé od nich čekali pomoc, oporu. A lord Fielding je nehodlal zklamat. Nejsilnějším mužům dal dostatek peněz na to, aby vyrazili pro zásoby. (...) Thomas sice pochyboval, že by se v lese dala ulovit nějaká živá zvěř, ale v téhle zimě muselo uhynout dost zvířat. A mráz jejich maso jistě dobře uchoval.
Měl pravdu. Nedaleko odsud Thomas objevil umrzlého jelena, maso skutečně jako čerstvé, bez zápachu.
O tomhle se opravdu nezdálo ani Saturninovi a jeho literární společnosti.
A jak se Rex dozvěděl, že je Christian mrtvý. (no jo, je tuhý, ale charakterní hladoví vesničané ho nejenom nesnědli, ale ještě ho pohřbili).
Ale po pravdě řečeno v tuto chvíli mi to už bylo jedno a na rovinu říkám, že tak masochistická, abych se pustila do dalších dílů nejsem. Potupně se vracím ke svým brakovečkám. I ve sborníku prací I. stupně ZŠ jsem četla zajímavější a literárně lepší věci. Nad literárním stylem – jestli se tomu tak dá říkat – bych přimhouřila oko, že příběh nemá nějakou kostru, natož nějaké podprahové sdělení, dejme tomu, ale ta nelogičnost je strašná. Hrdina prostě NEMŮŽE odejít do lesa a vrátit se od rybníka.
Jo, abych nezapomněla:knihy z nakladatelství Daranus seženete u všech dobrých knihkupců. Jak může nakladatelství vydávající Austenovou vydat tohle je mi záhadou.
Hornblower
tak to si budeš muset Lady Jane přečíst;-) |
Registrace nového uživatele 
