OliasTak ještě jeden pokus :-)
V roce 1996 jsem si na "nátlak" svýho kamaráda, kytaristy, koupil znovu bubny a podle nálady jsme se scházeli u něj na půdě a hráli si pro radost, i dvě hodiny. A to je to, co mě strašně bavilo a uspokojovalo. Pak přivedl basistu. A ještě pořád to docela šlo. Pak přivedl druhýho kytaristu a už jsme byli čtyři a začal skládat vlastní věci a mluvit o tom, že bude kapela a koncerty a tak .......
No a já z toho vycouval, protože to už nebylo pro mě. Za prvý ta představa hraní před lidma, který to stejně nezajímá, tahání aparátu, návraty domů po půlnoci, o peníze mi dneska už vůbec nejde (jako v dobách před cca 20 lety, kdy jsem si naivně myslel, že mě hraní uživí). Za druhý jsem fakt hodně náročnej na spoluhráče, vždycky mi vadilo, když někdo hraje z prdele, byť sám jsem na tom nebyl nikdy bůhvíjak, ale vždycky jsem se snažil hrát soudně jen to, na co technicky stačím, takže mě třeba Koubek nikdy nedonutil hrát na koncertě sólo (i když uznávám, že kdybych cvičil alespoň z poloviny, jako třeba Kryšpín ......., no, ale moje lenost je zase jiná věc).
Takže asi tak nějak, i když né, že bych věřil tomu, že jsi teď z toho nějak chytřejší :-))) |
Registrace nového uživatele 
