Tak jsem se právě vrátil z kina z Indiana Jonese 4 a musím říci, že se mi film líbil. Nemůžu říct, že by mě nadchl, ale neurazil a neznevážil předchozí 3 filmy. Jediné, co mi tady však trošku chybělo, byla ta citová angažovanost, vtažení do děje a vžití se do hlavních postav. Ale to bude možná i tím, že když jsem viděl předchozí tři filmy, byl jsem o pár let mladší a ještě pln nadšení a hlavně v té době nic lepšího v tomto žánru pořádně v kinech ani nebylo, takže Indiana Jones byl pro mě trochu jako zjevení ;)
Teď už jsem přeci jenom starší, otrlejší a jen tak něco mě nepřekvapí. Přesto se mi však film líbil a nemůžu říct, že by mi na něm vysloveně něco vadilo, co by mi celkový zážitek kazilo.
Co mě však trochu zklamalo, byla hudba. Nějak mi v ní chybí (a to bohužel platí i o CD) ta již zmiňovaná emocionální bohatost, kterou na Williamsově hudbě tolik miluji a obdivuji. Soundtracky jako E.T. Mimozemšťan, Čelisti, klas. Star Wars trilogie, Blízká setkání, 'jonesovská' trilogie, Pomsta Sithů, atd. jsou emocionálním vodotryskem, který počínaje hrdinstvím, radostí, romantikou, humorem, přes mystiku, tajemství, napětí, nebezpečí a smutkem, tragédií až děsem konče oplývá ohromnou škálou emocí. Když bych hledal srovnání v předchozích jonesovských soundtracích, tak ať si vezmu téměř jakoukoli skladbu, po emocionální stránce se mnou něco dělá. O Williamsovi se říká, že hudbou manipuluje s city diváků, za což je mnohými kritizován. Já tohle ale právě na Williamsově hudbě vždycky nejvíc miloval a obdivoval. To, že jsem měl při jejím poslechu pocit jako na tobogánu. Ty endorfiny, to mrazení v zádech, občas jako by mě ta hudba pohltila, sežvejkala a na konci úplně vyřízeného, ale nadmíru spokojeného vyplivla ;) Občas mi přivodila i bolení u srdce a potoky slz, ale to k tomu prostě patří :) Filmová hudba mě musí dojmout, vyděsit, nabít energií, rozveselit, rozplakat, roztančit, musí mě z ní mrazit v zádech, cokoli ... prostě se mnou musí něco dělat. Pokud tohle se mnou soundtrack nedělá, tak to prostě není ono, i kdyby byl kompozičně bůhvíjak ohromující a originální (tedy snad vyjma těžké deprese a pocitu na zvracení., které jsem již také při poslechu soundtracku zažil, ty fakt nemusím a ani je nevyhledávám). A bohužel Williamsova hudba v Indiana Jonesovi 4 pro mě prostě takovýmhle hudebním orgasmem nebyla, a to ani ve spojení s filmem, tedy pokud opomenu staré známé motivy a melodie z předchozích filmů. I když i tak se našlo pár skvělých momentů, to bych zase kecal. Třeba motiv volání křišťálové lebky byl v pár momentech opravdu velmi působivý. A i tady se přeci jenom nakonec našla skladba, u které se dostavilo ono mrazení v zádech a která mě skutečně uchvátila. Škoda jen, že ten pocit mrazení z vyplavených endorfinů trval asi jen tak minutu. Ale stál za to! ;) Pro ty, kdo neviděli film, nechci spoilovat, ale na soundtracku je to skladba "The Departure", hlavně tedy její druhá část (od 1:16). Ve spojení s filmem to byl úchvatný zážitek, a to nejen po té stránce pocitů a mrazení v zádech, ale i po stránce kompoziční. Je v ní trochu patrný odkaz na A.I. a na moje oblíbené Williamsovo koncertní dílo Soundings. Velmi pěkní byli ale např. i 'mravenci' ;)
Bohužel většina ostatních hudebních sekvencí, které mě nějak zaujaly, více či méně odkazuje na předchozí Williamsovy (bohužel nejonesovské) práce, což je IMHO další problém tohoto soundtracku. Většinu času jsem měl pocit, že poslouchám hudbu ke Star Wars Epizodě I, Hookovi, A.I., Ztracenému světu, Válce světů (proboha co měla znamenat ta citace ze 'scény na křižovatce', nebo mi uniklo nějaké hlubší spojení?), Minority Report a X dalším filmům :) Obzvlástě ona podobnost s hudbou ze Star Wars prequelů, především pak Epizody I, mě místy až vadila. To patří někam do předaleké galaxii před dávné časy a ne do světa Indiana Jonese a honby za tajemnými artefakty ;) Tenhle nešvar, který by se dal skoro nazvat kletbou Skryté hrozby, se IMHO objevil už v prvním Harry Potterovi. Ve trojce se od tohoto prokletí Williams zdá se začal dostávat, v roce 2005 se z něho vyléčil a teď do toho zase spadl :( Johnny, prosím zapomeň už jednou provždy na Skrytou hrozbu!!!
Třetím problémem nového Indyho je IMHO hudba pro akční scény. Pryč je melodika, pryč je sofistikovaný rytmus a propracovanost. Chybí mi styl, působivost a dramatičnost skladeb, jakými byli "Airplane Fight", geniální "Desert Chase", "Bug Tunnel and Death Trap", úžasné "Scherzo for Motorcycle and Orchestra", "Belly of the Steel Beast", apod. Jejich kvalitám se možná částečně přibližuje hudba z honičky v džungli, i když spíše jen některé její pasáže než jako celek.
Podtrženo sečteno: Doufal jsem, že po shlédnutí filmu se mé prvotní zklamání a hodnocení soundtracku z ***1/2 zvedne na typicky jonesovské ****1/2 až *****. Bohužel se tak nestalo. Brání tomu IMHO emocionální plochost a přílišné odkazy na nejonesovské soundtracky. Možná za to může moje přílišná znalost Williamsovy hudby. Přeci jenom už mám něco naposloucháno ;) |
Registrace nového uživatele 
