Soused z chalupyZcela nejneuvěřitelnější člověk,kterého jsem kdy potkal,byl náš soused z chalupy.Umřel nedávno,bylo mu přes 85 let a jeho osudy by vydaly na několik běžných životů.
Jeho tatínek byl štábním kapitánem Československých legií v Rusku,kde pojal za ženu dceru carského vladivostockého gubernátora.Za války se jako mladý kluk účastnil odboje,na což měl potvrzující lejstro,které jsem na vlastní oči viděl.V té době byl i v kriminálu,kde mu při jednom výslechu esesák rozdrtil kotník,takže místo jedné nohy měl protézu.Po válce se stal nadšeným komunistou a zároveň technologem v Jawě.Tam ovšem v mladistvém zápalu pronesl projev proti zabavování zemědělských strojů zemědělcům,kteří se odmítli kolektivizovat.Následkem byl druhý kriminál,zčásti dokonce ve stejné cele,jako za gestapa.Rodina se ovšem znala,díky otcově účasti v legiích,s Ludvíkem Svobodou,který ho po čase z kriminálu dostal.
S dosti nemožným kádrovým posudkem musel do pohraničí,odkud jsem i já.Během let byl dvakrát vyhozen a třikrát znovu přijat do Strany,stal se šéftechnogem jedné fabriky i partajním zvířetem.
Každý si asi dokáže snadno představit,že takový člověk má co povídat náctiletému klukovi,který rád diskutuje a poslouchá.Strávil jsem u něj v rozmezí svých 13-17 let nekonečně mnoho času v různých diskuzích.(O bohu,o ženských,o Rusku,komunismu,politice,dělnících či čemkoliv jiném)Tyhle diskuse byly neskutečně obohacující a dodnes z nich vlastně čerpám velmi mnoho,snad i většinu ze svého pohledu na svět.Zčásti to bylo tím,že se nežinýroval,takže například z historky o tom,jak sháněl v osmdesátých letech mezi ženskými pracujícími v porcelánce příležitostné prostitutky pro okresní partajní sjezd,jsem už jako náctiletý pochopil o konci komunismu víc,než by byl schopen vysvětlit kdejaký historik.Rovněž jeho historky z Ruska,kde jako technik strávil dost času,byly ovšem ještě poučnější.
Mnohokrát jsem s ním tehdy v těch diskusích nesouhlasil,musím ale říci,že s výjimkou názoru na boha,jsem dříve nebo později vždycky musel uznat,že měl pravdu.
Jako náctiletý kluk jsem s ním hrával pingpong.Neuvěřitelné bylo,že i se svým postižením mne porazil,kdykoliv si vzpomenul.Dělal to ovšem tak,že mne nechal zápas skoro vyhrát,tak o tři čtyři míčky,a pak mne začal drtit.Stál za stolem,za kterým se nemohl vůbec hýbat a prostě jenom vracel míčky nazpět,zatímco já jsem lítal jak psí oháňka kolem stolu. |
Registrace nového uživatele 
