Libor Konopka: Dva finské příběhy
Repronis 2015
 
Autor nám své knihy posílá darem.
s. 3
Úvodem
Spanilá čtenářko, laskavý čtenáři! (...) Dovoluji si Vás pozvat ke krátkému nahlédnutí do své fantazie - prostřednictvím dvou příběhů z poněkud netypického období dějin u nás zatím stále málo známé evropské země - Finska.
Na Finsko jsem byla ušlá už před Pekkalou, ale že by to byla málo známá evropská země?
Na úderné verše typu
Svérázný však vůdce kmene
otázal se toho cvoka,
jestli snáz si nevzpomene
za hrníček dobré moka (s. 13)
jsem nebyla připravená. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Autorovi nejde o nějaký obsah, prostě chce, aby se mu to rýmovalo, a za tímto účelem používá brněnský hantec a jiná nářečí, němčinu a angličtinu (v případě potřeby i foneticky). A navzdory tomu, že několikrát opakuje, že příběh se odehrává lehce po roce 1400 používá anachronismy typu - Černobyl, Fukušima, Boris Karloff a zlatým hřebem bylo toto:
s. 37 Jak by měla zaznít strofa
o medvědím princi Pú!
Snad mne nikdo nenapráší,
že ani Pú, ani Prófa,
neberou se v ekipu,
s. 82
Strava budě laciná
a se značkó: „made in zem“
dosáhněme na dotaci!
Eště bude čurina!
Jak by řekl klasik: „Hrome, nerad bych posloužil obrovi k snědku. Jí taky starší osoby, dědku?!“
Doufám, že autor svou tvorbu posune na další level a příště použije absolutní rým - Bydlíme teď na statku. Rodiče též na statku.
Po 121 stranách utrpení přichází Krev na sněhu (zpráva o průběhu finské občanské války v obci Rantasuu) , která výrazně zvedla hodnocení, protože ta prabáseň na začátku je příšerná.
Líbí se mi autorův humor, na rozdíl od toho předchozího, kdy jsme se nad podobností jména Korva a k*rva a nad lascivními náznaky smáli několik stran.
s. 136, 137
Psí počasí inspirovalo učitele Lukeminena k zesílení ostrahy svého domu. Dvě pistole a žárlivou manželku shledával v rychle se vyvíjející situaci jako systém zastaralý a překonaný. A především - nepostačující. Na červeném seznamu ohrožených druhů si výsostnou pozici udržoval vždy, hned za listonošem, ale rudé nebezpečí v kombinaci s propadákem Salmelou, který loňského léta oslavil double a letos měl zaděláno na hattrick, upíralo pedagogovu pozornost ke zbraním hromadného ničení.
Po poradě se ženou, jež se nečekaně protáhla kvůli třem dívkám, o nichž Lukeminen předtím neslyšel a teď věděl úplně vše, se odhodlal k pořízení psa. (...)
Politické smýšlení malého takřka plešatého tlouštíka Lukeminen přes veškerou snahu odhadnout nedokázal, proto pouze naznačil, že shání nějaké zvíře na ochranu sebe i majetku (manželku opravdu nezmínil) před „jednou z válčících stran“.
s. 138
[s námluvami] Nevěděl o nich ani dívčin otec, a to bylo pro jednadvacetiletého nápadníka větší štěstí než podzimní výhra zbytečně dlouhého předplatného Naší revoluce.
|
Registrace nového uživatele 
