Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Hosting     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Komu se nelení,
tomu se zelení.

Lopuch.cz

Povinné ručení
Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub SPANKING [ŽP: 4 týdny] (kategorie Sexualita) moderují Al, dawe.
Archiv

- povídání o tom, jak si oboustranně užít partnerský sexyspanking

- spankingové povídky


Základní pravidla :

Není povoleno v diskuzi se vyjadřovat hrubě a vulgárně, posměšně ironizovat protichůdné názory a osobně napadat jejich nositele. Užitečné odkazy : Netiketa na Wiki , Netiketa na LUPĚ

Sexyspanking v rámci tohoto klubu je míněn zásadně jako dobrovolná spankingová aktivita. Jakékoliv skutečné násilí či agresivní brutalita v nich je vyloučena, schvalující příspěvky budou ihned smazány. Stejně tak bude přistupováno i k doprovodným materiálům, čímž se myslí tématické obrázky a fotografie, případně odkazy na videa apod.

 

Spřátelené a zajímavé kluby

sousední klub e-spanking

výprask není jenom spanking

záloha klubu spanking z Lapiduchu 2010-2016


Pomůcka pro vkládání obrázků a přímých odkazů

<a href="webová adresa obrázku nebo přímého odkazu">stručny popis nebo název</a>
<a href=""><img src=""></a>


Pomůcka pro vkládání odkazů na příspěvky

<a href="http://www.lopuch.cz/klub.php?klub=spanking&to=3981">3981</a>

Pomůcka pro zmenšování obrázků

<a href=""><img src=""WIDTH=250 HEIGHT=200 /></a>

Pojďte jeden, pojďte všici
Podívat se na zadnici!
Rychtářova pyšná dcerka
Právě teď dostává perka
Ve vsi se šušká, že -- jémine
Rychtářův řemen ji nemine!

Pojďte mladí, pojďte staří
Kouknout se, jak se jí daří
Už moldánky natahuje
Že bude hodná slibuje
I když však ruce k nebi vzpíná
Rychtář už řemen odepíná!

Pojďte kluci, pojďte holky
Začíná dělat okolky
Nemá stání, ošívá se
Řemen už je v plné kráse
Rychtář už sedá si na židli
Brzo jí na zadek namydlí

Pojďte dámy, pojďte páni
To je dneska upejpání
Z návse oknem do sednice
Krásně vidět ta zadnice
Když dcerka spodničky stahuje
Zatímco ji rychtář hubuje

Pojďte rychle, pojďte honem!
Každý, kdo jde zrovna kolem
Tohleto se zřídka vídá
Holý zadek, to je bída
Když holka musí ho vyšpulit
Aby se řemen moh' přitulit

Řemen už začíná zadek lískat
Děvenka začíná skučet, vřískat
Jenže řemen soucit nezná
Ať děvečka nebo kněžna
Každá pod ním křičí, brečí
Zatímco bez velkých řečí
Zadnice jí rychle rudne
Prostopášné, ba i cudné
A celý ten zástup lidí
Kouká do okna a vidí
Jak pan rychtář, na mou věru
Vychovávat umí dceru
Rány prší, jedna, dva, tři
Seřeže ji, jak se patří
Dostal se do velké ráže
Zmydlí ji, jak zákon káže
Nás to však u srdce hřeje
Každý z nás jí nářez přeje
Je to zpupná celebrita
Zaslouží si býti bita
Je to rozmazlený fracek
Zaslouží víc než pár facek
Hlavně však je, musím říci
Na slunci i při měsíci
Děvče převeliké krásy
Její kůže, její vlasy
A ty její ženské vnady
Závidí jí každá tady
A tak všichni chceme vidět
Jak se bude kroutit, stydět
Když ukáže zadek holý
A řve, že to hrozně bolí
 
(Fulgur)
 

Povídky 

Fulgur : TrestMedvědObchůzkaTajná místnost v lázníchPlácalPřišlo to z oblohyVýpraskový obchodMirčina plácačkaPauline (pokračování Obchůzky)A co to byl ten "výprask"?Discipline QuestŘetěz výpraskůPochopeníTrifekta

Tomasek_46 : Hodný chlapecKnížka

TuaVěřte nevěřte

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 3839 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
fulgur Fulgur 6.6.2016 11:56  49469
Discipline QuestDiscipline Quest

Příběh slečny Quangové

"Takže, jak zní váš návrh?" zeptala se slečna Quangová.
Mladík, který seděl naproti ní, se plaše usmál. Jeho partnerka, černovlasá brýlatá dívka, zdvořila kývla.
Tu dívku znala -- byla nadšenou spanko, neboli milovnicí výprasků, jak zněl pravděpodobně politicky korektní termín, a dělala nějakou grafickou práci pro Výpraskový obchod.

"Rádi bychom vyvinuli videohru," vysvětlil mladík. "Je to projekt, o kterém přemýšlíme už léta. A protože výprasky jsou významným prvkem té hry, mysleli jsme si, no, jestli byste neměla zájem zasponzorovat ji."
"Ale?" Slečna Quangová pozvedla obočí. "Takže myslíte, že jen proto, že já provozuji úspěšný Výpraskový obchod a vaše hra obsahuje výprasky, ji budu sponzorovat?"
"No, já... Ano."
"To není to, co máš říct," řekla dívka. "Slečno Quangová, měla byste zájem poslechnout si detaily?"
"Hádám, že ano," usmála se slečna Quangová. I kdyby myšlenka samotná nebyla k ničemu, v jedné věci měli pravdu: hrozně ráda diskutovala o výprascích. Jediná věc, kterou měla raději než diskusi o výprascích bylo výprasky dostávat -- nebo dávat, i když to se stávalo jen vzácně.
"Je to tradiční koncept východního RPG," začal mladík. "Protagonista -- hrdina -- je na cestě, aby porazil zlo, zachránil svět, a tak dále. Věci, co hrdinové dělávají."
"A má jako doprovod další postavy -- dívky -- které se přidají k jeho družině a cestují s ním," dodala dívka.
"Chápu," přikývla slečna Quangová. "Jeden kluk a banda dívek, ano. Předpokládám, že tady přichází ke slovu ten výpraskový obsah?"
"Ano," přkývl mladík. "Víte, přemýšleli jsme o tom a uvědomili jsme si, že výpraskových situací je spousta. A lidé mají různý vkus. Někteří preferují erotické scény, někteří trestné..."
"Ano?"
"Takže bychom se mohli pokusit udělat hru, která apeluje na všechny tyhle chutě, ale ta by nebyla moc lákavá jako celek. Místo toho jsme si říkali, že bychom se mohli prostě jen soustředit na jeden kousek."
"Co je hlavním smyslem videohry?" zeptala se dívka.
"Hmm, nejsem si jistá," řekla slečna Quangová. "Já hry moc nehraju. Přimět lidi, aby si ji koupili?"
"Přesně, a abyste je přiměli hru koupit, musíte jim poskytnout nějakou zábavu," řekl chlapec. "Čím déle hrajete, tím déle vás hra baví, tím je lacinější, abych tak řekl -- protože platíte stejné peníze za víc zábavy. Ale RPG hry toho někdy zneužívají; autoři vás nutí 'grindovat' -- bojovat stále dokola se stejnými nepřáteli -- abyste zvýšili svou sílu a mohli porazit dalšího bosse."
"Promiňte," povzdechla si slečna Quangová, "ale vy to celé vykládáte špatně. Říkala jsem vám, že hry moc nehraju. Tak pro začátek, co je to RPG?"
Mladík a dívka se na sebe podívali. Tohle bude těžké prodat.
"No, 'RPG' je zkratka z 'role-playing game', nebo též 'hra na hrdiny'," řekl mladík. "Je to hra, kde procházíte příběhem s nějakou postavou nebo družinou -- v našem případě jde o družinu. Vaše postavy bojují proti netvorům a získávají zkušenosti, které jim umožnují zesílit a učit se nové útoky a techniky. Hlavním bodem je, že by hra měla stále poskytovat nový obsah, aby tam vždy bylo něco nového -- lokace, netvor, kouzlo -- o co se můžete snažit."
"A říkáte, že by to bylo 'východní' RPG?"
Chlapec přikývl. "Jsou dva hlavní typy RPG. Západní typ klade důraz na svobodu. Hráči mohou chodit, kam chtějí, a dělat si, co chtějí. Na druhou stranu, východní RPG je lineárnější; nutí hráče sledovat příběh. Výhodou tohoto přístupu je, že se zlepšuje celková kvalita, protože není třeba plánovat pro tak velké množství případů. To je dobře, zvlášť pokud máte... malý vývojářský tým."
"Předpokládám, že s vývojářským týmem právě mluvím?" usmála se slečna Quangová.
"Mohli bychom získat víc lidí," řekla rychle dívka. "Dva nebo tři..."
"Lidé hrají východní RPG, aby se ponořili do příběhu a prostředí," řekl chlapec. "A v případě TÉTO hry by také hráli proto, aby viděli výprasky."
"Existuje celý žánr her, které obsahují erotické scény," řekla dívka. "Tak například Knights of Xentar bylo slavné erotické RPG. Jenom bychom to rozšířili trochu jiným směrem."
"Zajímavé," přikývla slečna Quangová. "Takže, jak by to fungovalo?"
Mladík se usmál. "Doufal jsem, že se zeptáte."

Dívka vytáhla skicák a ukázala ho slečně Quangové. "Já nejsem programátorka," vysvětlila. "Přispěla bych svými obrázky. Tady jsou nějaké návrhy postav."
Ty návrhy byly dobré, to slečna Quangová musela přiznat. Prvním z nich byl mladý muž, svalnatý a pohledný, s tmavými vlasy a mečem po boku.
"Meče jsou velmi populární volbou zbraně," vysvětlila dívka. "Je na nich prostě něco, co se lidem líbí. Tenhle mladík býval rytířem, aby mohl chránit obyčejné lidi před netvory, ale zjistil, že vysoké úrovně rytířů jsou hnízdem korupce -- že rytíři jsou často vysíláni na pomoc tomu, kdo nabídne nejvíc peněz nebo, no... jiných incentiv, a tak s nimi přerušil pouta."
"Jiných incentiv?" zeptala se slečna Quangová.
"Holek, v podstatě," řekl chlapec. "Víte, i když tam jsou výprasky a celá ta věc je v podstatě jen výmluva, aby si hráč mohl užít své fetiše a touhy, stále chceme, aby to mělo silné feministické poselství. Výprasky bez souhlasu vyplácené osoby a... jiné věci dělají jen padouši, to je naše pravidlo."
"A tím mečem také vyplácí ty dívky?" zeptala se slečna Quangová s šibalským zábleskem v oku.
"No, to nás napadlo, ale myslím, že by to bylo trochu nebezpečné. Je to přece jen zbraň, a navíc dost ostrá."
"Nechcete, aby ho děti napodobovaly?"
"Vy si děláte legraci, slečno Quangová," řekla káravě dívka. "Tahle hra musí být tak jako tak až od osmnácti let."
"A čím tedy ty dívky vyplácí?"
"No, typický výprask má dvě části. Nejprve zahřívací kolo rukou, a potom opravdový výprask, při kterém používá nástroj. No, a RPG hry obvykle mívají systém upgradů, kde můžete během hry najít nebo koupit lepší zbraně, brnění, a tak dále, tak jsme si říkali -- proč to nepoužít i pro výpraskové nástroje?"
"Ano?"
"Například kartáče. Začnete s obyčejným kartáčem z obchodu, ale později můžete upgradovat na kartáče z tvrdšího dřeva, vykládané drahými kovy, možná dokonce magicky zakleté. Ale abychom vám vysvětlili, jak to přesně funguje, musíme vám říct, k čemu ty výprasky slouží."
"Poslouchám."
"Víte, bitevní systém je akční, kde ovládáte vaši postavu v reálném čase a bojujete s netvory. Ostatní postavy, dívky, ovládá počítač, a dělají si, co chtějí. Ale vy jim můžete předem nastavit rozkazy nebo je vydávat během bitvy. Jde o to, že jejich chování není URČENÉ vašimi rozkazy -- ty berou jen jako návrhy. A kdykoli se vašim rozkazům zprotiví, třeba když použijí ohnivou magii na ohnivé netvory, které to léčí, nebo vás nevyléčí, když to potřebujete, hromadí tím 'trestné body'. Je to nastavené tak, že 'dobré chování' trestné body nemaže -- jakmile je jednou dostanou, zůstanou jim po zbytek dne. Trestné body mohou dívky také získávat za své reakce v určitých příběhových scénách. A nyní: dívky s trestnými body jsou nevrlé, odvádí to jejich pozornost, takže čím více trestných bodů mají, tím hůř bojují -- a tím víc trestných bodů dostávají. A výprasková mechanika je hlavní metodou, jak se těchto trestných bodů zbavit."
Slečna Quangová přikývla. "To zní zajímavě. Takže po špatné bitvě je může přehnout přes koleno?"
"Ne. Chci říct, nemůžete je vyplácet uprostřed dungeonu, kde jsou všude kolem netvoři. To prostě není realistické."
Slečna Quangová se usmála tomu použití slova "realistické".
"Výprasky lze udílet pouze v 'bezpečných zónách', jako jsou města, nebo ve speciálních místnostech se save pointy. No, a my jsme nechtěli prostě jen používat naskriptované výpraskové scény. Takhle to dělá většina erotických her, ale ty mají vždycky jen několik scén, a obyčejně musíte hrát několikrát, abyste je viděli všechny. Místo toho bychom rádi použili dynamicky generované výprasky. Funguje to jako desková hra: uděláte tah, vidíte dívčin tah, uděláte další tah..."
"Takže, řekněme, že družina půjde do hostince. Co se stane potom?"
"No, než půjdete spát, můžete dívky navštívit. Můžete si s nimi promluvit, a rozhodnout se, zda jim dát výprask nebo ne. A teď je třeba vědět, že každá dívka má dva hlavní staty, které řídí její vztah k vám: Lásku, která měří, jak moc vás má ráda, a Respekt. Obojí je v rozsahu 0-100. Dívka s oběmna hodnotami nízkými bude dost delikventní, často vás nebude poslouchat a bude vám ráda dělat problémy. Nízká Láska a vysoký Respekt z dívky udělají něco jako vojenského podřízeného. Bude se snažit plnit vaše rozkazy, jak jen to půjde. Vysoká láska a nízký Respekt, to je, řekl bych, nejpopulárnější kombinace pro spanko hráče, protože taková dívka, se vás bude snažit co nejvíc potěšit, ale bude se o to obvykle snažit svým vlastním způsobem. Bude často získávat trestné body a bude se díky tomu cítit velmi provinile, takže její výprasky by měly být nejzábavnější. Konečně, vysoká Láska i Respekt dělají z dívky tu nejlepší partnerku, nejlepší v boji, ale samozřejmě si nevykoleduje tolik výprasků, kolik by si hráč možná přál."
"Zajímavé dilema," zauvažovala slečna Quangová. "Takže když chcete hodně vyplácet, vytvoříte si družinu z dívek, které vás milují, ale stále dělají věci, které by vás mohly ohrozit, ale když chcete mít dobrý tým, tak si tolik výprasků neužijete."
"V podstatě ano. Takže, je tu mnoho metod, jak tyto hodnoty upravit. Když budete dívkám pomáhat v boji, obecně tím zvyšujete obě hodnoty, zatímco když je necháte dostat se do nebezpečných situací a nepomůžete jim, sníží se. Také je můžete v boji povzbuzovat -- je to rychlejší než jim pomáhat a můžete se soustřeďovat na svého vlastního nepřítele, ale zvyšuje se tím pouze Láska, nikoli Respekt. I vaše chování během výprasku je důležité. Respekt je obecně ovlivňován konzistentností, tedy přizpůsobením síly trestu závažnosti provinění, tedy počtu trestných bodů. Pokud dívku vyplatíte, i když neudělala nic špatného, její Respekt se sníží, ale sníží se i tehdy, pokud udělá něco špatného a vy ji necháte úplně bez trestu. Co se Lásky týče, ta se upravuje podle toho, jak moc ji během trestu posloucháte. Pokud, řekněme, chcete použít určitý nástroj a ona začne být příliš vyděšená a prosí, abyste použili něco jiného, splnění takového přání obecně prospívá hodnotě Lásky."
"K výprasku samotnému... pokud se rozhodnete, že počet trestných bodů je příliš vysoký na to, aby se to dalo vyřešit pouhým vyhubováním, začne výprask. Kromě toho, pokud je hodnota Lásky dané dívky velmi vysoká, může o výprask požádat i tehdy, když jí jen vyhubujete -- je to zčásti proto, aby se na nějaké výprasky mohli těšit i hráči, kteří jdou cestou vysoké Lásky i Respektu. Začínáte jako nováček a znáte jen několik technik. Můžete dívku přehnout přes koleno, můžete ji vyplácet rukou, ale nemůžete dělat věci jako obměňovat sílu nebo tempo, a dokonce jí ani stáhnout kalhotky -- všechny tyto věci musíte nejprve získat, než je budete moci používat. Dívka má mezitím dvě hlavní hodnoty, Bolest a Stud. I ty jdou od nuly do sta a každá z nich má dva prahy: u bolesti je Pain Threshold neboli PT, kde výprask začne být účinný a Abuse Threshold neboli AT -- pokud bolest překročí tento práh, začne být výprask týráním, a pokud tam strávíte hodně času, její Láska a Respekt začnou velmi rychle klesat. Stud má Embarrassment Threshold neboli ET, což je úroveň studu, která začíná být efektivní jako trest, a Harrassment Threshold neboli HT -- pokud ho překročíte, dívka se začne cítit velice nepříjemně, což opět způsobí pokles její Lásky a Respektu. Měl bych poznamenat, že jak se úroveň dívek zvyšuje, jejich stat Odolnost zvyšuje jejich PT a AT, což znamená, že pokud je dívka drsná válečnice, musejí být vaše výprasky mnohem silnější, aby měly nějaký účinek -- na druhou stranu, odolnost roztomilé léčitelky nebude nikdy příliš vysoká, takže JEJÍ výprasky musejí být něžnější. Co se týče prahů Studu, ty stoupají s dívčinou hodnotou Lásky. Čím vás má dívka raději, tím menší stud cítí. Při nízkých hodnotách Lásky je i stažení kalhotek dost špatné na to, aby přesáhlo její HT, ale s vysokou hodnotou Lásky ji můžete svléknout do naha a nechat ji stát s rukama na hlavě, a bude to právě dost studu na to, aby to fungovalo."
"Takže když je vyplácíte, co je doopravdy vidět na obrazovce?
"Ještě si nejsme jistí. Ideálně bychom měli cell-shadované polygonální modely, pak bychom nemuseli animovat každou možnou alternativu. Další možností je mít jen několik generických obrázků a většinu atmosféry vystihnout dialogem, ale to by se možná hráčům tolik nelíbilo."
Dívka přikývla. "V každém případě, když dívky navštívíte, mají pyžamo nebo noční košili. Jeden důvod je, že by bylo například hloupé vyplácet je v brnění. A nikomu tak nepřijde divné, pokud budou mít trochu jiný účes -- nemůžou vypadat úplně stejně jako jejich modely nebo sprity v normální hře, protože modely pro výpraskové scény budou hráči vidět mnohem víc zblízka. Základní výprask vypadá takhle: zvolíte úroveň oblečení a polohu, nasekáte jí rukou, obvykle dokud o něco nepřekročíte její PT, vyberete si nástroj, a tím to dokončíte."
"A nové výpraskové techniky budete získávat v jednom kuse, takže budete moci zkoušet nové věci -- pozdější výprasky nebudou jen kopie těch prvních."
"Jak se budete učit nové techniky?" zeptala se slečna Quangová.
"Existuje několik způsobů. Jedním z nich je, že dívky samotné vám mohou dát novou techniku poté, co překonají určitý práh Lásky nebo Respektu. Můžete také najít události -- třeba jdete do hospody, pokusíte se vejít do oblasti pro zaměstnance, a uvidíte, jak kuchař vyplácí vařečkou servírku, a to vám dá nějakou představu o tom, jak používat vařečku. Konečně, některé techniky by se daly najít v dungeonech nebo by se mohly prodávat ve městech na svitcích."
To slečnu Quangovou zmátlo. "Proč by někdo zapečetil tajemství výpraskové techniky a schoval ho v dungeonu? Chci říct, já bych rozhodně měla obavy z jejího používání, pokud si někdo dal tolik práce, aby se jí zbavil."
"Dobrá, tohle možná ne."
"O kolika dívkách tu vůbec mluvíme?"
"No, říkali jsme si minimálně čtyři, aby se pokryly čtyři základní povolání v RPG: válečník, čaroděj, klerik a zloděj. Válečnice je odolná a silná, ale má tvrdé srdce a je obtížné zvedat jí Lásku, i když ji můžete snadno přimět, aby vás respektovala. Čarodějka by byla namyšlená a lehkovážná, typ tsundere, u které by se dala snadno zvyšovat Láska, ale ne Respekt -- takže by vám dávala najevo svou lásku tím, že si z vás bude střílet. Byla by trošku exhibicionistka, takže by měla velmi vysoké prahy studu; možná by se dokonce svlékla, i když jí to neřeknete, aby vzbudila stud ve VÁS. Klerička by byla klasicky sladká, zakřiknutá a plachá, její Láska i Respekt by se zvedaly snadno, ale její práh studu by byl velmi nízký. A trochu ubrečená, plakala by snadněji než ty ostatní. U zlodějky, díky procesu eliminace, by se jak Láska, tak Respekt, zvyšovaly obtížně. Je ostřílená a sarkastická a nikomu nedovolí, aby se k ní příliš přiblížil."
"Takže je pokrytá každá kombinace snadného a obtížného zvedání."
"Ano, a později lze přidat další postavy -- volitelné, tajné, atd. Možná také nějaké sidequestové postavy -- mohli by vás třeba přijmout jako instruktora na akademii, kde byste mohli vyplácet dívky, a..."
"Myslím, že to docela stačí," usmála se slečně Quangová. "Nemusíte to přehánět, víte? Čtyři dívky a pár scén, na které by se dalo koukat, to by mělo pro začátek stačit. Á, mohu se zeptat -- jak dlouho ty výpraskové scény trvají?"
"No, dokud je nezrušíte. Hodnota bolesti pomalu klesá, když jen čekáte a nevyplácíte, zatímco hodnota studu narůstá s délkou výprasku. Můžete dívku poslat do kouta, a pak ji přivést zpátky a vyplácet ji dál. V podstatě: hráč musí vědět, kdy výprask ukončit. Po dohrání hry můžete začít další s určitými možnostmi, které výprasky usnadňují."
"A když vyplácíte jednu dívku, jsou přítomné ty ostatní?"
"Obecně, ne. To by bylo příliš komplikované. Jsou tam nějaké naskriptované události, kde některé z nich zlobí současně a jsou vyplacené společně, ale jinak... ne."

Slečna Quangová přikývla. "No, myslím, že některým zákazníkům v našem obchodě by se taková hra líbila. Hádám, že bych to mohla zmínit u správní rady. Některým z NICH by se to rozhodně líbilo, a já náhodou vím, kterým."
"Takže nám pomůžete?"
"Nemůžu nic slíbit... ale pokusím se."
Vzala si skicák a prolistovala ho. Návrhy těch dívek vypadaly hrozně roztomile, to musela přiznat. Většina z nich se jí líbila. Vida, a byly tu i nějaké náčrtky výprasků.
Některé tyhle obrázky by se skvěle vyjímaly na našich plácačkách, pomyslela si.
Byly tam i nějaké návrhy pro jinou hru. Slečna Quangová se podívala do poznámek -- vypadalo to jako stejný systém výprasků aplikovaný na příběh o panu domácím, co hlídá dívky, jejichž rodiče odjeli ze země.
Další stránka... Tyhle postavy znala.
"Ale, není to Cindy? A vidím, že jste ji nakreslila nahou... přehnutou přes koleno..."
Dívka se začervenala a rychle si vzala skicák zpátky k sobě.
"Jen takový nápad..."
"Hm, nevím, jestli by správní rada překousla nahý výprask," usmála se slečna Quangová. "Chtějí tu sérii udržet přístupnou dětem."
"Možná by ji mohl vyplatit nahou v lázních?"
Slečna Quangová zamrkala. Na pár vteřin se cítila dezorientovaně. Co to bylo s těmi lázněmi? Byla si jistá, že o něčem takovém už někdy slyšela...
"Můžu se ještě jednou podívat na ten obrázek?"
Znovu si vzala skicák a podívala se na obrázek protagonisty vyplácejícího nahou Cindy. Byl dobře nakreslený, to musela přiznat. Byli na nějaké lavici, ano, možná v lázních. Ale na jeho očích něco bylo...
Chlapcovy oči se nedívaly dolů na Cindyin zadek. Dívaly se přímo na slečnu Quangovou.
Přistrčila jim skicák zpátky.
"Zavolám vás," řekla. "Šance... myslím, že šance nejsou špatné."

I když ten chlapec a dívka -- pravděpodobně párek, i když to slečna Quangová nevěděla jistě -- odešli, stále jí v hlavě zůstal ten obrázek. Proč se na ni ten kluk díval?
Hlavou jí bleskla podivná myšlenka.
Že by se zlobil, protože jsem mu nikdy nedala jméno?
fulgur Fulgur 6.6.2016 11:56  49468
Pondělní povídkaShodou okolností dnes vyšla řada právě na Tuu, která si přála povídku Discipline Quest. Je to jedna z těch "experimentálních" povídek, což znamená -- přijde-li vám divná nebo odlišná od mé obvyklé produkce, nemusíte se obtěžovat na to upozorňovat. Vím to, varoval jsem před tím, povídka je na vaše vlastní nebezpečí :)
al Al Happiness is a warm gun. 6.6.2016 05:41  49467
TuaDiky ti tady za tvoji zajimavou i dlouhou povidku,plnou dulezitych detailu i citovych popisu, rafinovanou,ale koncici spatnym koncem a dokonce i smrti, misto poradnym vypraskem a moznosti dalsi naslednych vyprasku i do budoucna.

Mas talent i trpelivost i cit pro vec na jedne strane,ale na strane druhe ti jeste rady veci stale i chybi na rozdil treba od Fulgura,ktery ma vetsi zasobarnu pradstav i fantazie, i kdyz zkusenosti v praxi asi mene,ale umi pouzit to co ma.

Tezko se da porovnavat neci povidka k neci druhe a jednoho autora k druhemu autorovi, ale abych zde byl ja schopen vysvetlit svuj nazor i ty pocity k tomu co jsi tu sepsala, tak to riskuji a srovnavam te s praci jinych,i kdyz bych to asi delat nemel,ale riziko je riziko a sem tam ho vyhledavam i ja;-)

Vcera mel muj bratranec na Morave jiz sve 70 narozeniny na kterych se i fotilo a on je nejmladsi ze 4 sourozencu,kde nejstrasi je jeho sestra a pak jsou dalsi dva bratri. No a na tech fotkach stale vypadaji vsichni stejne i dobre i kdyz jsem je ja osobne naposledy videl v realu uz v roce 2008 pri me posledni navsteve v Cesku.

A pisi ti tu o tom jen proto, za ta jejich nejstarsi sestra i ma sestrenice byvala profesorkou na stredni a pak i vysoke skole na vychodnim Slovensku a i kdyz uz ted je leta v duchodu a bydli poblize Bratislavy, tak zaroven posledni dva roky bojuje i s rakovinou a mela uz ohledne toho dve operace a stale bere chemoterapii, tak ta vypadala na te fotce o hodne hure nez jsem ji znal i cekal, tak ze ja tu tvoji povidku s tim koncem i umiranim beru i vidim i s tohoto pohledu a snad to pochopis a promines mi to, ze sem do toho ja taham i sve momentalni pocity z reality. Al
tua Tua 5.6.2016 21:11  49466
Věřte nevěřteSeriál Bakaláři vyprodukoval i velké množství odpadu. Vizte čtenářský dopis, který se k ničemu nehodil:

O jedněch jarních prázdninách se rodiče rozhodli odjet na dovolenou sami a svěřili mě a mé dva sourozence na starost tetě Janě. Teta Jana byla druhá žena mámina táty - mého dědečka - ale nikdy jsme jí neříkali babičko, pouze teto Jano. Na opravdovou babičku byla moc mladá. Od dědovi smrti bydlela sama v paneláku na opačném konci města, ale tehdy se na několik dní přestěhovala k nám a bydlela v ložnici rodičů.
To jaro bylo neobvykle teplé, slunce pálilo ostošest. Chodily jsme se koupat, já a moje dvě nejlepší kamarádky. Nevím jak ony, ale já měla od mámy koupání zakázané. Tvrdila, že i když je možná venku teplo, voda je stále ledová a mohla bych nastydnout, nebo i něco horšího. Nejspíš si myslela, že bych ze skoku do ledové vody mohla dostat infarkt, což mi přišlo naprosto absurdní. Nikdy jsem od nikoho jiného než od ní neslyšela, že by se nějaké dítě utopilo, protože dostalo infarkt. Na infarkt přece umírají leda tak důchodci.
Ale vlastně mi to vyhovovalo. Předpokládám, že kdyby mi máma koupání povolila, přestalo by mě bavit. Ta voda byla vážně ledová, ale představa, že dělám něco zakázaného mě vzrušovala, stejně tak veškeré nebezpečí, ať už reálné či naprosto smyšlené.
Chodily jsme pravidelně na jedno zastrčené místo, kterému se říkalo "plovárna", i když to nikdy žádná opravdová plovárna nebyla. Ve skutečnosti to byla obyčejná hospoda, s množstvím venkovních stolů a laviček poblíž vody. Líbilo se nám tam, protože tam téměř nikdy nikdo nechodil, dokonce ani v létě tam nebylo moc lidí. Do vody se lezlo z malého čtvercového mola a někde poblíž se obvykle válelo olámané prkno od windsurfingu se kterým jsme si dost vyhrály. Muž kterému hospoda patřila si nás nevšímal, nanejvýš nás občas okřiknul abychom nedělaly kravál, ale to se stávalo jen zřídka a my si s tím příliš hlavu nelámaly. Připadalo nám, že místo, včetně mola a prkna, patří vlastně JEN NÁM.
Když jsem se vracela domů, dávala jsem si záležet, aby mi vlasy dostatečně oschly a plavky jsem schovávala do igelitového pytle ve společné kolárně. Máma o plovárně věděla. Jednou jsem ji tam na procházce neprozřetelně sama zavedla a od té doby jsem vždycky tak trochu trnula, že se přijde přesvědčit, zdali její zákaz neporušuji, že mě načapá ve vodě a co bude pak... Jenomže máma měla zřejmě dost svých starostí v práci a s domácností, než aby navíc stopovala své neposlušné ratolesti. Možná mě ta představa vzrušovala ze stejného důvodu jako představa, že bych se mohla utopit, nebo skutečnost že porušuji mámina pravidla. Prostě mi trocha rizika a nebezpečí dělala moc dobře.
Ty věci o kterých vyprávím se obvykle děly začátkem léta a končily tím, že jsem nakonec povolení ke koupání dostala, aniž by kdokoliv tušil, že jsem se koupala i před ním, jenomže tentokrát bylo teprve jaro, přestože neobyčejně teplé.
Jak už jistě tušíte, nakonec to byla teta Jana, kdo mé paranoidní představy naplnil. Teta Jana byla povoláním učitelka, třebaže v době o které vám vyprávím už na základní škole neučila a měla dost volného času. Nejspíš měla za ta léta vypěstovaný čuch na dětské lži. Den předtím si všimla mých vlhkých vlasů. Řekla jsem, že jsou zpocené - tu odpověď jsem měla vymyšlenou dávno předem, ale doposud jsem ji nikdy nemusela použít. Připadalo mi, že tomu uvěřila, třebaže jsem nebyla ve lhaní žádný přeborník. Kdykoliv jsem potřebovala lhát, musela jsem samu sebe přesvědčit, že to, co mluvím, je pravda, což vyžaduje určitou přípravu, aby se člověk nepodřekl a hlavně aby byl přesvědčivý.
Každý večer si teta Jana telefonovala s našimi rodiči, informovala je o tom jak se chováme a vyptávala se na různé věci, které nestačily domluvit před odjezdem. Bývaly to celkem pozdní telefonáty, jelikož čekaly na "večerní slevu" po 22 hodině. Tou dobou mi o prázdninách obvykle začínala večerka a tak jsme jen řekli rodičům "dobrou noc" a museli si jít lehnout. Sem tam jsem z rozhovoru utlumeného zdí něco pochytila, ale obvykle jsem usnula dřív než telefonát skončil. Dodnes si myslím, že teta Jana musela mámě cosi naznačit i když nevím, kolik jí toho prozradila, zdali se na mě předem domluvily, či jestli jednala spontánně takříkajíc na vlastní pěst. Nevěřím, že mě vystopovala jako nějaký zkušený indián co si všímá zlámaných větviček a polehlé trávy, i když připouštím, že jako malá jsem mívala sklony považovat dospělé za všemocné a vševědoucí, za jediný homogenní organismus, který si vzájemně naprosto rozumí a ve všem se shodne.
Druhý den se teta objevila na plovárně. Poručila mi, abych okamžitě vylezla z vody a já poslechla. Jak jsem se šourala po žebříku vzhůru, popadla mě za ruku a dost nešetrně mě vytáhla k sobě na molo. Holky koukaly dost vyjeveně a pomalu se vydaly za mnou. Teta mě začala hubovat. Šermovala nade mnou ukazovákem a vyhrožovala, že večer všechno poví mamince. Potom mi poručila, abych se převlékla, že s ní půjdu domů a že mám domácí vězení. Posadila jsem se na trávník vedle svých věcí. To už přišly na řadu i obě mé kamarádky - plnohodnotný výslech - dovednost osvojená během desetiletí učitelské praxe. Myslím, že z nich vytáhla úplně všechno, včetně čísla bot, jmen babiček za svobodna a jejich nejoblíbenější barvy. Koutkem oka jsem zaznamenala majitele restaurace, který vyšel na zápraží aby se podíval co se to u všech všudy na jeho zahrádce děje. Bylo naprosto zjevné, že teď se převléknout nemůžu, ale teta Jana si to vyložila tak, že trucuji. Možná jsem ale doopravdy trucovala, protože jsem si narazila žebra o zábradlí schůdků, když mě tahala z vody. Připadalo mi, že je to její vina a že by se mi měla omluvit. Byla jsem zvyklá, že se mi dospělí za neúmyslné ublížení vždycky omluvili. Taky jsem začínala mít vztek, že mě znemožnila "před holkama" a že nám dělá ostudu na "naší" plovárně. Objala jsem si rukama kolena, rozhodnutá zůstat sedět na místě, dokud teta Jana neodejde, třebaže jsem věděla, že z toho bude ještě větší malér, který si nakonec určitě odskáču. Jenže teta beze mě odejít nemínila. Zničehonic přestala se všeobecným hudrováním a hubováním na naši nezodpovědnost a lehkomyslnost, vztyčila se přímo nade mnou a oznámila mi, že dostanu na zadek, jestli se nezačnu převlékat, než napočítá do tří. Tohle jsem znala od mámy, byla to osvědčená metoda účinná v 99 případech ze 100. Nasupeně jsem k ní vzhlédla a začala bručet něco o tom jestli ví, že jsem se praštila, když mě tahala z vody. Byla jsem přesvědčená, že tohle je můj tajný trumf, že mi zkrátka nemůže takhle vyhrožovat, když mě předtím neúmyslně praštila a ani si toho nevšimla. Byla jsem přesvědčená, že se mi musí nejprve omluvit, a teprve potom můžeme pokračovat v diskuzi, samozřejmě s ohledem na mé neprávem utržené příkoří. Dospělí jsou přece spravedliví!
Dál vím už jen tolik, jak mě táhne k lavičce, jak pištím když se posadí zády ke stolu, jak se snažím bránit, když si mě ohýbá přes kolena a jak strašně mě překvapí ta první rána přes mokré plavky. Holky mi později potvrdily, že to nebyl žádný symbolický výprask, ale pravých pětadvacet a říkaly, že ten pán se prý celou dobu díval a usmíval a že je to určitě nějaký slizký úchyl a že už bychom tam neměly chodit. V tom jsem s nimi celkem souhlasila, i když přítomnost úchyla mi nevadila tolik jako skutečnost, že mě viděl v tak nedůstojném postavení. Ať si je třeba úchyl, stejně mohl mít dost slušnosti a dívat se jinam! Taky říkaly, že moje teta určitě není normální, že je nemocná, když mi něco takového provede, navíc takhle veřejně, že se to prostě nedělá a že je to možná i protizákonné. Řekla jsem, že je to bývalá učitelka, ještě za "komunistů". Myslela jsem, že tím je to jasné, protože jsem často slýchala mluvit dospělé o "komunistech" a ti se při takových řečech vždycky tvářili, jakože "tím je to jasné" a "tím se to vysvětluje". Jenže holky byly zkrátka celé žhavé povídat si o tom co viděly a víc než ochotné vjet si vzájemně do vlasů pro takovou pitomost, jako jestli je pravda, že jsem po "tom" měla na zadku vidět i otisky prstů, když mě po "tom" teta Jana sama svlékla plavky a strojila do šatů. Bylo mi strašná hanba a dělalo se mi z toho mdlo. Navíc mi obě tvrdily, že na ně to doma neprasklo a že ony nedostaly, což já zase vím, že minimálně v tom prvním případě určitě lhaly. Možná že tušily, že se jich na to zeptám a tak se na mě dohodly.
Jenže to všechno se odehrálo až později, když mi konečně vypršelo domácí vězení - nakonec nebylo tak dlouhé, jak jsem se obávala. Ten večer se totiž stalo ještě něco dalšího. Začalo to tím, že teta Jana nečekala na "slevovou" hodinu, ale zavolala rodičům už o půl deváté, krátce potom co jsme dovečeřeli. Následoval krátký rozhovor s mojí mámou, u kterého jsem byla mimořádně celou dobu přítomná a ze kterého jsem ke své hrůze pochopila, že máma tetu Janu podrobně instruuje, jak a čím nás obvykle trestá, když zlobíme anebo něco provedeme. Hrůzné bylo především to, že za celou tu dobu teta mamince vůbec neřekla to podstatné a maminka si tudíž myslela, že jsem potrestaná ještě nebyla. A co bylo ještě horší a později úplně nepochopitelné i pro mě, že když jsem jí pak dostala ke sluchátku, neřekla jsem to ani já. Snad jsem se příliš styděla, jelikož mi do té doby nikdy nikdo jiný nenaplácal a už vůbec ne jinde, než v mém vlastním pokoji. Bylo to vždy takříkajíc "mezi námi", beze svědků a - upřímně řečeno, obvykle mi stačilo výpraskem jen pohrozit.
Jenže krátce potom, co teta Jana vyřídila i ostatní telefonáty (nepochybně volala Mirčiným a Radčiným rodičům) a potřetí s cinknutím zavěsila sluchátko... krátce potom se zničehonic objevila v mém pokoji s vařečkou, s máminou "nechvalně proslulou" vařečkou v ruce a řekla, že ji maminka pověřila, aby mě potrestala v jejím zastoupení. Chovala se úplně jinak než na plovárně, byla docela klidná a zdálo se, že si tu situaci skoro užívá. Moje zoufalé námitky odbila s tím, že "tamten výprask" jsem si klidně mohla ušetřit, kdybych bývala poslušnější a provedla hned napoprvé, co mi nakázala. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Ve vteřině naplněné prozřením jsem si uvědomila, proč teta Jana nikdy neměla vlastní děti, proč se dala na učitelskou dráhu a možná i to, proč se od nich maminka, krátce poté co se děda znovu oženil v tak brzkém věku odstěhovala. Mezitím se teta posadila na postel vedle mě a poklepala si vařečkou na nohu. Byla neuvěřitelně milá, něžná, téměř jakoby se se mnou chtěla pomazlit, nebýt toho, že mi zrovna posunkem zcela jistě naznačila, abych se jí sama a tentokrát bez odmlouvání položila přes kolena. Kapitulovala jsem s důrazným předsevzetím, že jí neudělám tu radost a nezačnu brečet a škemrat o slitování. Obvykle už jsem v takové chvíli před mámou přinejmenším natahovala. Chystala jsem se jí přelézt přes klín a usadit se tam, s nohama na peřině a hlavou na polštáři, ale ona si poposedla, donutila mě vstát a opět si mě položila tak, abych měla nohy mezi jejími stehny. Netušila jsem, proč to dělá, ale spolupracovala jsem až do chvíle než mi vyhrnula noční košili. To mě znejistilo, protože tohle máma nikdy nedělala. Instinktivně jsem po košili hmátla, ale moje zápěstí se ocitlo v železném stisku, který znemožňoval jakýkoliv další pohyb. Stáhla jsem půlky v očekávání první rány, která ovšem nepřicházela. Po chvíli jsem se konečně odvážila ohlédnout přes rameno. Teta byla bledá, ruku s vařečkou si tiskla k hrudníku a lapala po vzduchu. Zjevně se jí těžko dýchalo, večer byl ještě dusný. Pak se přivřené oči náhle otevřely a po tváři se jí rozhostil blažený úsměv plný zadostiučinění. Ucítila jsem na zádech její prsty a dřív než jsem pochopila k čemu se chystá, stáhla mi kalhotky jedním svižným pohybem pod zadek a s pomocí několika dalších trhnutí sklouzly až pod kolena, načež mi uzamkla nohy v pevném sevření.
A to je vše. Naštěstí se mi nějak podařilo vykroutit dřív, než definitivně ztuhla. Mámina "oblíbená vařečka" tolik štěstí neměla. Bylo to celé až příliš bizardní, než abych se nerozplakala, třebaže jsem tetu Janu nijak zvlášť nemilovala, spíš naopak. Zlé jazyky tvrdí, že jsem oplakávala ten ztracený výprask, který jsem prý moc a moc potřebovala a teta Jana že byl jediný člověk, který to vycítil a byl víc než ochotný mi ho dát. Skutečně VÍC než ochotný! Ke své vlastní smůle. Anebo štěstí? Když jsem tuhle historku o mnoho let později vyprávěla onomu muži, který doopravdy vlastnil "naši plovárnu", přiznal se - dědek uslintaná - že o krásnější smrti jakživ neslyšel.
dawe dawe -sub/switch 5.6.2016 07:02  49465
Hezky, a dnes bude ještě líp zřejmě. Za básničku není zač. Trochu jsem zmenšil font.
al Al Happiness is a warm gun. 5.6.2016 05:40  49464
daweDekuji ti tady za dalsi upravu naseho zahlavi a vylepeni sem te nove basnicky od Fulgura. Al
al Al Happiness is a warm gun. 5.6.2016 05:38  49463
Ke VsemOpet tu bylo vcera nejak prazdno? Zase venku hezky ci nejaky svatek tam u vas v Cesku? Al
al Al Happiness is a warm gun. 3.6.2016 19:55  49462
FulgurDekuji ti tu za tvoji dalsi basnicku do naseho zahlavi. Ten konec je kulhavy a se mi zda trosku nedoresen, ale jiste nam to zde obohati tu nasi zahradku kde roste vse i tresen;-)Al
fulgur Fulgur 3.6.2016 16:39  49461
Přejděme k létu, vyjeďme hladce
Za vodou, za sluncem, na ty atrakce
Prázdniny blíží se, na dveře klepou
Vyjeďme na čundr s dívenkou lepou

Kolik jen fotek si přivezem z cesty!
S řekami, jezery, vískami, městy
A stranou dáme si fotky těch krásek
Co si pak vlepíme do deníku lásek

Žel naše choutky jsou poněkud vedle
Když dívka zazlobí, přehnem ji hnedle
V lese či u cesty kalhotky stáhnem
V případech vážnějších po proutku sáhnem

Když dívka zazlobí, bude to štípat
To už je tenhleten spankerský případ
To naše řešení na všechny boly
Je pěkně seřezat zadeček holý

Zadek řádně vyšpulený
Zmalujem, až je červený
Nepomůže naříkání
Proti tomu potrestání

Hodně těchhle letních lásek
Nedožije zimy
Prý že na ně berem pásek
Jenomže - co s nimi?
dawe dawe -sub/switch 3.6.2016 15:45  49460
Tak se má exekutor ohnout nebo si slečnu na něco postavit, aby to neměla šikmé :-). No ty přesahy taky moc nemusím, neříkám trochu, když to ujede, stane se, ale tohle je lajdáctví.

Ta rovnoměrnost jak povídáš, to asi používá málokdo a tohle by mi tolik nevadilo. Je to i o razanci úderu a tloušťce rákosky, pořádná se těžko na kousku prohne.
cmrdos cmrdoš - Cmrdošova dočasná stránka 2.6.2016 19:28  49459
daweAdd 10.: Šikmé vedení ran je jistě důsledek velkého výškového rozdílu. Ale ani ten by nevadil, kdyby se exekutor postavil tak, aby konec nástroje (nejspíš rákosky) dopadal na vrchol vzdálenější půlky. Takhle si holka bude léčit modřiny na kyčli, kde nejenže je tenčí a zranitelnější kůže, ale i blízko pod povrchem kost. Někdo jiný (třeba Petula) namítne, že na tom nezáleží, když jde o trest (byť hraný). Mně ale ano.

To není z mé hlavy, ale tuhle zásadu vyslovil už před mnoha lety (snad ještě na Průvodci) Pavel Šťastný, který nás, začátečníky školil, jak správně používat rákosku. Druhá zásada je postavit se tak, aby rána dopadla nejprve na bližší půlku zadku a tu vzdálenější zasáhl konec rákosky díky jejímu pružnému ohnutí. Tím se docílí rovnoměrnosti stop aniž by bylo nutné přecházet ze strany na stranu (a Petule kazit prožitek).
dawe dawe -sub/switch 2.6.2016 18:13  49458
cmrdošDíky, už jsem ani v reakce na tu starou sérii nedoufal.

3. Kouzelnické série malované mě moc baví, je to zajímavá představa
8. No rozhodně čím větší ploch tím víc možností a snese možná víc ran
9. řekl bych, že ona je malá, ale on bude taky spíš větší postavy, takže asi obojí, ale víc bude ona mlaá než on velký si myslím :-)
10. Stopy se mi líbí, ale nelíbí se mi šikmé vedení ran. Takže půl napůl
11. jako není špatný, to by museli posoudit jiní to porovnání :-D

Díky za reakce, ono pak je i o čem diskutovat když se někdo chytí.
cmrdos cmrdoš - Cmrdošova dočasná stránka 2.6.2016 17:52  49457
dawe [49418] k předchozí sérii:
1. Na mne působí erotickým nábojem i příslibem zajímavých zážitků (třeba jí ty gatě i spadnou...)
2. Malované výprasky se mi moc líbí. Lze tak znázornit fantazie, které jsou ve skutečností nereálné. Takto nějak jsem si svého času představoval Bylinu s jejím bratrancem.
3. Ilustrace vhodná tak k pohádce Obušku z pytle ven.
4. Hezký zadeček.
5. Nelíbí se mi.
6. Moc hezký zadeček, kvalitně zpracovaný, zajímavé nástroje.
7. Tento typ zadečků se mi obecně nelíbí, ale zpracovaný je hezky.
8. Moc hezké. Chtěl bych mít taky takový zadek. Mám zvrhlou představu, že čím větší a masitější zadek je, tím přijemnější musí být dostat na něj výprask. Al to tu dokonce kdysi i fyzikálně zdůvodnil.
9. Je ta holka tak malá? Nebo on tak velký?
10. Zadek pro výprask jako stvořený, ale to provedení je žalostné. Exekutor to vyloženě odflákl (nebo odflákal).
11. Opět nádherný mužský zadek. Nedostižný sen.
dawe dawe -sub/switch 2.6.2016 17:35  49456
Altentokrát máš pěkné rýmy ;-)
al Al Happiness is a warm gun. 2.6.2016 16:24  49455
FulgurDnes rano jsem te zde nakukovat kolego tez videl. Ale nic jsi nam sem nenapsal do vyberu vkusu i jidel? Dnes uz je dne druheho cervna. A chybi nam tu do zahlavi nova basnicka aspon od tebe jedna? Pokud by jsi na ni nasel inspiraci? Tak ti zde jiste pochvalime vsichni tvoji hezkou i svedomitou praci;-) Al

[ 3839 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
Povinné ručení porovnání REKLAMA

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt