Nelze jinak než... - diskusní klub na Lopuchu

Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív Lopuchu

Lopuch.cz

Což takhle
dát si Lopuch?

Lopuch.cz

Klub Nelze jinak než... [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje pingu.

Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46

...si to zapsat

Můj nejoblíbenější spisovatel William Saroyan se v jedné knize zamýšlí:

"Hodně se cituje, hodně se traduje. Vypráví se mnoho nejrůznějších příběhů,
sepisují se dějiny, podávají se zprávy, uvádějí vysvětlení,
ale řekl vůbec někdy někdo něco?"

Pokud vás něco při četbě natolik upoutává, že si to zapisujete jako já, budu ráda, když se o to podělíte.
Vypisování při četbě je mojí dlouholetou posedlostí a zajímá mě, jestli tímto syndromem trpí ještě někdo jiný.

Hranice jsou neomezené - nemusí se jednat jen o zápisky z literárních děl, mohou to být jakékoli oblíbené výroky.
Když budete mít chuť nebo nutnost svůj výběr nějak okomentovat a zdůvodnit, budu jen ráda.

Dávejte sem vše, co vás někdy rozesmálo, dojalo, ohromilo, okouzlilo, rozplakalo, rozčílilo...
nebo vás to prostě jen zaujalo.
Teď mě napadlo, že to ani nemusí být výroky slovní, ale i obrazové nebo zvukové.
Můžete tu odkázat na oblíbené výtvarné počiny nebo hudební lásky, které vám někdy "něco" sdělily...

Nastavení klubu

Nastavení práv

Anketa

Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 237 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


	hatifnat on a spaceship somewhere - sailing across an empty sea 10.11.2010 12:50	2804
	Jarmila Loukotková - Navzdory básník zpíváHolá lešení po divadelních hrách trčela na náměstí jako obrovští kostlivci. Čerstvé trámy rýsovaly světlé črty na pozadí tmy. Herci spali v nejbližší hospodě s pocitem uspokojení, že na chvíli poskytli trochu radosti. Diváci spali s vědomím, že s probuzením nastoupí rozčarování.


	baaari ...mraky, co podplouvají mraky... 3.11.2010 20:21	2803
	Sanaya Roman"Pamatujte si,že vše,co vám lidé říkají,je odrazem toho,kdo jsou a jak vidí svět.Možná Vás kritizují proto,že jsou kritičtí sami k sobě.Dívejte se na vše,co dělají nebo řeknou,jako na výraz jejich přesvědčení a učte se zůstat v klidu" S.R. - Žít s radostí


	Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 18.10.2010 11:24	2802
	Ally McBealová"Hezký holky to maj těžký. Na rande nás pozvou jen hezouni, protože jedině oni si myslej, že maj šanci. A hezouni sou pitomci. Je to k nám nespravedlivý." "To jistě" "Nezbejvá než se smířit s realitou. Přes veškerý radosti, co svět zdánlivě nabízí, pravý štěstí najdeš v jediný činnosti." "V jaký...?" "V nákupech." :-)


	margot 7.10.2010 22:32	2801
	Maupassant - MiláčekNastalo ticho, bolestné, hluboké ticho. Žhavý západ slunce už pomalu nabíral klidnější tóny a hory se černě rýsovaly na rudém, už temnějícím nebi. Soumrak hrající všemi barvami, ten počátek noční tmy, která v sobě ještě uchovávala záblesky umírajících červánků, zaplavil místnost. Zdálo se, že stínuje nábytek, stěny, potahy i kouty tóny tmavého inkoustu smíchaného s purpurem. Zrcadlo nad krbem odrážející obzor vypadalo jako krvavá kaluž. A Forestier začal mluvit přerývaným, zadýchaným hlasem, bylo mučivé ho poslouchat: „Kolik takových západů slunce ještě uvidím…? Osm…deset…patnáct nebo dvacet…možná třicet…víc ne. Vy máte čas, vy ano…se mnou je konec…A bude to tady i po mně…jako kdybych tu byl…“ Ztichl na několik minut a pak pokračoval: „Všechno, na co se koukám, mi připomíná, že už to za několik dní neuvidím…To je strašné…Už nic neuvidím…nic z toho, co tady je…ani ty nejobyčejnější předměty, které používáme…sklenice…talíře…postele, kde se tak dobře odpočívá…kočáry. Je tak pěkné projíždět se večer v kočáře…Měl jsem to všechno tak rád!“ Prsty obou rukou se nervózně a lehce pohybovaly po opěradle křesla, jako by běhaly po klaviatuře. A každé jeho odmlčení bylo ještě tíživější než slova, která z něj vycházela, cítili dobře, že musí myslet na strašlivé věci. A Duroy si najednou vybavil, co mu před několika týdny říkal Norbert de Varenne: „Já teď vidím smrt tak blízko, že mám někdy chuť natáhnout ruku a odstrčit ji…Nalézám ji všude. Malí živočichové rozdrcení na cestách, padající listí, bílé vousy v přítelově plnovousu mi rozdírají srdce a volají na mne: Tady je!“ Tenkrát nerozuměl, ale teď při pohledu na Forestiera chápal. A vstoupila do něj neznámá, mučivá úzkost, jako by cítil úplně blizoučko, na křesle, kde lapal po dechu tenhle muž, tu odpornou smrt, měl ji skoro na dosah ruky. Popadla ho chuť zvednout se a utéct, vrátit se okamžitě do Paříže! Ach, kdyby to byl věděl, nepřijel by sem.


	Shelle - Good Service 26.9.2010 01:24	2800
	Robert FrostA jeste radeji mam tuhle: Whose woods these are I think I know. His house is in the village, though; He will not see me stopping here To watch his woods fill up with snow. My little horse must think it queer 5 To stop without a farmhouse near Between the woods and frozen lake The darkest evening of the year. He gives his harness bells a shake To ask if there is some mistake. 10 The only other sounds the sweep Of easy wind and downy flake. The woods are lovely, dark, and deep, But I have promises to keep, And miles to go before I sleep, 15 And miles to go before I sleep.


	Shelle - Good Service 26.9.2010 01:23	2799
	Jeee, ma oblibena.


	Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 24.9.2010 16:03	2798
	The Road Not Takenby Robert Frost Two roads diverged in a yellow wood, And sorry I could not travel both And be one traveler, long I stood And looked down one as far as I could To where it bent in the undergrowth; Then took the other, as just as fair, And having perhaps the better claim, Because it was grassy and wanted wear; Though as for that the passing there Had worn them really about the same, And both that morning equally lay In leaves no step had trodden black. Oh, I marked the first for another day! Yet knowing how way leads on to way, I doubted if I should ever come back. I shall be telling this with a sigh Somewhere ages and ages hence: Two roads diverged in a wood, and I- I took the one less traveled by, And that has made all the difference. Nezvolená cesta Dvě cesty se dělily v žlutém háji a byl bych tak rád nelenil, šel oběma a zvěděl, co tají, tu první jsem sledoval očima, dal jí sbohem, když zmizela v zeleni. Šel po druhé, která se nabízela, snad právem jsem jí přednost dal, zarostla travou, prošlápnout chtěla, tu první mi pak připoměla, když jsem ji poctivě prošlapal. Jedna i druhá zde zasypaná ležely pokojně pod listím. Tu první jsem zamýšlel pro jiná rána, však každá cest je předešlou daná, a sotva kdy se tam navrátím. Po létech povím to najednou s povzdechem, jak čas plyne. Dvě cesty se dělily, já šel tou, kde jich šlo méně přede mnou a pak bylo všechno jiné.


	Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 16.9.2010 09:26	2796
	MargotCituji z filmu. Já je teď zkoukávám tak nějak všechny, skoro co den, to jeden film :-)


	margot 16.9.2010 00:36	2795
	RoozJoo, tohle jsem viděla, a docela nedavno.:-) Ono to vyšlo knižně, nebo cituješ z filmu?


	pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 13.9.2010 11:11	2794
	Charles Handy„Být žákem ve škole je neobyčejný zážitek… Kolik z vás dospělých by si dokázalo uspořádat věci tak, abyste mohli pracovat pro osm nebo devět šéfů během týdne, v sedmi různých místnostech, bez stolu a židle, které by vám patřily, bez místa, kam byste si mohli dát své věci? Při práci byste nesměli jeden na druhého mluvit a navíc by vás šéf mohl každých 15 minut přerušit a zadat vám úkoly nové. Jak byste za těchto podmínek smysluplně a zodpovědně vykonávali svoji práci?!“


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 8.9.2010 12:28	2793
	RoozJako bych ho slyšela... :-)


	Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 8.9.2010 11:21	2792
	Columbo: Případ vysokého IQ"Celej život jsem narážel na chytrý lidi. Už ve škole bylo spousta chytřejších dětí. A když jsem poprvé nastoupil k policii, bylo tam pár velice inteligentních lidí. Okamžitě mi došlo, že nebude snadný stát se detektivem, dokud jsou nablízku. Ale přišel jsem na to, že když budu pracovat více než oni, když věnuju práci víc času, přečtu víc knih a budu mít oči otevřený, možná že to někdy dokážu. A dokázal jsem to. Já mám svou práci opravdu moc rád, pane."


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 2.9.2010 19:45	2791
	Maggie Estep (from Love Is a Dog from Hell), překlad: EvičkaMaggie Estep (from Love Is a Dog from Hell) Jsem citovej idiot, dej ode mě ruce pryč. Myslím teda, POĎ SEM! Počkej, ne, to je moc blízko, nech mi nějakej prostor, žijeme přece v obrovský zemi, je tu spousta místa, nesedej si ke mně tak těsně! Hej, kde si? Neviděla jsem tě celý tejdny? Máš snad nějakou milenku? Kdo to je? Bože, jsi tak chladnej. Nikdy netuším, co si myslíš. Nejsi moc vášnivej. Se mi zdá, že se na mě pořád lepíš, NEDOTÝKEJ SE MĚ, jsem snad nějaká tvoje kočička na šukání? Nemačkej mě tak. Nemáš něco lepšího na práci, než tady sedět a obírat mě? Nemáš nějaký zájmy? Koníčky? Plachtění, lov létajících ryb, archeologii? Zítra odjíždí archeologická expedice, proč nejedeš? Pučim ti peníze, moje peníze jsou tvoje peníze, můj život je tvůj život, má duše je jen tvá! Nastěhuj se ke mně, můžeme mít přece společnej byt, ušetříme na nájmu, jednopokojovej, přece si nevjedem do vlasů, nebo jak? Dobrá, dobrá, možná dvoupokojovej, budu mít svoji ložnici, neber si to osobně, jen potřebuju bejt někdy sama, rozumíš, žejo? Proč se chováš tak odtažitě? Kam deš, řekla jsem snad něco? Co? Co sem ti udělala? Jsem citovej idiot! Ruce ode mě pryč! Teda myslim, VEM SI MĚ! ****** Emotional Idiot I'm an Emotional Idiot so get away from me. I mean, COME HERE. Wait, no, that's too close, give me some space it's a big country, there's plenty of room, don't sit so close to me. Hey, where are you? I haven't seen you in days. Whadya, having an affair? Who is she? Come on, aren't I enough for you? God, You're so cold. I never know what you're thinking. You're not very affectionate. I mean, you're clinging to me, DON'T TOUCH ME, what am I, your fucking cat? Don't rub me like that. Don't you have anything better to do than sit there fawning over me? Don't you have any interests? Hobbies? Sailing Fly fishing Archeology? There's an archeology expedition leaving tomorrow why don't you go? I'll loan you the money, my money is your money. my life is your life my soul is yours without you I'm nothing. Move in with me we'll get a studio apartment together, save on rent, well, wait, I mean, a one bedroom, so we don't get in each other's hair or anything or, well, maybe a two bedroom I'll have my own bedroom, it's nothing personal I just need to be alone sometimes, you do understand, don't you? Hey, why are you acting distant? Where you goin', was it something I said? What What did I do? I'm an emotional idiot so get away from me I mean, MARRY ME.


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 2.9.2010 19:43	2790
	RoozKdyž prózu čtu většinou papírovou a nechce se mi opisovat- a vybírat citáty... Ale něco přidam, slibuju. .-)


	1.9.2010 22:32	2789
	H. Hesse - Demian Díval jsem se na řady hřbetů těch knih, viděl jsem tituly řecké, latinské, hebrejské, co jsem tak při slabém světle stolní lampy stačil rozeznat. Můj známý si zatím ve tmě u stěny lehl na podlahu a začal tam cosi kutit. „Pojďte sem," zavolal po chvilce, „trochu se teď pocvičíme ve filosofii, to znamená budeme držet hubu, ležet na břiše a myslet." Škrtl zápalkou a v krbu, před nímž ležel, zapálil papír a polena. Plamen se vysoko rozhořel a on rozhrabával oheň a přikládal do krbu s vybranou rozvážností. Lehl jsem si k němu na opotřebovaný koberec. Upřeně zíral do ohně, který i mě přitahoval, a tak jsme mlčky leželi na břiše dobrou hodinu před tou plápolající hranicí dřeva, pozorovali, jak se rozhořívá a syčí, ochabuje a kroutí se, dohořívá a zmítá se a nakonec už propadlá jen tiše žhne u dna. „Uctívání ohně nebylo to nejhloupější, co lidé vynalezli," zamumlal v jedné chvíli jen tak pro sebe. Jinak nikdo z nás nepronesl ani slovo. Utkvělým pohledem jsem visel na tom ohni, propadal se do snění a ticha, v dýmu jsem viděl postavy a v popelu obrazy. V jedné chvíli jsem se vyděsil. Můj společník hodil do žáru kousek pryskyřice, malý a štíhlý plamen prudce vyšlehl vzhůru a já jsem v něm uviděl ptáka se žlutou krahujčí hlavou. Ve skomírajícím žáru se v krbu ze zlatě žhnoucích nitek spřádaly jakoby sítě, objevovala se písmena a obrazy, připomínaly tváře, zvířata, rostliny, červy a plazy. Když jsem se pozvolna probral a ohlédl po společníkovi, civěl, bradu v dlaních, odevzdaně a fanaticky do popela. „Musím už jít," řekl jsem tiše. „Tak jděte. Nashledanou!"

[ 237 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


(c) 2001-2011 Lopuch.cz Kontakt