Já tu diskusi moc nechápu. Ke srovnání Permananting s Roar došlo jen proto, že argument o Permanenting byl, že je to snaha o popový hit a Olias řekl, že to je pak neúspěch, protože řada běžnejch popovejch hitů jako Roar (KT) je lepší. Nejde o tu skladbu. Mohla to bejt řada jiných skladeb - věci jako Mean a polovina z 1989 of T. Swift je lepší než Permananting.
Smysl Oliasova sdělení chápu jako - cesta ke smysluplnýmu popovýmu hitu přeci není to totálně dumb it down. A být nakonec jednodušší a míň překvapivý než ty největší popový hity.
Jinak Roar má vymakaný vokální harmonie i rytmizaci v refrénu. To je výrazně složitější a možná i progrockovější než Permananting. Viz: https://www.youtube.com/watch?v=Vcr2phk3iFQ Krom toho je Roar tuctovka.
Permananting je průměrná skladba, která docela pěkně šlape, ale je škoda, že v není nepřijde žádná překvapivá harmonie, melodický vybočení atd., o které si to úplně žádá. SW ho tam trochu udělá v tom bridgi či refrénu či co to je, kde to získá takový beatlesovský či blurovský nádech mírně. Ale je to málo a nedotaženě na změnu nálady a překvapivost. Jakoby to chtěl udělat (jako často v minulosti v PT či BF) a bál se, aby tím nezkazil popovej potenciál té skladby. Což je z toho songu právě hrozně cejtit - hrozná opatrnost. Přitom právě většina popových hitů, který nejsou blbý právě něco podobnýho obsahují.
Co mi Permananting kazí je ten videoklip. Kdybych to neviděl, tak bych to asi byl schopen vnímat jako předělovou popovku s docela dobrým drivem, ale ta klišovitost klipu připomíná ty nejhorší interpretace dané skladby.
Nicméně, Wilsonovi se musí uznat, že udělal spoustu dobrejch popovejch skladeb s Blackfield i Porcupine tree. |