BOD
Letošní umění (č. 1):
STANISLAV LIBENSKÝ (1921–2002): OTISK VELKÉHO ANDĚLA I, II, 1998-99; soukromá sbírka
Stanislav Libenský (27. 3. 1921 – 24. 2. 2002) byl český sklářský výtvarník, sochař a pedagog. Jeho pedagogická práce a sklářské umění vytvářené téměř půl století v nedílné spolupráci s jeho spolupracovnicí a partnerkou Jaroslavou Brychtovou proměnily osobnost Stanislava Libenského v autoritu, které si dodnes váží celý odborný svět. Jako student prošel sklářskými školami v Novém Boru a v Železném Brodě a od roku 1939 pokračoval ve studiu v ateliéru užité malby na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V Novém Boru učil obory vitráží a malby na skle, v železnobrodské škole působil jako ředitel a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vedl v letech 1963–1987 ateliér skla. Jako respektovaný pedagog a výtvarník získal řadu různých cen, např. Herderovu cenu ve Vídni (1975), titul Rytíře řádu umění a písemnictví v Paříži (1989) nebo Bavorskou státní cenu v Mnichově (1967 a 1995). Největší věhlas mu však přinesla především společná tvorba s manželkou Jaroslavou Brychtovou. Monumentální realizace přispěly k velkorysému pojetí jejich autorské tvorby, která byla zastoupena na bezpočtu výstav po celém světě. Velice brzy začala rovněž spolupráce Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové s architekty. Z mnoha příkladů lze uvést realizace: sedmimetrová okna v středověké kapli v chrámu sv. Víta v Praze (1964–1968), „roj meteorů“ z taveného křišťálu na betonovém nosném válci avantgardní stavby televizního vysílače Ještěd v Liberci (1973–1975). Samostatně se Stanislav Libenský zapsal do historie architektury svým unikátním výtvarným řešením pláště budovy Nové scény Národního divadla v Praze. |
Registrace nového uživatele 
