LiangeliAž budete mít čas, tady si můžete na představení přečíst tři recenze.
----------------
Past na myši nechytá diváka na hrůzu a strach
Datum: 11.10.2004; Autor: LUBOŠ MAREČEK; Zdroj: Mladá fronta DNES
Na nejslavnější divadelní detektivku všech dob vsadili při víkendové premiéře v brněnské Mahenově činohře. Hra Past na myši od Agathy Christie však v režii Jana Mikuláška nabídne více legrace než čistého napětí a hrůzy.
Text první dámy světové detektivky je i po půl století od svého vzniku trvalkou českých jevišť. Hrají ho profesionálové, s oblibou po něm sahají ochotníci. Jen v minulé sezoně nabízely nejznámější scénář autorky, která je překládaná do cizích jazyků častěji než sám Shakespeare, hned tři tuzemské scény. Popularita Christie i sám žánr představují divácký evergreen. Past na myši je tedy hýčkaná i samotnými divadelníky.
Penzion manželů Ralstonových, kam vedou stopy dávného zločinu, je v brněnském pojetí skutečně velmi divné místo. Ze zdi padá vycpaná medvědí hlava, ze šuplíků lezou nafukovací pískající zvířátka. Podezřelí či spíše potrhlí jsou i zdejší obyvatelé. Všichni mají na hlavách nemožně huňaté paruky, které skrývají jejich skutečnou identitu. Každý v tomto domě totiž něco tají. Bát se ovšem při sledování dvouhodinové inscenace zřejmě nebudete. Mikulášek si připravil nepolevující proud vtípků a schválností. Každý z herců je originální karikaturou původní figury.
Uječenost neustále cupitající Mollie Ralstonové ve vynikajícím podání Jany Štvrtecké je k popukání. Věčně nespokojená Boylová Zuzany Slavíkové rozpumpuje hlediště nemožným předkusem a pitvořením se. Slavíková si vlezlou herdekbabu náležitě užívá, protože bude do přestávky zamordovaná. Daří se také pánům. Komediální stylizace hrůzubudícího kusu výborně sedla Václavu Neužilovi, Petru Rakušanovi a zejména Jindřichu Světnicovi. A když všichni ztřeštění hrdinové pospolu zapějí ústřední melodii jako kánon, diváci na slídícího vraha zapomenou úplně. Brněnská Past na myši se proměnila v crazy komedii. Nápaditý přesun detektivky do jiného oddechového žánru však textu neuškodil. Humbuk kolem mrtvoly s příchutí černého humoru je také více anglický, než si Češi dokážou uvědomit.
Režisér Mikulášek připravil past na diváky
Datum: 26.10.2004; Autor: Jiří P. Kříž; Zdroj: Právo
Kdo přišel do brněnského Národního divadla na Past na myši nepřekonatelné babičky žánru Agathy Christie jenom jako na detektivku, chytil se do vlastní pasti. Režisér Jan Mikulášek první inscenaci na velké brněnské scéně jenom tak jednoduše neodbyl.
Překvapením je příběh pomsty za dávnou křivdu jen pro diváky, kteří neměli možnost vidět dva excelentní Mikuláškovy kousky v ostravském Národním divadle moravskoslezském (Claudius, Herkules a Augiášův chlév). Již v nich rozvichřil vnuk velkého básníka smršť podivuhodné režijní invence. Stále úspěšněji tvoří také hudbu k inscenacím. Pro Past na myši ji okořenil hororovou atmosférou.
Z Ostravy do Brna, zatím aspoň částečně, přesídlil také dramaturg Marek Pivovar, jeden ze strůjců výrazné severomoravské autorskodramaturgicko-režisérské éry (Deák, Lipus, Pivovar, Tausigová), která mne často vedla k provokativním soudům, že ostravské ND je jediným živým národním kolosem. Jejich péčí přišla na svět jedinečná ironická zcizení (Strýček Váňa, Lucerna, Rychlé frézy), ale také záviděníhodné inscenace (Romance pro křídlovku, naposledy letos zjara Elling a Kjell).
Také brněnská Past na myši hýří vtipem. Notoricky známou detektivku, která se v Londýně hraje už půl století a od premiéry v roce 1952 dosáhla více než sedmnácti tisíc repríz, není možné hrát s vážnou tváří. V časech akčních trháků by působila jako zpomalený film. Přesto ovšem Mikuláškova zcizující verze část usedlejšího publika bude nejspíš popuzovat.
Žánrově postavil režisér Tři slepé myšky, jak se jmenovala původní verze, někam do hraničního území grotesky, komiksu a hororu. V Brně nebývale precizně vedl k detailizování charakterů postav hry herce. Výsledkem je vějíř pozoruhodných výkonů. První části vévodí Zuzana Slavíková v roli paní Boylové. Nejenom perfektním předkusem dokázala nádherně vybruslit z předepsané přísnosti slečny učitelky v soutěži Nejslabší, máte padáka, a na jevišti se originálně vydováděla v postavě typické anglické staré panny.
Dokonalou rozlišovací jednotou gest, mimiky a pohybu obdařili své figury také Jana Štvrtecká (naivňoučká Mollie), Václav Neužil (její nervní manžel Giles), Petr Rakušan (bláznivý Kryštof), Tereza Grygarová (záhadně mužatkovská slečna Casewellová), David Kaloč (lžidetektiv Trotter), Jiří Pištěk (erármajor Metcaf) a Jindřich Světnica (makarónský Paravicini).
Herci hráli s takovým nasazením, že Slavíková načala při jednom sedacím poskoku pohovku, která pak pod tíhou všech podezřelých nakonec definitivně praskla...
Past na myši je záležitost stylu
Datum: 12.10.2004; Autor: Simona Polcarová; Zdroj: Rovnost - jihomoravský den
Po staré dobré Agathě Christie sáhl dramaturg činohry Národního divadla v Brně Marek Pivovar, a na repertoáru souboru se tak v pátek 8. října jako první premiéra letošní sezony objevila Past na myši. Inscenace hry s detektivní zápletkou se ujal mladý režisér Jan Mikulášek, který vnesl do činohry nového ducha i neotřelý styl. Populární hra Agathy Christie se drží osvědčeného modelu à la Deset malých černoušků. Odehrává se v zasněžené krajině v penzionu manželů Ralstonových, kam přijíždějí první návštěvníci. Jak se ukáže, shodou okolností všechny přítomné spojuje zločin, k němuž došlo v nedalekém Londýně. Vzkaz od vraha s adresou penzionu jasně naznačuje, že mrtvých může přibývat. A protože každý z hrdinů je přinejmenším zvláštní, chvíli trvá, než se záhadu kolem jedné hrůzné události podaří úplně "rozuzlovat". Režisér Mikulášek se ve své vizi ani tak nesoustředil na samotné napětí, ale spíš na bizarnost místa a jeho hrdinů. Z podivných povah všech zúčastněných vytěžil maximum a ještě více zdůraznil jejich slabůstky, nešvary a snahu něco skrývat. Na jevišti proto ožívá plejáda crazy postav, které vás baví už samotnou existencí. Vše ještě podtrhuje stylová dekorace s padající kančí hlavou a půvabné retro oblečky z přelomu padesátých a šedesátých let hostujícího výtvarníka Marka Cpina. Ralstonovi jsou rádoby dekorativně uhlazení blonďáčci, bláznivý Kryštof má chůzi i účes stejně neposedný jako své myšlenky, tajemně černá je slečna Casewellová, vzhled pavlačové drbny s předkusem má věčně nespokojená a láteřivá paní Boylová. Pro každou z . gur Mikulášek objevil charakteristické rysy, trefně dokreslující postavu, a chování všech aktérů ještě vyšperkoval řadou situačních gagů (přízrak detektiva v okně, přemrštěně rozčepýřené Kryštofovy vlasy, tanec Casewellové završený činely, snaha stěsnat co nejvíce lidí na jednu pohovku). Past na myši se tak proměnila v bláznivou grotesku s řadou nečekaných odhalení. Jen škoda, že v druhé polovině se sázka na brilantní styl trošku vyčerpává a začíná unavovat a že v důsledku úpravy a škrtů některé paralely nakonec postrádají smysl (v případu nezakotvený Kryštof a Paravicini). Obrázek však zůstává malebný a dokonale plastický, a jak je vidět, herci se v něm představují se zjevnou chutí a s plným nasazením. Tradičně výborná je Zuzana Slavíková jako uštěpačná obluda Boylová, cukrkandlově naivně i nečekaně dryáčnicky vyznívá Mollie Ralstonová Jany Štvrtecké, obdivuhodně mimózně působí Petr Rakušan jako Kryštof, a stojí tak v kontrastu k Ralstonovi Václava Neužila, snažícího se naopak mít věci dokonale pod kontrolou, detektiva Trottera v podání Davida Kaloče nevyjímaje. Zkrátka, příjemná podívaná.
|
Registrace nového uživatele 
