nápověda, nenavazuje„Vletí ti do pusy moucha,“ klepl ji V. do ramene.
Zavřela ústa. „Některý lidi jsou divný,“ zašeptala.
„A ty se mi divíš, že nemám holku,“ ušklíbl se. „Mít tohle doma, tak se oběsím.“
„Nepřeháněj,“ napomenula ho. Co začal její syn studovat na vysoké škole informatiku, dívky přestaly hrát v jeho životě prim. Posunuly se až na druhé místo za krabice s čipy a integrovanými obvody nadupanými umělou inteligencí. xxxxxxxx to poznala v okamžiku, kdy v prvním semestru překročila práh V. pokoje na koleji. Všude se povalovaly dráty a torza počítačů. Na stole pokrytém všelijakými součástkami svítily dva laptopy a několik dalších zařízení, u nichž se neodvážila hádat, k čemu slouží. Jen upatlaná plotýnka, špinavé oblečení a prázdné zavařovací sklenice, ve kterých V. spolubydlící K. vozil z domova guláš, napovídaly, že v téhle místnosti nežijí dva roboti ale lidé. Dokonce se jim podařilo jakýmsi nepochopitelným způsobem zařídit, aby nemuseli pokoj opouštět ani o prázdninách. Kromě vrátného a několika doktorandů, kteří podobným způsobem zahnívali o dvě patra níž, byly koleje prázdné, což oběma mladíkům naprosto vyhovovalo. |
Registrace nového uživatele 
