Meridius: Jsem na tom stejně ;) Nemám možná zdaleka naposloucháno tolik jako někteří přispěvatelé zdějších soundtrackářských klubů a ani ne tolik jako většina hodnotících na OSTWebu, ale z toho 'mála', co jsem slyšel, je Impérium vrací úder jednoznačně ten nejlepší soundtrack, a to víceméně ze stejných důvodů, které uvedl onen člověk na IMDb. TESB je pro mě (a teď mě jistě spousta lidí bude oponovat) prototypem dokonalého soundtracku 'vypravěčského typu'. Obzvláště mě na něm pak fascinuje způsob, jakým Williams pracuje s hudebními motivy, jak je vzájemné proplétá, vrství a samozřejmě ta neskutečná záplava emocí doplněná fantastickou atmosférou onoho světa kdesi v předaleké galaxii. Ten soundtrack je prostě neskutečně cool a jeho poslech (a že už jich bylo) je pro mě pokaždé obrovským hudebním a emocionálním zážitkem :) Navíc tenhle soundtrack, ale platí to i o zbývajících dvou dílech klas. Star Wars trilogie, má na mě ohromný endorfiny vyplavující efekt, který vyvolává takové to příjemné mrazení v zádech ;)
BTW stejný efekt na mě má např. i E.T., Schindler's List, Close Encounters, Superman, Raiders of the Lost Ark, Empire of the Sun, Born on the Fourth of July či Memoirs of a Geisha. Je zajímavé, že tento 'syndrom mrazení v zádech' ve mě dokáže vyvolat jen skutečná hrstka soundtracků, ale zpravidla je spolehlivým indikátorem soundtracku, který z mého pomyslného piedestalu nespadne ani po X letech. Jen tak pro zajímavost sem patří kromě Williamse i Goldsmith se svými OST Star Trek: TMP, Alien (nepřestanu blahořečit Intradu za to úžasné dvojCD), The Omen, Basic Instinct či Planet of the Apes; Herrmann se svými OST Vertigo, Psycho a The Ghost and Mrs. Muir; Rózsa s Ben-Hurem, El Cidem a Spellbound (opět chvála Intradě!); Morricone se svými OST The Good, the Bad, and the Ugly; Marco Polo, La Piovra a Once Upon a Time in the West; Goldenthal a jeho Alien 3 a Sphere; Howard se svými Signs a Unbreakable; Horner s Aliens; Kilar s König der Letzten Tage; Poledouris s Barbarem Conanem; Eidelman a jeho Triumph of the Spirit; North se svým The Agony and the Ecstasy; Shore se svou prstenovskou trilogií; Barry s The Lion in Winter; apod. To jsou soundtracky, které mě nepřestávají fascinovat a nad kterými pokaždé žasnu, jak tohle vůbec někdo dokázal složit :)
O to víc mě mrzí, že z tvorby současné 'mladé generace' mě zatím ještě takhle příjemně nezamrazilo :( Už asi stárnu ;) |
Registrace nového uživatele 
