zadáníMůj nový pán, Nazim Enver, nebyl žádný lyrik. Ten obézní padesátník byl živoucím důkazem, že člověk nepochází ani tak z opice, jako spíš z prasete. V jeho případě nešlo o obyčejné prase, nýbrž o výstavního vepře, který nejistě balancuje na zadních nožkách, aby vůbec unesl své natřásající se šunky.
Ne že by vypadal jakkoli chutně, ale snila jsem o tom, že bych ho rozporcovala, nasolila nebo z jeho hlavy vyrobila tlačenku. Počítala jsem, že kdybych ho musela sníst tempem dejme tomu dvě stě gramů denně, nestačil by mi na to celý rok. |