Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Hosting     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz

Povinné ručení
Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub SPANKING [ŽP: 4 týdny] (kategorie Sexualita) moderují Al, dawe.
Archiv

- povídání o tom, jak si oboustranně užít partnerský sexyspanking

- spankingové povídky


Základní pravidla :

Není povoleno v diskuzi se vyjadřovat hrubě a vulgárně, posměšně ironizovat protichůdné názory a osobně napadat jejich nositele. Užitečné odkazy : Netiketa na Wiki , Netiketa na LUPĚ

Sexyspanking v rámci tohoto klubu je míněn zásadně jako dobrovolná spankingová aktivita. Jakékoliv skutečné násilí či agresivní brutalita v nich je vyloučena, schvalující příspěvky budou ihned smazány. Stejně tak bude přistupováno i k doprovodným materiálům, čímž se myslí tématické obrázky a fotografie, případně odkazy na videa apod.

 

Spřátelené a zajímavé kluby

sousední klub e-spanking

výprask není jenom spanking

záloha klubu spanking z Lapiduchu 2010-2016


Pomůcka pro vkládání obrázků a přímých odkazů

<a href="webová adresa obrázku nebo přímého odkazu">stručny popis nebo název</a>
<a href=""><img src=""></a>


Pomůcka pro vkládání odkazů na příspěvky

<a href="http://www.lopuch.cz/klub.php?klub=spanking&to=3981">3981</a>

Pomůcka pro zmenšování obrázků

<a href=""><img src=""WIDTH=250 HEIGHT=200 /></a>

Pojďte jeden, pojďte všici
Podívat se na zadnici!
Rychtářova pyšná dcerka
Právě teď dostává perka
Ve vsi se šušká, že -- jémine
Rychtářův řemen ji nemine!

Pojďte mladí, pojďte staří
Kouknout se, jak se jí daří
Už moldánky natahuje
Že bude hodná slibuje
I když však ruce k nebi vzpíná
Rychtář už řemen odepíná!

Pojďte kluci, pojďte holky
Začíná dělat okolky
Nemá stání, ošívá se
Řemen už je v plné kráse
Rychtář už sedá si na židli
Brzo jí na zadek namydlí

Pojďte dámy, pojďte páni
To je dneska upejpání
Z návse oknem do sednice
Krásně vidět ta zadnice
Když dcerka spodničky stahuje
Zatímco ji rychtář hubuje

Pojďte rychle, pojďte honem!
Každý, kdo jde zrovna kolem
Tohleto se zřídka vídá
Holý zadek, to je bída
Když holka musí ho vyšpulit
Aby se řemen moh' přitulit

Řemen už začíná zadek lískat
Děvenka začíná skučet, vřískat
Jenže řemen soucit nezná
Ať děvečka nebo kněžna
Každá pod ním křičí, brečí
Zatímco bez velkých řečí
Zadnice jí rychle rudne
Prostopášné, ba i cudné
A celý ten zástup lidí
Kouká do okna a vidí
Jak pan rychtář, na mou věru
Vychovávat umí dceru
Rány prší, jedna, dva, tři
Seřeže ji, jak se patří
Dostal se do velké ráže
Zmydlí ji, jak zákon káže
Nás to však u srdce hřeje
Každý z nás jí nářez přeje
Je to zpupná celebrita
Zaslouží si býti bita
Je to rozmazlený fracek
Zaslouží víc než pár facek
Hlavně však je, musím říci
Na slunci i při měsíci
Děvče převeliké krásy
Její kůže, její vlasy
A ty její ženské vnady
Závidí jí každá tady
A tak všichni chceme vidět
Jak se bude kroutit, stydět
Když ukáže zadek holý
A řve, že to hrozně bolí
 
(Fulgur)
 

Povídky 

Fulgur : TrestMedvědObchůzkaTajná místnost v lázníchPlácalPřišlo to z oblohyVýpraskový obchodMirčina plácačkaPauline (pokračování Obchůzky)A co to byl ten "výprask"?Discipline QuestŘetěz výpraskůPochopeníTrifekta

Tomasek_46 : Hodný chlapecKnížka

TuaVěřte nevěřte

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 3839 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
fulgur Fulgur 4.5.2016 07:48  49104
daweJmenovala se jednoduše "Trest", proto si to možná nepamatuješ.

Trest

"Další!" zavolám.

Dívka neochotně vstoupí. Je mladá, nemůže jí být víc než sedmnáct, a docela pěkná, i když popotahuje, což ten pěkný dojem poněkud hyzdí.

"Tak copak tě sem přivádí?" zeptám se. Je to takový můj žertík. Je jen jedna věc, která sem může někoho přivést.
A opravdu - vidím jí ve tváři vinu, cítí se špatně.
A samozřejmě strach. Vina a strach, mí dva věční průvodci.

Pokynem ruky ji pozvu k sobě. Nechce se jí, ale jde. Nemá na výběr.

Třese se, když se dostane na dosah a já jí vyhrnu sukýnku. Nabírá do pláče, když její kalhotky - podivná móda, to sem zatáhli běloši - sjedou dolů a odhalí bělostný zadeček. Bez odporu se nechá položit na houni, kterou mám na kolenou.

Zeptám se jí na její prohřešky - nic mimořádného, běžné věci. Když jí je opakuju, na každý jen mlčky přikyvuje a už nemluví. V tuhle chvíli nemluví žádná. Zvuky začne vydávat až později, když se moje ruka pustí do zpracovávání zadaného tématu. Prostor se naplní ozvěnou pláče a pravidelného pleskání, kterým se trestají zlobivé holky.

Netrvá to dlouho. Brzy už dívenka odchází. S uspokojením konstatuji, že jsem se nemýlil - natáhla si kalhotky a rukama svírá pálící půlky. Je příliš stydlivá. Některé odcházejí s holým zadkem a nedělají si hlavu s tím, že venku můžou číhat kluci, kteří doufají, že něco zahlédnou. Myslím, že tam bývají. Já sám jsem je nikdy neviděl.

"Další!" zavolám.

Další dívka, která vstoupí, je pro mě překvapením. "Nigili!" řeknu. "Copak tady děláš? Vždyť to přece není tak dávno, co jsi tu byla naposledy."
"Však víš," odpoví. "Věci se stávají."
"Ale tobě se stávají nějak často, nemyslíš?"
"Vlastně jsem tě chtěla vidět," usměje se.
"Mě? Mě nechce nikdo vidět." Ale ve skrytu duše mě to trochu těší.
"Ale co jsi provedla konkrétního?" chci vědět.
"No... strčila jsem do řeky Menbeho."
Přikývnu. "Dělal ti návrhy?"
"Samozřejmě -- je to přece Menbe."
"Hodně dívek se ani neobtěžuje chodit sem kvůli němu."
"Můžu já za to, že mám smysl pro povinnost?"
Oba ale víme, že je v tom něco víc.
Nigili není oblečená po bělošsku, má jenom sukýnku z trávy. Pečlivě si ji sundá, aby se nepomačkala, a ochotně se mi položí přes koleno.
"Je tu ještě něco, o čem bych měl vědět?" zeptám se.
"No, možná o tom klacíku?"
"O jakém klacíku?"
"Moje sestřička někde sebrala červený klacík. Nebyl ze dřeva, myslím, že to musí být jedna z těch bělošských věcí. Pospíchala jsem a šlápla na něj. Zlomil se."
"A?"
"Brečela. Je mi to opravdu líto," povzdechne si. "Myslím, že za to opravdu potrestat potřebuju."
Přikývnu. "A to je už všechno?"
"Ano..."
Otřese se. "Je tady zima."
Ano, to je. Já jsem zvyklý, ale pro ty, kdo jsou zvyklí skotačit na sluníčku, je jeskyně opravdu nepříjemně chladná.
"Ohřeju tě," řeknu a začnu ji vyplácet.
Překvapeně vyjekne, ale brzy se její zvuky změní v pláč. Soustředím se na svou práci.
Když se potom obléká, náhle se zeptá: "Proč někdy nevyjdeš ven?"
Jen se pousměju. "Víš, že to nejde. A proč bych chodil? Copak tu nemám všechno, co je potřeba?"
"Ostatní říkaly, že nemůžeš... ale proč?"
"Jsi ještě mladá," pousměju se. "Příliš mladá na to, abych ti to mohl říct."
Natáhnu se a lehce ji plesknu. "Zvědavost se nevyplácí, víš?"
"Chtěla bych, abys někdy vyšel ven," řekne. "Ukázala bych ti vesnici. Určitě se dost změnila."
Neodpovím.
"Další!" zavolám, abych jí dal najevo, že naše schůzka skončila.

O nějaký čas později mě Nigili znovu navštíví. Uplynul týden? Měsíc? Rok? Netuším, ale dlouho to asi nebylo. Menbe ji pořád nechce nechat na pokoji. A ona mu nakonec podlehne -- vím to já, ví to Menbe, a ví to nakonec i ona, ale stále si ho dobírá. Menbe není tak špatný. Z vesnických klepů, které se donesou i ke mně, vím, že se brzy začnou rodit jeho děti. Snad mezi nimi budou nějací chlapci. Ve vesnici je jenom pět mladých chlapců - dívky je převyšují víc než pětinásobně. Matně si vzpomínám, že kdysi tomu tak nebylo. Nebo mě jenom šálí paměť? I proto dívky chodí za mnou, zatímco chlapců si každý považuje -- i když se někdy chovají opravdu nesnesitelně.
Nigili mi vypráví svoje zážitky s Menbem a já se usmívám. I ona se usmívá, navzdory tomu, že leží přehnutá a ví, že jí brzy zbarvím zadeček do ruda.
"Přišla běloška," zmíní se Nigili.
"Ale? Opravdu?"
"Mluvila se mnou. Zajímá se o tebe."
"O mě? Proč?"
"Žádná jiná vesnice prý není jako ta naše," hlásí pyšně.
"To asi není," přiznám.
"Ptala se, kdo je nejstarší, tak jsme jí řekli, že ty."
"To je pravda," přiznám. "Ale ona může sotva přijít sem."
"To jsem jí taky řekla," usměje se. "Ale poslouchej -- nezamluvili jsme něco?"
"Pravda," usměju se a zvednu ruku. Mé přemýšlení o tajemné bělošce přehluší její křik.

"Další!" zavolám.

Je později. O kolik? Kdo ví. Já čas nepočítám. Překvapeně sleduju vysokou ženu, která vchází dovnitř. To musí být běloška - i když není o tolik světlejší než my, přijde mi. Ale poznám ji podle toho, že celé její tělo je zahalené. Některé dívky mi vykládaly, že musí být strašlivě ošklivá, když si halí tělo. Že je jistě celá pokrytá boláky a strupy. Nevyvracel jsem jim to. Jsou mladé a nikdy se nesetkaly s ničím opravdu odlišným. Až na mě.
Mnoho si jich myslí, že je běloška hloupá, protože se ptá na věci, které musí být každému jasné. Já vím, že my bychom si v jejich světě nevedli o nic lépe. Je snadnější pokládat ostatní za podřadné než za odlišné. To platí o všech lidech.
"Dobrý den," řekne běloška.
Přikývnu. Má zvláštní výslovnost.
"Copak tě sem přivádí?" zeptám se.
"Chtěla jsem s tebou mluvit."
"O čem?"
"Tohle je velmi zvláštní vesnice. Lidé si to neuvědomují, ale myslím, že ty ano."
Přikývnu. "Ano, je zvláštní."
"Je tu příliš málo mužů a mnoho žen. A tahle jeskyně... dívky z vesnice si k tobě chodí pro..."
Zaváhá. Zdálo se mi to, nebo její tvář ještě o kousek ztmavla? Ve věčném příšeří jeskyně vidím docela dobře, ale i já mám své hranice.
"Pro výprask," přikývnu. "Pověz mi, dělá se to i tam u vás? V té tajemné Evropě?"
"Také," pousměje se trochu. "Ale ne v takovém měřítku. Rodiče trestají děti, většinou."
"Tady to rodiče nechávají na mně."
"Ty nikdy neopouštíš jeskyni?"
"Nemůžu."
"Proč ne?"
Zavřu oči. "Co jsi udělala?" zeptám se.
"Co, prosím?"
"Jsi tady. Víš, proč sem dívky chodí. Každá má nějaký prohřešek. Jaký je tvůj?"
"Je tak zvláštní myslet si, že jsem s tebou prostě chtěla mluvit?" Zní uraženě.
"Ne," zavrtím hlavou. "Ty chceš odpovědi, a už jsi přišla na to, že nikdo jiný ti je nedá. Ale to nic nemění na tom, že do téhle jeskyně se chodí jenom za jedním účelem."
"Jak dlouho už tu jsi?"
"Záleží na tom?"
"Mně ano. Lidé z vesnice si nepamatují dobu, kdy jsi tu nebyl. A někteří z nich jsou staří. Šedesát, sedmdesát let. Ty přitom nevypadáš nijak zvlášť staře."
"Já... nejsem jako oni," přiznám.
"Co jsi tedy zač?"
"Jaký je tvůj prohřešek?" zeptám se znovu. "Jestli chceš znát má tajemství, pověz mi svá."
Zamyslí se. "Opravdu mě nic nenapadá."
Přikývnu. "Můžu se dotknout tvé ruky?"
Zaváhá. "No... dobře." Natáhne ruku a já ji vezmu do své.
Zavřu oči. "Trápí tě, že jsi daleko od domova. Žiješ s mužem -- nechala jsi u něj své dítě, abys mohla jet sem, ale trápí tě myšlenka, že je to od tebe sobecké. V tom leží tvůj pocit viny."
Ucukne. "Jak... jak tohle víš?"
"Je důvod, proč mi dívky raději všechno řeknou," pousměju se.
"Sedíš tady v té jeskyni už desítky let... vyplácíš mladé dívky... není teď řada na tobě, abys mi řekl, kdo jsi?"
"Nejsem si úplně jistý," řeknu vážně, "ale myslím, že jsem bůh."
"Bůh?"
"Kdysi byla doba, kdy jsem byl mladý. Je to už velmi, velmi dávno. Býval jsem šamanem naší vesnice a rozmlouval jsem s bohy. Už tehdy jsem rád vyplácel mladé dívky. Jako šaman jsem k tomu měl spoustu příležitostí, věděl jsem o jejich prohřešcích a trestal jsem je za ně. Ale zatímco já jsem nesl odpovědnost za vesnici a žil s důsledky svých rozhodnutí, bohové ne. Dělali si, co chtěli, a spílat jim nemělo smysl. Měl jsem ženu, tehdy, víš? Onemocněla a zemřela. Všechny moje znalosti byly k ničemu. Prosil jsem bohy o pomoc, ale nepomohli mi. Slyšel jsem, jak se smějí. Chtěl jsem být jako oni -- abych se nemusel o nic starat. A oni mi to přání splnili. Jak ti se pak smáli!"
Sáhnu po houni na svých kolenou a odhrnu ji. V očích bělošky zahlédnu záblesk hrůzy. Má stehna začínají jako hnědá, lidská, ale jejich spodní část je kámen, srostlá s kamenným stolcem, na kterém sedím. Na kterém sedím už celá staletí a vyplácím dívkám tu část těla, kterou sám nemám.
"Nejím a nepiju," pokračuju tiše, "a přesto nestárnu a žiju dál. Nikomu se nezodpovídám, jen stále dělám to, co jsem jako člověk tak miloval. A protože tak rád vyplácím dívky, je jich vesnice plná... nezbedných dívek, které nikdy tak úplně nevyrostou, a jen tolika mladých mužů, aby se dala zajistit další generace. Tohle dokážou člověku provést bohové. Legrační, nemyslíš?"
Přehodím houni zpátky. "Tohle neukazuju každému," zdůrazním. "Většina děvčat o mně příliš nepřemýšlí... Občas za mnou zajdou, a pak se to snaží vytěsnit z hlavy. Někdy přemýšlím o tom, co vlastně bohové chtěli udělat -- je tohle má odměna nebo můj trest?"
Běloška je jako omámená. Její zadek je uvězněný v těsné látce, ale když ji vepředu rozepnu a začnu stahovat, nebrání se. Nikdy předtím jsem takové oblečení neviděl, ale vím, co s ním dělat. Jedna ze zvláštních schopností mé pozice.
"Takže teď potrestáš mě?" zeptá se, když ji položím na houni. "Copak je tak špatné chtít něco dokázat, něco objevit?"
"Není," zavrtím hlavou. "Ale ty si to myslíš. Je to z tebe vidět. Opustila jsi své dítě, a i když věříš, že to, co získáš, za to odloučení stojí, ale nedokážeš o tom sama sebe přesvědčit."
"Máš pravdu," řekne váhavě. Trhne sebou, když mé prsty sjedou ke kalhotkám, ale poslušně si je nechá stáhnout. Přikývnu, sám pro sebe, když nevidím žádné boláky a strupy. Ne že bych tomu věřil, ale je dobré mít jistotu.
Pak už to začne pleskat. Je silná, odolnější než vesnické dívky, ale ani ona nevydrží příliš dlouho.
Držím ji na svých kolenou, která už nikdy nevstanou, a čekám, až se vypláče. Vidím do její duše - potřebovala záminku. Je tam tolik obrazů, tolik věcí, kterým nerozumím, ale vím, že ne všechno v jejím životě bylo šťastné. Stydí se plakat, její lidé si myslí, že to je výraz slabosti. Ale to je omyl. Držím ji na kolenou a nechávám ji vyplakat léta slz, která se v ní nahromadily.
"Jak se cítíš?" zeptám se jí nakonec, když jí dojdou slzy.
Neodpoví, ale já to vím. Cítí úlevu. Její pocit viny je pryč, odtekl i se slzami. Vstane a obejme mě -- to ji samotnou překvapí.
"Setkání se mnou se bude jistě ve tvém cestopise moc dobře vyjímat," řeknu.
"Já... nemyslím, že tam uvedu tuhle vesnici. Ani tebe. Nikdo by mi to nevěřil."
"Nikam nejdu," namítnu. "Mohla bys je přesvědčit -- kdybys opravdu chtěla."
Přikývne. "Ano, mohla bych... ale možná napřed zkusím zjistit víc. Někdy bych se sem ráda vrátila."
"Budeš vítána," přikývnu.
Natáhne si kalhotky, ale těsná látka, která jí obepínala nohy, je už příliš. Přehodí si ji přes ruku a odchází. Aspoň pomůže vyvrátit mýtus, o kterém jsem jí raději ani neříkal.
Ona odchází z jeskyně a já, bůh výprasků, kterému nebylo dovoleno dokonce ani to, aby směl být nespokojený se svým údělem, se usměju.

"Další!" zavolám.
dawe dawe -sub/switch 3.5.2016 23:42  49103
Ham_HandedJsi všímavý, jinak není zač ;-). My asi zůstaneme tady, je to hodně podobné a už se to tu rozjelo tak nějak.

Toho Aryona jsem četl, ale ještě jsem to tu nepsal, díky za info, možnost si uložit staré povídky se jistě hodí, já chtěl jen jednu a tu jsem si vydyndal na Fulgurovi osobně :-). Hrozně rád na ní vzpomínám, jen nemám název. Fulgure, nedáme ji taky sem i s názvem?
ham_handed Ham_Handed Žádný řádný spanker, pouhý teoretik - obskurní sběratel výprasků z médií+umění 3.5.2016 23:27  49102
Dík za odkaz na Okoun
Teď jsem si všim, že jste umístili do záhlaví i odkaz na Okoun, kde se pokoušíme s Therásií o pokračování klubu. - V záhlaví je "AKCE NEPRAKTA", hovory o literatuře, atd...

Díky za to, uvidíme, jak se nám tam v daleké cizině bude dařit; samozřejmě každý je vítán!

***
Teď s tím rozjetím mám tolik práce a tady je taková záplava nových, že nestačím ani číst, zvlád jsem zatím jen Fulgurovy povídky, které se mi líbí obě a podle anotací by mne osobně možná zajímaly tyto:

Hand for Hire
Discipline Quest
Mandy's Paddle
Observations about the Suati Tribe and Language
Right Tool for the Job
Spanking Store

PS: nevím, jestli to tu někde padlo, ale odkazy na povídky Aryonova deníku alespoň ke čtení už zase fungují! :)
al Al Happiness is a warm gun. 3.5.2016 23:07  49101
FulgurJa to jiste chapu ,ze ty jen prekladas uvahy tech postav a delas to velmi rafinovane,ale spravne i dobre. Jen jsem tu tez chtel poznamenat i to,co si pod tim pojmem Buh asi predstavuji ja. Al
dawe dawe -sub/switch 3.5.2016 23:02  49100
Fulgur ObchůzkaJeště jsem nečetl, ale pochybuji, že by porušovala pravidla. Ty jsem navíc dost zkrátil. Prostě platí, že hlavní rozhodovací slovo má Al, pak dlouho nic a pak já :-D. Pokud se nám něco nebude zdát, poletí to, ale to se už dlouhou dobu nestávalo.
dawe dawe -sub/switch 3.5.2016 23:01  49099
Tua 49096Danielův svět jsem viděl. Trochu naivní a amatérské, ale to důležité tam je. Pocity, stav duše, představy a nevyplnitelné touhy. S obsahem a náhledem ale plně souhlasím i když bych se takovému člověku asi bál svěřit děti, že to nevydrží. Jinak mu ale fandím, s takovýmhle přístupem se dá pak žít. Fandím mu.

Proti tomu, je náš spanking je malá odchylka od normálu, kterou si navíc můžeme velmi snadno vyplnit a většinou plně uspokojit své touhy a přání.
fulgur Fulgur 3.5.2016 22:59  49098
LussJinak jsem rád, že se Obchůzka líbí; trochu jsem váhal, zda ji sem dát, jestli už to neporušuje nějaká pravidla.
fulgur Fulgur 3.5.2016 22:54  49097
Luss: Pokud vím, takovéhle plácačky opravdu existují, jsou ve spankingových kruzích známé, i když spíš jako symbol než že by je tolik lidí doopravdy mělo :)

Al: Možná ti to ušlo, ale veškeré představy Boha v té povídce byly představy jednotlivých postav. A tyto představy jsou zastoupením těch, které opravdu existují. Já sám zde z pozice autora nerozhoduji, pouze předkládám úvahy.
tua Tua 3.5.2016 22:42  49096
Petula (49090)
Mě se ta stránka taky moc líbila, je na ní podobných článků víc, bohužel některé odkazy už nefungují (myslím že jí přestali aktualizovat v roce 2003). Poděkovat můžeme společně výpadku Lapiduchu - když jsem nemohla tam, začala jsem brouzdat a číst jinde. Takže všechno zle k něčemu dobré.

Luss (49091)
Viděla jsi dokument Danielův svět? Doporučuji.
dawe dawe -sub/switch 3.5.2016 22:38  49095
Tomášek_46 49089Moc hezká historie, ono to tenkrát opravdu nebylo tak snadné. Něco najít, zjistit něco o sobě a o tom, že v tom člověk třeba není sám.
petula Petula 3.5.2016 22:32  49094
Tomasek_46Máš pravdu. :-)
Díky za postavení na zem. Moje babí (se kterou jsem ve svém dospívajícím věku strávila krásné 4 roky v jedné domácnosti) mi často říkávala: "No jo, vy mladí si myslíte, že nás setřásli z kokosu." A měla pravdu. Až dnes mi postupně dochází proč vlastně nedostudovala a jak to bylo když s dědou bydleli na manželské koleji s malým miminkem.
luss Luss 3.5.2016 22:31  49093
Tomas_46Možná máš pravdu. Třeba, kdyby se mi něco takového stalo, zjistila bych, že se nic neděje, že mě nikdo neodsuzuje, že to vlastně nikoho nezajímá. Už jsem si to i párkrát představovala, že to o mě náhodou někdo zjistí a co by kdyby... Kdyby to byla takhle náhoda jako v Tvém případě, dovedu si to představit. Ale sama od sebe se nikomu svěřovat nechci. Nevím, je těžké si v tomhle uspořádat myšlenky.
kacir Kacir Temná strana duše? - BDSM, fetish - DARKpress.cz 3.5.2016 22:26  49092
Jestli jsou SM, nebo jiný deviace nějak dědičný, není peo mě tak podstatný, jako to, že je to nějak vrozený a nedá se to moc změnit, musí se s tím nějak žít a v rámci nějakých rozumných hranic si to užívat...
luss Luss 3.5.2016 22:24  49091
PetulaPsala jsem zase nějaký dlouhý vzkaz a celé mi to zmizelo. Achjo. Takže znova :) Co jsem to vlastně psala?

Tu kamarádku Ti lehce závidím :-) Ale je fakt, že já nejsem ani kabelkový typ a ani vibrátory s kamarádkami neprobíráme, tak třeba k tomu ještě dospějeme :) Nebo jsem ještě nenašla "tu pravou" :-D Já mám u obou svých dobrých kamarádek takový pocit, že jsou tak normální až hrůza. :)

Ta přednáška musela být dost zajímavá. Já jsem si zrovna nedávno uvědomila podobnou věc. Fakt jsem si nemohla pomoci a potřebovala jsem na holou. A přítel si ze mě dělal legraci, že jsem jeho úchyláček. Jsem velmi šťastná, že se moje úchylka dá vcelku snadno uspokojit, a legálně. Pedofilové jsou, když to řeknu extrémně mile, nekamenujte mě, vlastně chudáci. Zoufalci s nějakou potřebou, kterou ale uspokojit nemůžou. A obrázky a fantazie dávají smysl, co děláme my, když máme chuť? Čteme povídky, koukáme na obrázky a na videa... Kéž by se dokázali spokojit s obrázky. Jenže já sama vím, že mě prostě obrázky nestačí, já ten pásek potřebuju opravdu pocítit. Představa, že by se to nemohlo splnit je vcelku děsivá, nemyslíte?
petula Petula 3.5.2016 22:22  49090
TuaTaké děkuji za odkaz. Zhltla jsem to s nadšením a přečtu si pak ještě jednou.

[ 3839 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
Povinné ručení porovnání REKLAMA

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt