King Crimson - BeatBeat není špatná deska, ale jestli někde u King Crimson cítím nedostatek kvalitního materiálu, tak je to tady.
Neal and Jack and Me je vynikající úvodní skladba. Chytlavá hudba, strhující zpěv... moje oblíbená část je ta poslední zhruba minuta a půl, kde temné basové poryvy a kytarovo-syntezátorové zvuky z Sheltering Sky změní náladu do melancholie. Heartbeat je podle mě výborný novovlnný pop, akorát to teda nezní nějak moc krimsonovsky (teda i v rámci stylu, který tehdy hráli). Nevím, co tam hraje třeba Fripp, asi jenom to sólo pozpátku? Sartori in Tangier je instrumentálka, která mi vždycky připomínala Pražský výběr. Víc se mi líbí až druhá polovina s těmi dlouhými tóny. Zajímavé, ale ne zásadní. Třeba bonusová instrumentálka na reedici (Absent Lovers) mě po několika posleších baví víc, i když je nedodělaná a na KC není ani dost "divná". Waiting Man končí první stranu naopak velmi pěkně. Hezký opakující se motiv, zní to v podstatě jako nějaká sekvencerová elektronika, i když to jsou asi kytary. Ta instrumentální část uprostřed mi zase připomíná Futurum. Tady se mi líbí bicí. Slabinou je melodie zpěvu, která je taková nevýrazná až nudná.
Neurotica je podle mě výborný nápad a pěkně provedený, je to jakýsi následovník Indiscipline a předchůdce Dig Me. Kontrast hektických a uspávacích částí, pěkné bicí a kytary. Two Hands není úplně špatná písnička, ale asi by se víc hodila na Belewovu sólovku, celkově jedna z těch slabších. The Howler mě nikdy moc nebavil, tady už se začínám nudit, ale v polovině přichází zajímavá změna ("no, not me... burn, burn"), která to zachraňuje. Závěrečný Requiem je takové frippovské Shine On You Crazy Diamond (těch prvních několik minut) a pak se najednou přidá kontrabas (?) a jazzové bicí. Výborná změna nálady celého alba. Podobá se to některým Shrievovým sólovkám, třeba té s Frisellem. Tohle se mi líbí. Škoda, že podobné hudby nenahráli víc.
Na albu jsou skladby výborné (Neal and Jack and Me, Requiem), velmi dobré (Heartbeat, Neurotica), ucházející (Waiting Man, Howler) i slabé (Sartori, Two Hands). Nejlepší momenty nejsou tak silné jako na Discipline a ty slabší jsou o něco horší než nudné věci ze druhé strany Discipline. Takže celkově asi tak 3 nebo spíš 3,5/5, hehe. Textový koncept alba o beatnících je mi v zásadě ukradený, hudba mě nenutí ty texty zkoumat.
|
Registrace nového uživatele 
