Luke_Bunda [243]: Ještě k tý ségře - jak jsem napsal dřív, strašně závisí na učiteli. Pokud je to klasický učitel z lidušky, posedlý Mozartem a touhou vychovat z každého žáka nového Rachmaninova, tak je to samozřejmě trága. Moje první láska chodila na lidušku stejně dlouho, jako já k soukromýmu učiteli a rozdíl byl mezi námi propastný. Zatímco já jsem 2-3x slyšel písničku v rádiu a byl jsem ji schopen zahrát (plus mínus cihla), ona nezahrála jinak než z not, a všechno se musela složitě učit. A ona se učila třeba jen 3-4 skladby za rok a dřela je celý rok, aby je před prázdninama zahrála na závěrečném koncertu. Taková výuka ale samozřejmě byla naprd - to je spíš výchova cvičených opiček. Žádný z žáků téhle školy ničeho v muzice nedosáhl a ani ho to nebaví. Já u toho soukromníka sice dostal horší teoretické základy, ale o to víc praxe. Ten učitel měl několik set skladeb všech žánrů, od klasiky přes lidovky, operetní a operní árie, instrumentálky, až po moderní muziku (byl to osmdesátiletý pán, takže hranicí ultramoderní hudby, za kterou už dál nešel, byly Holky z naší školky). No a každý týden jsem kromě nutných nudných cvičení dostal noty na 2-3 skladby a během týdne jsem se je naučil hrát. Díky tomu jsem poznal obvyklé postupy v různých žánrech, vytvořil si interní databázi stylů a byl jsem pak schopný zahrát opravdu cokoli a taky se mi snadno přidávalo k jamování, protože spousta muziky jsou jedno klišé za druhým a mnohdy se dá odhadnout, jaký akord asi bude následovat a nebo jakou stupnici mám použít k improvizaci, aby se to hodilo, ať už ten následující akord bude jakýkoliv. Tenhle přístup k výuce se mi líbil, i když dnes zpětně si myslím, že na mne měl být ten učitel přísnější ohledně těch cvičení. A taky si myslím, že by mi víc prospělo, kdyby šlo o klávesáka, nikoli klavíristu, protože ten styl hry se hodně liší...
Hudební učitel by měl být takový, že tě donutí hrát ta strašná cvičení, a zároveň by ti měl dopřát dostatek zábavy, tj. učit se nějaké zajímavé a použitelné skladby, se kterými se člověk brzy může začít chlubit známým a rodině. Ale troufám si tvrdit, že samouk, který začne na klávesách a ne na klavíru, bude hrát spíš skladby a nebude moc hrát etudy, a nemá hudební talent od pánaboha, ten se hudebně moc daleko nedostane. Ale všechno je to hlavně o té vůli. Kdo má vůli, tomu se to podaří. |
Registrace nového uživatele 
