Jiná ukázkaV našich krajích se kdysi po chalupách předl len. Nikdy jsem to neviděl, nikdy nezažil, neznám tu činnost. A kolovrat jsem viděl jenom v muzeu. Vím o tom jenom z knih a slovo "přástky" je pro mne, jako mnoho jiných, také pominulých, už jenom slovem. Odloženým pláštíkem, poslední slabikou ozvěny, prázdnou komůrkou.
Bylo by tím vším, či něčím z toho, ale tu přijde básník, a v prstech proutek, odhalí prameny: šlehne plamen krbu, záhonek hlasů vydá svoje tváře a do maličkých oken zírá vichřice.
Nemusím vědět, jak se předl len. Ale už vždycky - v tom je sláva básně - už vždycky budu přítomen. Poslechněte si, prosím...
Tma jako v hrobě,
mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen.
V krbu se svítí,
stará podřimuje,
děvčata předou měkký len. |
Registrace nového uživatele 
