King Crimson - Power To BelievePoslední studiovku King Crimson jsem kupoval hned při vydání, tenkrát úplně naslepo podle kladných recenzí a znalostí pouze prvních pěti alb. Že to znělo úplně jinak, než jsem čekal, je asi jasné. Nicméně tenkrát jsem ještě neměl takové množství CD a dost jsem ji poslouchal, takže jsem si ji docela i oblíbil. Teď ji slyším znovu po mnoha letech. Je zajímavé, že něco málo se mi v hlavě vybavilo ještě před poslechem, mnohé se mi připomnělo hned, jak to zaznělo a něco jsem si nevybavoval vůbec. Přibližně se dá říct, že hudebně stojí někde mezi THRAK a ConstruKction Of Light a také s ohlédnutím do dávné minulosti. Není to takové psycho jako druhá jmenovaná, ačkoliv nic snadného to také není. Stále zní dost tvrdě, agresivně a moderně. Ale často také zvolní a není to tak intenzivní nálož. Hodně se mi líbí "balada" Eyes Wide Open s pěkným zpěvem, taková úleva po těžkotonážní instrumentálce Level Five. Další instrumentálka Elektrik je zase plná Frippova kytarového "vybrnkávání", divných melodií, ale není tak agresivní a spíše se mi líbí. Ve Facts Of Life opět dojde na zpěv, ale zase takový trochu zkreslený a tvrdší jako celá skladba, pro mě slabší kousek. Hodně se mi líbí Dangerous Curves, která tak hezky tepe a do toho trochu exhibují bicí. Svojí gradací na mě působí jako intro k něčemu velkému, co ale nepřijde. Místo toho singlovka Happy With..., zase tvrdší zpívaná skladba s vtipným refrénem. Abych doplnit titulní Power To Believe, ta je rozdělena na čtyři, jedna jako krátké intro, druhá někde uprostřed a poslední dvě na konci. Působí docela tajemně, v celku by asi tolik nefungovala, ale takhle rozloženě celkem pasuje, jenom poslední dvě části hned po sobě působí, jako kdyby měla deska dva konce, ve výsledku však neuzavřené. Za pozornost stojí druhá část, taková až relaxační s východními prvky (dost mi připomíná současné Lunatic Soul). Celá ta kolekce skladeb velmi dobře drží pohromadě, i když něco se mi líbí více, něco méně, není tu nic, co bych přeskakoval. Hodnotím tedy kladně. |