nápovědaZjistil, že má před sebou výstavku voskových figurín – zřejmě z opravdového vosku, z téže látky, jaké se používalo už za časů Předků. Hleděl na figuríny a uvolnil si přitom svaly kolem očí, aby líp viděl. Všecky figuríny představovaly ženy, velice přitažlivé (podle západních měřítek) a jen spoře oblečené (podle jakýchkoli měřítek). Zdálo se, že znázorňují různé pozice jakéhosi tance. „Striptýz,“ oznamoval štítek. „Předstíraná proměna. 1945: Věk nevinnosti; 1965: Chátrání a úpadek; 1970: Renesance chrupavek; 1980: Neformální odmítání formálnosti…“
Zíral na tu podívanou a shledal, že je sotva pochopitelná pro oči, cvičené nacházet krásu v lakovaných lesích, miniaturních nehybných říčkách a stylizovaných hnízdících jeřábech… Jednu věc ale poznal.
Jedna z oněch postav, třetí odleva, měla dlouhou plavou ofinu, která jí napůl zakrývala tvář; a u nohou jí ležel ten zrádný černý sobolí kožich. |