Myslím to zhruba tak, jak píše Badel. Je to jako když Herbie Hancock udělá jazzovou desku v klavírním triu a potom se vrhne na funky jazzrock. Nebo různé projekty Hacketta (bluesové album, klasika aj.). Je to pořád on, ale na každém z těch alb mu jde o něco jiného, ne o to, aby tam nahrál cokoli co zrovna složil a s libovolným aranžmá, které mu momentálně přijde dobré. Když nebudu mít rád jeden z těch stylů, tak se mi ta deska nebude líbit, ale vzájemné srovnávání naráží na to, že jsou to trochu jiné disciplíny. Opačný přístup je držet se pořád zhruba v jedné škatulce a snažit se udělat totéž, ale líp, což je případ většiny kapel. Tam se pak dá srovnávat mnohem líp. |